Těžké to mají filmy, od kterých se vlastně nic moc nečeká. Ještě horší to mají filmy zasazené mezi další filmy, u kterých je předem jasné, jak dopadnou. Pustit se do něčeho takového můžou jen ti, co nemají co ztratit nebo ti, co mají opravdu hodně peněz. Lucasfilm, potažmo Disney, mezi takové rozhodně patří. A tak máme opět po roce možnost podívat se do světa Hvězdných válek.
Rogue One je prvním kouskem z plánované série stojící mimo hlavní linii, který se obejde bez létajících titulků nebo velkých jmen v seznamu herců. Od filmu jsem nic moc nečekal. Trailery ve mě nevzbuzovaly nadšení, zákulisní informace o přetáčení na poslední chvíli spíš zanechávaly podivnou pachuť potencionální katastrofy. Navíc všichni ví, že půjde o příběh ukradení plánu Hvězdy smrti, a že ty plány nakonec Rebelové získali a chudákům z Impéria zničili, takže co mohou tvůrci nabídnout, aby překvapili a z filmu nebyla jen výplň pro masy s nějakým tím pjů pjů navrh.
Jenže, ono se to nějak povedlo! Někdo z tvůrčího týmu si výše uvedené výtky uvědomil a natočil se film, který si z toho neláme hlavu a nabízí divákům a fanouškům to, co doopravdy chtějí. Tedy akci, vesmírné bitvy, pozemní bitvy, nějaké ty chodící tanky, trochu romantiky a dostatek humoru. A funguje to! Rogue One má spád a minimum hluchých míst. Bez několika logických nesmyslů a SW klišé se to samozřejmě neobejde.
Opět Impérium pohoří na tom, že jeho vedení je neschopné, nejdůležitější místa v infrastruktuře střeží největší nýmandi a třebaže má na své straně všechny trumfy, nechá se trapně porazit bandou trhanů. Pořád je to pohádka, sice pro dospělé, ale pohádka a dobro musí nutně vyhrát. Největším plusem filmu je ale to, že tentokrát je děj trošku temnější, je v něm mnohem více chladné smrti i beznaděje. Je dospělejší a nečekaně uvěřitelnější.
Stejně se nedokážu zbavit dojmu, že všechno to nízké očekávání, omezenější rozpočet a snaha nestát se nejlepším dílem i filmem roku Rogue One prospěla. Ve Hvězdných válkách přece nemusí jít pořád jen o osudové okamžiky a hrdiny galaxie. Za každým velkým momentem stojí hromada menších, které mají na svědomí téměř bezejmenní hrdinové, kteří se nikdy na výsluní slávy nedostanou. A o tom taky Rogue One je. Celkový dojem pak nepokazí ani místy slabší vizuální efekty, hudba, která místy zní jako podivný remix Johna Williamse (autor hudby Michael Giacchino se snažil, ale údajně měl na její “výrobu” jen něco přes měsíc a na výsledku to jde vidět) nebo levně vypadající digitální verze dnes již mrtvých nebo příliš starých herců.
Žádné drobnosti nezastíní fakt, že Rogue One je příjemným filmem zasazeným do světa Hvězdných válek. Je to válečný film ukazující, že o výsledku rozhodují i oddaní pěšáci. Ale hlavně je to milé překvapení, které ocení jak hardcore fanoušek, tak i kolemjdoucí divák a ve výsledku je lepší, než marketingem tlačený sedmý díl.
Star Wars: Síla se probouzí
STAR WARS XXX: A Porn Parody
