Když jsme se jako redaktoři v prosincovém tématu rozhodli zhodnotit uplynulých jedenách měsíců, netušil jsem, jak moc to bude pro mě těžké. Jistě, bylo spousty neduh, spousty radostí, které tento rok přinesl, avšak vyzdvihnout, najít ta opravdová top, bylo neskutečně složité. Je mnoho děl, která nás jako redakci hromadně překvapila, a to ať už pozitivně či ne. Jakožto jeden z posledních, jsem nechtěl být ovlivněn názorem ostatních hodnotících, a tak jsem se snažil vytyčit radosti i starosti, která se krapet liší od ostatních. Rok 2013 byl pro mě úspěšný. Ne každému se to povedlo, a proto moje hodnocení je spíše jen pocitová záležitost. Výsledkem je mišmaš skvělých zážitků, ale i příšerných depresí. No však uvidíte.
Best of:
Nevědomí (Oblivion)
Klasických filmových sci-fi je v poslední době nedostatek. Když se podívám zpětně, už je to vlastně po dlouhou dobu. Buď se zapomíná na děj, všude pobíhají superhrdinové v elasťácích nebo se točí Star Trek. O to víc mě mile překvapil nenápadný snímek, který ani vlastně nedostal punc typického blockbusteru. Jistě, Oblilvion si sice vydobil pozornost tváří Toma Cruise, ale nějaký megalomanský počin jsem v tom neviděl. Vlastně jsem ani nevěděl, co čekat. Tady si to klasický sci-fi příběh rozdává s fenomenálním vizuálem post-apokalyptické Země a se základními, jednoduchými principy napínavého děje mě zarazil do sedačky v kině. Jako milovník Falloutího žánru, technických udělátek, umělých inteligencí a výpravných námětů, můžu jen konstatovat, jestli mě něco z filmového světa letos něco vážně překvapilo, tak Oblivion. A zařadil se hodně vysoko.
Vilma Kadlečková - Mycelium: Jantarové oči
Zjistil jsem, že poslední dobou jsem zakrněl více než jsem chtěl. Knihy mých oblíbených spisovatelů se nějak vytratili a nových věcí jsem se nedohledal. Nebo jsem se na to spíše vykašlal. Celý rok jsem se vracel k dílům, která dobře znám, ačkoliv pár novinek jsem si do rukou vzal. Přiznám se, že kdybychom Vlčí Boudu nerozjeli, asi bych o Myceliu jen letmo někde slyšel. Poutavá recenze Kuby Gumana mě však přesvědčila, abych si knihu nedávno pořídil. Mycelium je další klasické sci-fi překvapení tohoto roku a této knihy si vážím o to více, že vyšla z českých luhů a hájů. O tento báječný zážitek se postarala Vilma Kadlečková, která nám přináší porci výpravného sci-fi románu, kdy lidstvo žije v symbióze s Össeany, což jsou mimozemšťani, kteří svůj sociálně-kulturní základ mají postavený úplně jinak než lidé. Kniha má tak poutavý příběh, že prostě musí oslovit úplně každého a je úplně jedno, že se škatulkuje pro úzký okruh lidí. Kdybych mohl, rozepsal bych se více, ale to by se z bestofky stala recenze. A tu už na Boudě máme. Co můžu jen dodat, skvělé, skvělé a ještě jednou skvělé. Už se těším na dvojku, která už taky vyšla.
Douglas Preston & Lincoln Child - Dva hroby
Do třetice mojí topky opět zůstanu u literatury. Aniž bych to věděl, poslední měsíc jsem louskal dvě, pro mě, nejlepší knihy tohoto roku. Letos vyšel dvanáctý díl v sérii o charismatickém agentu FBI Aloysiu Pendergastovi a tím pádem i další z jeho mysteriózních případů. Před již hodně dlouhou dobou se mi do rukou dostal první díl s názvem Relikvie a já si od té doby fenomenální styl autorů zamiloval. Pendergastovy případy si hrajou s realitou na slepou bábu a mají právě to něco navíc, co se občas snažím marně hledat jinde. Vezměte ostrovtip Sherlocka Holmese, okořeňte domýšlivostí Trevanianova Nicholaie Hela, přidejte špetku dokonalé chuti – kulturní, nikoli kulinářské – Hannibala Lectera a máte Pendergasta. Celá série ani jednou nohou neztratila jiskru. Právě naopak. Dva Hroby jsou vědecký mysteriózní thriller s hororovými prvky a prolínaný tajemným příběhem. Opět to začně nějakou divnou vraždou, ale tentokráte se z normálního města vrátíme do jihoamerických pralesů, kde se „něco“ probouzí. Dnem, kdy píšu toto hodnocení, jsem otočil poslední list knihy a můžu jen konstatovat, že se těším, že brzy napíši recenzi, kterou na Boudu samozřejmě, dodám.
Fuck of:
Elysium
Jelikož má výrazná kritika k tomuto filmu již světlo světa spatřila tady na Vlčí Boudě, shrnutí bude velice krátké. Druhá celovečerní záležitost Neilla Blomkampa nejde ve stopách prvotiny District 9, je jen pouze slabým odrazem režisérova specifického stylu. Nesympatické postavy, roztřesená kamera a nedotažený scénář mě bohužel nutí tento film usadit na dno letošní produkce, a tím smutně sklopit oči zklamáním. Uznávám, že jsem byl ovlivněm mým přílišným očekáváním nad letmým námětem okolo Halo. Ale tady jde vidět, jak moc se dá unést svým přesvědčením až tak, že se zapomene na detaily příběhu. Matt Damon, ač skvělý Jason Bourne, tady se z něho stane sobecký prevít, který mi vadil od samého začátku. Předvídatelný příběh mě tak neoslnil, a i když malé plus přidávám, protože Sharlto Copley zahrál příjemně, ale jeho výkon film absolutně nezachránil. Jen se vážně bojím, jestli vypravný styl je pro Blomkampa to pravé ořechové, jestli dokumentární cesta nebude lepší, ale co se nebojím říct je, že tento film je pro mě nevýrazná sračka.
The Colony
Postapo je další fenomén, který se dneska cpe všude možně. Někdy to vyjde jako v případě Oblivionu, jindy ne. The Colony mělo zajímavý trailer a já se tedy do filmu pustil. Už při prvním CGI záběru mi bylo jasné, proč film nevletěl do kin. Zvučná jména jako Lawrence Fishburne či Bill Paxton by přitom mohla zabrat. Omyl. Věřím, že film měl ambice vyšší, ale místo toho jsme dostali klasické nudné béčko, kterému nevěřím, že béčkem být chtělo. O čem to je? O jedné velké nukleární zimě. O tom, jak se svět posere z obyčejné rýmečky. O tom, jak lidstvo žije v kolonii. Aby přežilo, pěstuje rajčata. A jakmile si jeden uvědomí, že lidské maso je dobrota, příběh se zvrhne v akční obrátky, aneb učíme se, jak přesedlat na vegetariánskou řezničinu. Konečná. Nečekal jsem nic. Nedostal jsem ani to nic. Zápletka typu „musíme reagovat na volání o pomoc, a tím pádem se dojebat“ je už tak neskutečné klišé, že mě z toho hlava třeští. Pro mě, nejhorší věc letošního roku.
Horory s pitomým koncem
Dobrý horor by měl přinášet míru vzrušení, strachu, ale hlavně vyvrcholení, které nám srazí čelist na podlahu a donutí nás vyslovit: „No ty p**o“. Poslední dobou je hororový fenomén zahlcen nevýrazným zakončením, které film uplně utne a zahodí do vod odpadních. Kanál to sice není, ale i tak mě to neskutečně štve. Proč mi tu skvělou atmosféru pokazí tupým vysvětlením? Sociální aspekt západní kultury? Možná. Občas si říkám, že kdybych film vypnul nebo odešel z kina o krapet dřív, uchoval bych si daleko, daleko lepší dojem. Letošní produkce kráčí ve stopách svých předchůdců z poslední dekády, a tak mě nechte jmenovat alespoň pár filmových hororů, které jsou ve své podstatě skvělé dílka a pokud vystřihnete poslední čtvrthodinku, možná vás i dostanou. Mama nebo Carrie, dvojka Incidious, popř. V zajetí démonů byly filmy dobré, kdyby nikdy neskončily. A dobré je za tři.
