Mrtví kráčí po zemi (ukázka)

KOVBOJ: Dívám se před sebe a snažím se nezakopnout. Mám takovej pocit, že v tuhle chvíli by se to dvakrát nevyplatilo. Okovaný boty dupou po vyprahlý zemi a vířej prach. Nechávám za sebou jasně viditelnou stopu. Na tom nesejde. Stejně mě cejtí. Neutíkám proto, že bych se bál. Utíkám proto, že někdy si prostě člověk potřebuje srovnat myšlenky a trochu se uklidnit. Není... >>>

Projekt FanMade Audiobooks: Jak jsme tvořily audioknihy

Říká se, že nikdo neudělá věci tak dobře, jako ty sám, a myslím, že tahle věta už dohnala spousty lidí k jejich vytouženému cíli. Byla hnacím motorem také pro mě a mou dlouholetou kamarádku Šárku. Už si přesně nepamatuji jak to celé začalo, ale bylo to někdy na podzim roku 2014, kdy jsme v práci řešily naše oblíbená témata – filmy, soundtracky... >>>

Expresní zásilka

Ráno jsem zaspal. Což u mě nebývá zrovna řídkým jevem. Snídaně šla tudíž stranou, z pyžama jsem přeskočil rovnou do pracovního a energickým, ale pravidelným šlapáním, jsem pádil na místo. V kanceláři jsem se ani neohřál, jen popadl vysílačku, služební ruksak, usmál se na operátorku - Martinu, a do prdele - a rychlým pohledem se ujistil, že mám svůj obvyklý... >>>

Neuprotokol

Vždycky rád sleduji západ slunce nad Tokiem. Červenožlutá mozaika meditačně klidných slunečních paprsků, prosvítající megalomanským velkoměstem plného chladných vysokých věžáků mi dodává pozitivní myšlení, že ještě je stále něco, co nemůžeme ovlivnit. Užívám si, jak celé město září, jakoby mělo auru dobrého, svobodného města plného spokojených lidí. Není tomu tak. Pamatuji si, jak západ slunce vypadal, když jsem byl ještě... >>>

Cesta

V těle krásné mladé dívky seděl anděl na vrcholku haldy a zaujatě hleděl na zlatavé slunce, jenž právě stoupalo nad obzorem. První paprsky se opíraly do střech budov, vysokých věží továren, které si svou rozlohou jako první zasluhovaly pozornost slunce. Ale před očima jarního dne nezůstaly skryty ani drobné cestičky mezi stromořadími v nedalekém parku, které svou malebností fascinovaly Božího posla nejvíc.

Anděl si... >>>

Jak jste vlastně zemřel?

„A jak jste vlastně zemřel, pane Igby?" zeptal se se zájmem vedle sedící umrlec, bývalý obchodník, Henry Hamilton. Byli sousedé, každou noc se scházeli v bytě, který John Igby předtím obýval celých dvacet let. Ale vždycky počkali, až zdejší noví nájemníci zalehnou. Nechtěli je totiž nijak děsit, měli přece malé děti.

Dobrosrdečný pan Igby, potáhnuv ze své virtuální dýmky,... >>>

Ztracená

Probrala se a otevřela oči. Uviděla koruny stromů, mezi kterými problikávaly hvězdy. Chladný vítr setřásal listy. Ticho. Slyšela jen svůj dech a tlukot srdce. Posadila se. Roztřesenou rukou si pohladila obličej. Rozhlédla se noční krajinou. Seděla na trávě někde v lese. „Kde to sakra jsem?“ Řekla si tiše pro sebe. Náhle jí vzpomínky udeřily do týla jako železná tyč.

Šla... >>>

Pan Vajíčko vzpomíná

Linka přání

„Dobrý den, linka přání. Jak Vám můžu pomoci?" Takhle vždycky začíná každý můj hovor. Od chvíle, kdy náš Velký Šéf pochopil, že bez moderních technologií daleko nedojde, je tohle hlavní náplň mé práce tady na nebi. Což je možná lehčí než běhání po světě, zapalování křoví, zjevování se pomateným bláznům, odvádění umírajících, zachraňování miminek a měst a jednoduše všeho, co ti... >>>

Vločka