Začalo to před 38 lety, kdysi dávno v předaleké galaxii. George Lucas odstartoval sci-fi šílenství, které v několika vlnách bují dodnes. Vždy, když se zdá, že se na Hvězdné války zapomnělo, začne to znova, ještě silněji než dříve. Pokud existuje něco jako dlouhodobý marketing, v příručce “Jak na to” by měly být právě Hvězdné války jako bod jedna. To hlavní ale je, že celý koncept jejich světa je vymyšlen tak dobře, že dokáže k obrazovkám a plátnům přivést další a další generace diváků. A samozřejmě to není jen o filmech. Poslední pauza v tomto miliardovém kolotoči trvala deset let a ve chvíli, kdy se svět dozvěděl o pokračování, se stala sedmá epizoda nejočekávanějším filmem tohoto roku. Nutno dodat, že nejen mezi fanoušky žánru. Hvězdné války jsou zkrátka fenomén, který má před sebou ještě dlouhou budoucnost.
Ale jak se vypořádat s takovou mírou očekávání? To je něco, co zlomilo vaz nejednomu tvůrci napříč uměním obecně. Lidé si umí vysnít téměř cokoliv. Jak hladina těšení roste, často překročí takovou hranici, že ani sebelepší výsledek nedokáže uspokojit. Je to nezáviděnihodná pozice. Zvlášť, když se jedná o něco, co formovalo popkulturu několika generací. Nakonec se nelze ani divit tomu, že od takového úkolu dal ruce pryč i samotný zakladatel. Zvlášť, když je všeobecně známo, že sice umí vymyslet úžasné světy, ale jeho filmařské umění není nic obdivuhodného. Je to až zázrak, že dokázal i ta největší klišé a krkolomné dialogy překovat v klasiku. Fandové ale i tak dlouho nedokázali přijít na chuť faktu, že svět přešel pod křídla Disney, na režisérkou sesli si sedl král světelných odlesků Jeffrey Jacob Abrams a došlo k radikálnímu seškrtání kanonu, ve kterém už měl problém vyznat se i sám Lucas. Jenže ono se nakonec zdá, že to všechno nebyl až tak špatný nápad.
Dlouho se nestalo, že by nějaký film doprovázela tak masivní marketingová kampaň. Hvězdné války byly naprosto všude. Kylo Ren dokonce strašil důchodce v Kauflandu hledající nejlevnější cukr v okolí. Vyhnout se tomu mohl jen někdo ležící v komatu a i v tomto případě je dost možné, že měl na sobě pleny s Dart Vaderem. Docela se těším, až se zveřejní konečná cena, kterou celá takto taškařice stála. Nebude ale překvapením, že i přesto se tato investice Disney vrátí i s úroky.
Mezi šestou a sedmou epizodou uběhlo několik let. Hrdinové zestárli a uvolňují místo mladším a rozmanitějším. Impérium se sice podařilo položit na kolena, ale nyní se opět jeho zbytky zvedají z prachu a objevuje se nová, ještě větší hrozba. Síla, která se opět zapomenuta stala legendou, se probouzí a začíná nový boj o svobodu i vlastní životy. A opět do toho bude mít co říct Skywalkerovic rodina.
Tvůrčímu týmu se podařilo úžasně skloubit nostalgii s moderními postupy. Je to film, který je samozřejmě nabitý speciálními dechberoucími efekty, které dokazují, jak daleko se za těch téměř 40 let posunula technologie. Zároveň však vše působí příjemným retro stylem a u řady detailů zaplesá srdce nejednoho pamětníka. Jestli za to může zapojení modelů a animatroniky nebo byl záměr animátorů takový, aby to vypadalo tak, jako tenkrát, těžko říct. Výsledný dojem je ale úžasný a navázání na šestou epizodu je tak hlaďoučké, jako “ostří” světelného meče. A co by to bylo za Hvězdné války bez ikonické hudby, které se opět chopil John Williams a dokázal, že se dá čerpat z minulosti tak, aby nevykrádal sám sebe a zároveň výsledek zněl moderně a nově.
Zvolit do role režiséra Abramse byla skvělá volba. Od první chvíle jde vidět, že věděl, co dělá. Podařilo se mu přidat na akci, snad nějaké říznosti či co, ale zároveň nic nevypadá přehnaně nebo prvoplánově. Klobouk dolů. Určitě se najdou jedinci, kterým jeho novoty vonět nebudou, ale vybalancovat něco takového, aby uspokojil jak nováčky, tak staré matadory, byl určitě mnohem těžší úkol, než by se mohlo zdá a to, že výsledný dojem vypadá, jako by tohle J. J. dělal každý den a s prstem v nose, jen dokazuje jeho vyzrálost, zkušenosti a talent. Nakonec je škoda, že jej držel při zemi scénář kopírující některé prvky nebo celé situace z původní, první, respektive čtvrté epizody. V tomto směru by se dalo vymyslet mnohem víc a když nad tímto faktem budete uvažovat opravdu dlouho, výsledný dojem bude mnohem slabší, než ten první. Ale proč si to kazit, když si místo toho můžete užít návrat do světa, který milujeme a dělat nadšené “pjů pjůů” a “vžuuuum” až do úplného zblbnutí.
Musím se přiznat, že jsem vlastně nikdy nebyl extrémní fanoušek Hvězdných válek. Patřím mezi lidi, kteří se místo pouští Tatooine toulal Středozemí. V momentě, kdy se v sále zhaslo, něco se mě hnulo a tělem mi projelo ještě větší vzrušení a nadšení, než před prvním sexem. Najednou to zafungovalo a při prvním tónu úvodní melodie se mi až slzy nahrnuly do očí. Sedmá epizoda se v mých očích rázem dostala mezi nejlepší sci-fi kousky poslední doby, třebaže jmenovitě na scénáři by se dalo víc zapracovat, místo opakování starých schémat přijít s něčím zajímavějším a lehkým zklamáním byl uspěchaný konec. Ale i to jsem pod tíhou celkového nadšení ochoten odpustit. Skvělá akce, humor a překvapivě fungující emoce vynahrazují vše ostatní. Z kina jsem odcházel nadšený. Kdo by to čekal. Budu si muset pořídit světelný meč. A nebo toho kulatého robotka...
