Když už jsem se před nějakou dobou rozepsal o Neuromancerovi, slíbil jsem, že kvalitní cyberpunková dílka si zaslouží, aby na ně někdo upozornil v tom nejlepším světle. Druhým dílem mého seriálu nebude však Hrabě Nula, který je volným pokračováním Neuromancera a druhou knihou trilogie o Sprawlu, nýbrž se podíváme na trilogii úplně jinou, respektive na první díl Virtuální světlo. Důvodem je, že Sprawl se u nás v novém překladu ještě celý nevydal, avšak trilogie Bridge, do které Virtuální světlo patří, spatřila nový kabátek již celá. Se Sprawlem má, jak uvidíte, mnoho společného. William Gibson opět pokračuje v malování střípků z budoucnosti a nadále prozkoumává fúzi technologií, kultury, společnosti, náboženství a politiky. Výsledkem je jednolitý celek, který nám ukazuje překvapivě příbuznou budoucnost.
Gibson byl vizionář. Svá díla oštemploval nesmývatelnou a děsivou představou pravděpodobného rozvoje lidstva a mnohé tak uvedl do rozpaků. Ze cyberpunkové vize se stal kult a víra v budoucnost, kde technologie mají velice výrazný podíl v jakémkoliv aspektu sociálního levelování. Lidé můžou žít v jurtách, ale budou mít robotické ruce, implantované čipy a neurální připojení do internetu. Není to legrace a je to vidět i dnes, jak kyberprostor ovlivňuje naše životy. Svět se zpovídá za své hříchy a trestem je ústup, čím dál tím více, moderním technologiím.
"A potom se tam objevily postavy, větší než mrakodrapy, větší než cokoliv na světě, a planina jim visela zhruba v úrovni prsou, takže si Rydell připadal jako brouk nebo jako malinká hračka."
Tak jako Neuromancer byl syrový a nekompromisní zároveň, Virtuální světlo zjemňuje celý pohled na drsnou vizi a přináší nám krásnou noirovou detektivku, zvláštně obarvenou srdcerdmoucím thrillerem. Kalifornie se rozdělila na dva samostatné státy - SeKal a JiKal. Politika států amerických vůbec funguje jinak než ta dnešní. Evropu sužují občanské války a Asii zase zemětřesení. Náboženství se přeorientovalo ve víru, že Bůh žije v televizi. Do tohoto šíleného prostředí nám autor vypráví příběh dvou lidí - Berryho Rydella a Chevette Washington. Chevette je dívka, poslíček na jízdním kole, brázdící po San Francisku. Zbytky mostu Golden Gate se staly domovem uprchlíků a chudých a představují jeden monstrózní slum vytvořený z kusů dřeva, vlnitého plechu a lepenky. A právě vrcholu jednoho z pilířů Chevette říká domov. Barry Rydell je zase bývalý policista, který se do Kalifornie přestěhoval po vyloučení z policejního sboru v Tennessee. Nyní zaměstnán u bezpečnostní agentury, pracuje v souznění s „mostní“ komunitou a se svým hyper-alergenním parťákem Sublettem. Osudy obou hlavních protagonistů se propletou a oba skončí na útěku. Poznáme tak celý svět ovlivněný technologí v takové míře, že střední třída prakticky vůbec není. Pouze bohaté korporace a zbytek – ti chudí. A proč a jakou roli zde hraje pouzdro s vychytanými hi-tech brýlemi, které Chevette najde a co s nimi může všechno spatřit, to už si budete muset přečíst sami.
"Ani jeden z nich nemluvil skutečným hlasem; všechno bylo digitální. God-eater mohl být stejně dobře žena jako tři různí lidé, a všichni tři, které tam viděl, mohli stejně dobře být jeden člověk. Vzpomněl si na ženu v kolečkovém křesle v Disidentech. Mohla to být ona. Nebo kdokoliv jiný. To právě bylo na hackerech tak děsivé."
Gibsonův styl se perfektně navlíknul na noirový žánr. Thrillerovitý stimul střídají pasáže, kdy jsem u knihy krásně relaxoval a nechával se unést napětím, akcí a tajemstvím, které z knihy přímo číší. Gibson je skutečný básník sci-fi žánru, má neskutečný cit pro detaily a atmosféru a jeho ukecaný projev mě dodnes neskutečně baví. To, co sám, pronese ve třech větách, jiní průměrní autoři vypíšou v odrážkách a kdyby kniha mohla, nafoukne se o pěkně velkou hromadu stránek navíc. Ale není tomu tak.
Kniha u nás vyšla ve třech vydáních. O ty první se postaralo nakladatelství Návrat v roce 1998 a 2004. Druhé vydání zavinil Laser v roce 2010, který knihu zařadil do edice Mistrovská díla SF. Pokud mohu soudit, vyberte si vydání novější, jelikož překlad Tomáše Richtera je oproti prvnímu na vyšší úrovni. Sami neprohloupíte ani nad koupí zbytku trilogie, ale o ní až příště, kdy vám zase přinesu nějaký ten střípek z cyberpunkové kvality.
Pokud se o cyberpunk zajímáte, nejspíše jste Virtuální Světlo již četli a pokud ne, rozhodně knihu doporučuji, protože tak kvalitní díla jako od Williama Gibsona jen tak nenajdete. Nechte se unést futuristickou vizí a nelineárním příběhem ve světě, kde bychom se také mohli jednou my sami ocitnout.
