Konec roku je již tradičně obdobím různého bilancování a hodnocení. I na Vlčí boudě jsme se rozhodli, že tento sumář neponecháme jen tak. Požádali jsme všechny naše autory, aby se i oni vyjádřili k tomu, jak uplynulých jedenáct měsíců vidí svýma očima. Uvidíme, jak se jednotlivci tohoto tématu chytí a jak budou (či nebudou) sdílní. Samozřejmě i v prosinci může ještě dojít k nějakému zásadnímu překvapení, ale nějakou představu by člověk už měl mít. Navíc není nic příjemnějšího než si uvařit grog a v předvánočním shonu si trochu popřemýšlet nad tím, co vám samo o sobě udělalo nějakou radost. Ale nechtěli jsme být jen pozitivní lidičky a taky jsme chtěli naznačit, co nás na druhou stranu zklamalo, co nás mrzí nebo co nám prostě přišlo líto. Opakem takové bestofky je pak samozřejmě fuck of. Nejde nám o to, abychom jednotlivá díla poslali rovnou do anální dírky, ale abychom opět jen upozornili na to, že tohle prostě není nic, z čeho bychom chtěli tančit skočné reggae. Je třeba si uvědomit, že všechny názory jsou zcela individuální a dokonce i staré pořekadlo říká něco o stech lidech a stech chutích. Snad se budete bavit společně s námi a pokud budeme mít rovněž bilanční náladu nebo nám budete chtít oponovat či s námi souhlasit, tak nám neváhejte napsat!
Best of:
XCOM: EnemyUnknown (iOS hra)
Sérii XCOM musí znát každý milovník strategií a ten, kdo ji nezná, je trapák. Jenže se v průběhu let nějak vytratila, vyšuměla. Musel přijít zvrat. Nový nádech, který vše zrestartuje. A taky že jo! Aktuální hra pyšnící se titulem XCOM je kvalitním návratem ke kořenům. Nabízí hodiny kvalitní zábavy při plánování obrany proti šmejdům z vesmíru. Navíc krásně vypadá, tak, jak je v dnešní době pravidlem. Když ale Firaxis Games oznámili port na tablety se systémem iOS (o ostatních se tu ani nebudu bavit), vzbudila u mě tato zpráva velikánské očekávání. Půjde o port 1:1, chvástali se. Jojo, tomu tak budu věřit. Kdo by nepodlehl modernímu mamonu free-to-play systémů? Ale vono ne. Vono je to opravdu port, který stále vypadá slušně, hraje se stejně jako na PC a konzolích. Ani obsah nebyl ořezán, a hra tak nabízí desítky herních hodin. Slint. Co to ale znamená, kromě toho, že můj iPad byl naráz častěji v nabíječce než obvykle? Všechny ty kecy o tom, že jsou mobilní zařízení dobré jen pro trapné hříčky s ptákama a nedokáží nabídnout hardcore hráči nic zajímavého, se stávají náhle lichými. Navíc tvrzení, že se na těchto zařízeních nedá úspěšně prodávat nic za osmnáct euro (když většina uživatelů přece má problém dát za hru i tu blbou dvacku) byla vyvracena. Jen tak dál chlapci a děvčata vývojářská.
Star Trek: Do temnoty (film)
Musím se přiznat, že nejsem ani náhodou nějaký trekkies a celý ten systém federace mi přijde trapný a nerealistický. Zkrátka nejsem příliš velký fanda a nikdy jsem žádný seriál cíleně nesledoval a starší filmy jakbysmet. Když přišel velký J. J. Abrams se svým restartem, ze zvědavosti jsem na něj šel a z kina odcházel znechucen. Tolik nelogických krávovin jsem v jednom filmu dlouho neviděl. Čistý popcorn. Druhý díl Do temnoty ve mně automaticky vzbuzoval podezření. Ale když už se začalo mluvit o tom, že J. J. bude mít prsty i v mi milejších Star Wars, rozhodl jsem se mu dát druhou šanci. A dobře jsem udělal. Pořád je sice hlavní hrdina (kapitán) největší píča ze všech a ve chvílích, kdy se děj začíná komplikovat, si scénárista pomůže podvodem (viz. scéna se Spockem z budoucnosti), i tak jsem tentokrát ochoten tyto věci tolerovat. Protože jinak jde o nápaditý film plný vtipu, akce a uvěřitelných hereckých výkonů. Bavil jsem se. Příjemným bonusem je navíc hlavní záporák – mám takové podezření, že se i ze mě pomalu stává cumberbitch…
Americký upír BB Artu (komiks)
Upíři jsou fajn, pokud vám zrovna neožužlávají krk. Mají za sebou dlouhou minulost, kterou ale málem zničila Stephenie Meyerová se svou sérií Stmívání. Z charakterních monster a ďábelských šmejdů udělala zářící buzničky, které se nemůžou rozhodnout, jestli se dřív dostat nějaké šestnáctileté čůze pod rolák nebo do kalhotek. Je velice dobře, že se BB Art letos rozhodl představit českým čtenářům sérii Scotta Snydera Americký upír. Ten dostal upíry opět tam, kde mají být. Jsou to prohnané mrchy se svými plány, užívající si nesmrtelnosti a všech požitků, které jim doba nabízí. Mrknutím oka se dokáží změnit ve vřeštící bestii hnanou jedinou potřebou – žízní po krvi. A nebyl by to Snyder, kdyby do toho všeho nezamíchal propracovaný scénář plný odkazů na historii USA. BB Art vše zabalil do luxusního balení s krásným papírem, na kterém skvěle vynikne nádherně stylová kresba Rafaela Albuquerque. Je to paráda, která se klidně může vysmát o řád horším Batmanům nebo Supermanům. Jen teda upřímně doufám, že se Amerického upíra nedotknout kruté ediční změny, které BB Art nachystal na příští rok. To by mě teda nasráli.
Fuck of:
Wolverine (film)
To, co se například u videoher stále nedaří, se u komiksů daří poměrně slušně – vznikají technicky namakané filmy se sličným scénářem. Hlavní ale je, že je to sranda nejen pro fanoušky předlohy, ale i pro „kolemjdoucí“ diváky. To je dobře. Některým kouskům se to daří velice dobře (Avengers, Kic kAss, nová trilogie o Batmanovi), většina se však plácá ve vodách průměru (například X-Meni nebo Thor). No a pak jsou tu filmy, které vznikají čistě z kalkulu a komiksy nepolíbený člověk si ťuká na čelo (Green Lantern třeba). A pak je tu Wolverine – film s kvalitním obsazení, pěknými efekty a dokonce i se zajímavou zápletkou. Jenže pak si autoři řekli, že udělají temnou filozofickou záležitost, ve které budou rozhovory s mrtvou ženskou a z každého políčka filmu bude tryskat rozervanost a utrpení hlavního hrdiny. Jo a dají tomu tak nízký rating, že se na to můžou dívat i děti, které přestanou bavit Teletubbies. Výsledkem je tak bezzubý film, proti kterému je i Střihoruký Edward gore krvák. Ale hlavně je to strašlivá nuda, díky které uvažujete, že v kině půjdete na záchod a už se nevrátíte. Kam se poděla zábava, nadsázka a stylizované násilí? Zkrátka všechno to, kvůli čemu máme rádi komiksy? Věřím, že někteří fanoušci díky své profesní zaslepenosti souhlasit nebudou, ale podle mě je Wolverine srágora a nejhorší film, který jsem tento rok viděl.
Resident Evil 6 (hra)
Jen aby bylo jasno – původní hra vyšla na konzolích již v roce 2012. Ale vzhledem k tomu, že konzoli nevlastním a hru jsem hrál na PC a tato verze vyšla letos, takže v pohodě, ne? Celou sérii mám moc rád. Však to byla jedna z prvních her, která proflákla zombie a zombie pejsky ve hrách. V podstatě mi ani tak moc nevadilo, že se z původně hutné a pomalé adventury stala akce s dosti neakčním ovládáním. Stále to mělo své kouzlo. Ani filmová série ve své béčkovosti není špatná. Na nic si nehraje, a tak vlastně ani nemá koho zklamat. Poslední díl herní série Resident Evil s číslovkou 6 byl je velikým zklamáním, alespoň pro mě. Po parádním (ale kurva fakt dobrém) čtvrtém dílu přišla slabší pětka, která ale i tak měla něco do sebe. Když se objevily první nádherné obrázky z šestky, čekal jsem mnohé. Bohužel jsem dostal hru s podivným příběhem, dementními hrdiny zakopávajícími o každý uhnilý pařát a vrcholem všeho jsou nelogické hádanky. Atmosféra v prdeli. Je pravda, že alespoň ta se ke konci hry vrátí, ale to už je skoro jedno. A nezachrání to ani velice vydařený a zábavný multiplayer. Resident Evil 6 není nejhorší hrou ani tohoto roku, ani celkově. Je ale mým největším herním zklamáním, a proto si místo v mém žebříčku zaslouží.
Po krk v nemrtvých
Nemrtváky mám rád. Mám rád ty jejich rozšklebené tvářičky, pochroumané nožičky a ručičky. Mám rád The Walking Dead i několik her, ve kterých chodící mrtvoly hrají hlavní roli. Kult zombie je bezva. Ale je už toho opravdu až nechutně moc. Došly autorům nápady? Je to opravdu takový tahák, po kterém všichni touží? Proč jsou zombíci v každém druhém filmu, komiksu či hře? Je to nějaké celosvětové spiknutí, které potají ze sklepa řídí George A. Romero? Tak rád bych si konečně zase zahrál hru, ve které proti mně bude stát někdo s plně funkčním mozkem. Začíná to být dosti zatuchlá nuda. Stýská se mi po nacistech a jiné, nápaditější havěti.
