Musím objektivně přiznat, že v tomto roce se toho událo celkem hodně. Nejen na poli fantastiky, která nás zajímá především, ale i v mé osobní rovině, v životě. Sice nemám rád ono bilancovaní, protože to skoro vždy z jedné strany připomíná brečení nad rozlitým mlékem a ze strany druhé zase množství předem nesplněných závazků do času budoucích... Ale co… na konec jsem se rozhodnul to nějak splácat. Rovnoměrně jsem mezi obě misky vah rozdělil mnou nejsledovanější odvětví, čili komiks, literaturu a filmy. Je třeba taky hned na začátku uvést věci na pravou míru. To, že se něco objeví v té negativní polovině, neznamená, že to je hovno největší! Samozřejmě jsem porovnával jen to, co jsem četl nebo 
viděl. A popravdě, pokud si o nějakém třeba filmu myslíte, že to je brak už dopředu nebo vám to řekne jedenáct kamarádů ze sedmi, na jejichž názor dáte, tak tomu svou pozornost věnovat přeci nebudete. Buď to odložíte „na někdy“ nebo to vypustíte úplně. Nevím jak kdo z vás, ale já třeba nemám tolik času, abych ho mohl věnovat průzkumu největšího průseru letošního roku… Takže v kategorii „Fuck Of“ nejde ani tak o to, že by můj výběr určoval to nejhorší z letošního roku, ale spíše jde o určité osobní zklamání. Něco, na co jste se těšili, šli jste tomu naproti a dopadlo to nechápavým kroucením hlavou. Asi tak nějak… ale už dost bezpohlavních průpovídek a směle do toho.
Best of
Úsvit planety opic (film)
Opice ani na podruhé nezklamaly! Hodně se mi líbí, jak tvůrci překopali původní ideu a dali jí současný trendy kabátek. Ano, určitě by se dala vytknout jakási předigitalizovanost druhého dílu, stejně jako fakt, že autoři útočí na city a nutí divákovi jeho oblíbenou opičku. Jenže plusové body vidím v tom, jak dvojka jde pěkně ve stopách jedničky a nemáte pocit, že jste za stejný peníz dostali nějaký vývar z původních ponožek. Navíc dějově vše příjemně ladí a to včetně knihy Úsvit planety opic - Ohnivá bouře, která je příjemnou vsuvkou do tohoto světa. Samozřejmě to jde v klidu i bez ní, ale věřím, že pokud se vám oba filmy líbí a umíte číst, tak si cestu k vám najde. Možná opice od prvního dílu udělaly příliš velký ideologický skok, který by jim mohly všechny prvotně pospolné společnosti závidět, ale přeci jen, co jste čekali? Pořád se díváme na film, který má být kasovním mega trhákem západního střihu a nikoliv důmyslnou ideologickou poučkou pro pár zapšklých radikálů z minoritní skupiny. Kolik dvojek různých mega filmů přímo před vašima očima hollywoodští marketingoví specialisté poslali do kopru, co? Pořád je Zrození planety opic o několik příček ve předu mého osobního žebříčku, ale taky si dobře vzpomínám jak to dopadlo s původní filmovou sérií. Parádní jedničku vystřídalo několik opětovně zalitých lógrů ze stupidních rychlokvašek. A taky, kolik dvojek nějakého filmu je lepších než jednička? Můžete mít prstů na jedné ruce jako zasloužilý pracovník pily a stejně vám ještě nadbude. Takže z mojí strany spokojenost. Tahle hollywoodská dvojka se nestala přeslazenou limonádkou a taky se nestala filmem v němž jsou triky, efekty, triky... a děj utekl. Trojka se zdá být nevyhnutelná, tak uvidíme do které kategorie spadne.... Koneckonců už strejda Darwin tvrdil, že z opice pocházíme, takže proč nepodpořit svůj druh? Opice pospolu – síla! (recenze)
Shaun Tan: Pravidla léta (komiks)
Tak nějak zvláštně mi letos mezi všemi komiksy vyhrál v podstatě nekomiks... Vzhledem k tomu, že recenzi na tohle parádní dílo jsem na Vlčí boudě psal a nadšení z něj mě stále neopustilo, můžete si to všechno přečíst ZDE. Pokud bych měl něco doporučit, bude to tohle, a to se nám letos komiksů zase urodilo! (recenze)
Juraj Červenák: Mrtvý na Pekelném vrchu (kniha)
I mezi knihami jsem měl letos tu čest skoro se samými dobrými věcmi. A to mi ještě chybí dočíst pár titulů, které letos vyšly. Nejpříjemnější překvapením byla určitě kniha slovenského spisovatele Juraje Červenáka, jenž rozjel nový cyklus Stein a Barbarič. K mému slastnému pomlaskávání opustil světy fantasy a napsal výbornou historickou detektivku. První kniha ze zmíněného cyklu Mrtvý na Pekelném vrchu nás zavádí do Stříbrné Štiavnice v Horních Uhrách. Kapitán Joachim Stein je do města vyslán, aby odhalil, kdo z tamních obyvatel má tendence kolaborovat s Turky a odevzdat hornické město pod nadvládu pohanských barbarů. Čas ukáže, že se jedná o velký komplot, který míří až do nejvyšších pater tamní společenské elity. Jako pomocník je mu vybrán málomluvný a až překotně disciplinovaný kaprál Jaroš. Syn proslulého kata, který vyniká umem přimět při výslechu všechny k mluvení pravdy, za použití vždy přítomné sady mučicích nástrojů. Tuto vyšetřovací dvojici doplní místní notář, milovník žen, vína a zpěvu, Matěj Barbarič. Byť se jedná o syna proslulého turkobijce, samotný Barbarič vládne spíše logikou, kterou vystudoval na Karlově univerzitě společně s právem, a diplomatickým myšlením. Juraj Červenák rozjíždí úžasnou historickou jízdu, kde není nouze o logickou dedukci, ani o pořádnou akci. Vše je podpořeno skvělým vykreslením dobových reálií a použitím dávno zapomenutých výrazů. Tahle historická šmakuláda jistě zachutná mnohým, nejen oddaným fanouškům tohoto slovenského autora. V době, kdy píšu tyto řádky, tak zrovna čtu druhé pokračování tohoto cyklu, nazvané Krev prvorozených a opět to vypadá na zásah kulí do hlavy. A taky pan Červenák u mě určitě získal letošního Roskara za čtivost.
Fuck of
Exists (film)
Nekvalitních hororů se každý rok urodí spousty. To je jasná věc. Je třeba rozdělit amatérské nadšení od něčeho, co se tváří na první pohled seriózně, ale místo děsivých scén to ve vás vyvolává salvy smíchu. V tom lepším případě. V tom horším to pak je určitá forma zhnusení, která ovšem není vyvolána nechutnými scénami, ale jakousi stupiditou tvůrců samotných. Snímek Exists se v hororových podžánrech řadí k found footage. Což, pro ty co nevědí, je takový ten film, kde jeden běhá s kamerou a všechno natáčí. Vzniká tím domněnka jakési surové reality. Tedy měla by . Příběh tohoto bijáku je triviálně prostý, bandička výlupků zamíří na chatu, kterou vlastní strýc dvou z nich. Na chajdaloupce prý straší a tak tam strýko nechce nikoho pouštět. Jeden ze zmíněných jednoduše čórne klíče a hurá na výlet. Problém je v tom, že kolem baráčku chodí Bigfoot, který má někde v blízkosti hnízdo. A tak začíná klasická teenagerovská vyvražďovačka se zapnutými kamerami a příšerou, co vypadá jako zdegenerovaný nedomrd z planety Opic. Tohle je opravdu jízda na rozpálené střele pro otrlé. Vyjmenujte si deset hororových klišé, ze kterých se vám už protáčí panenky a větší polovinu rozhodně ve snímku najdete. Ámen, tma a bububu, vy chuji!
Vrána: Mrtvá doba (komiks)
Původní Vrána se stala nepopíratelným kultem, ale mám pocit, že její mladší bratříčci začínají vonět pseudointelektuální béčkovou limonádkou. James O´Barr vždy poskytne nějaký námět a svěří jej do cizích rukou. Jako by si byl trochu vědom toho, že tyhle příběhy nedosahují kvalit jeho původního komiksu. Tak nějak mám pocit, že tahle parádní legenda začíná vonět tuctovou zatuchlinou a ve svém životě po životě je ztracená jako Goro před Tokiem. Recenzi na tento příběh jsem nedávno psal ZDE, takže víc se rozepisovat nebudu. Ne, že by nebylo horších komiksů, ale tady mám pocit, že jde do kopru něco, co jsem obdivoval a měl rád. (recenze)
„Vyndej zobák z mého srdce, opusť sochu, havrane!" Havran dí: „Už víckrát ne."
Štepán Kopřiva: Aktivní kovy (kniha)
...a zase... já netvrdím, že je to nejhorší kniha roku, ale pro mě osobně je to největší zklamání, co jsem letos četl. Tak nějak mám pocit, že nitro poněkud ztěžklo glycerínem a zabíjení už zdaleka není to, co bývalo. Jako by šlo především o to, čtenáře za každou cenu přivést k hurónskému smíchu a zahltit ho nespočtem akcí, které se střídají jako na obrtlíku. Jenom mi přijde, že duše díla je zalita černým a neprostupným asfaltem a snad proto ji není vidět. Jako by autora znehybnil holomráz a nedovolil mu udělat něco pořádného. Bohužel, tohle je bezmyšlenkovitá vyvraždovačka s nezničitelným hlavním hrdinou, který se v pozici prostoduchého siláka snaží dělat humor. Tak nějak mi přijde, že Štěpán Kopřiva tohle jednoduše odfláknul... Beru na vědomí všechny okolnosti jak se zrodila první část knihy Aktivní olovo, ale ve druhé Aktivní rtuti bohužel jedeme po stejné upatlané skluzavce někam ke dnu. Aby bylo jasno, dílo Štěpána Kopřivy mám rád a Zabíjení považuju za pořádný majstrštyk, snad proto mě teď tak zklamal... Začátkem příštího roku má vyjít nový detektivní román Rychlopalba, tak jsem zvědav co nastane. Návrat do komnaty, kde bydlí kolektiv oblíbených autorů nebo trvalé zařazení na shitlist zklamání? (recenze)
