V PRVNÍM DÍLE tohoto článku jsme si zmapovali „fanzinářství“ tak nějak všeobecně a podívali jsme se na nejznámější tuzemské komiksové plátky, které by se tímto přízviskem mohly pyšnit. Ve druhém díle zavítáme do punkových vod, kde najdeme rovněž množství komiksových nadšenců a tvůrců. A samozřejmě nesmíme zapomenout na Slovenskou komiksovou scénu, která má k tomuto tématu rovněž co říct. Navíc tamní prolínání komiksu a punku je v určitých momentech téměř dech beroucí. Nezbývá než nabrousit pastelky, pustit si nějakou stylově vytříbenou podkresovou hudbu a začíst se do následujících řádků…
Prolínání kultur
Důkazem toho, že některé subkultury se často prolínají, je fakt, že v punkové, hardcoreové či anarchistické komunitě se komiksy také těší veliké oblibě. S nadsázkou lze říci, že každý „pořádný“ punkový fanzin má ve svém obsahu nějaký komiks. Kvalita těchto prací je rozdílná a někdy vítězí myšlenka nad zpracováním. Detailněji se tímto jevem zabýval Martin Přibyl v třetím čísle Aargh!. Ovšem je třeba přiznat, že jednak Martin není v těchto komunitách úplně kovaný a také se od doby publikace článku už vyčepovalo moře piv. Detailněji se tento jev zmapovat asi nedá, takže jen krátce k některým konkrétním věcem. Čistě komiksové punkové ziny jsou spíše záležitostí Slovenska, ale podařilo se mi narazit na tři čísla Destruction comics. První nese název Tajemné džizvy a obsahuje ucelený příběh o kšeftu s orgány, tajných agentech všeho druhu, velkém šéfovi Vašku Havlovi a peripetiích české politické scény. Druhé číslo má podtitul Muf – Antihero. Známá jůhelácká postavička Muf (už ve Studiu Kamarád to byl pořádný zmrd) si zde vyřizuje účty se všemi, kteří mu přijdou pod ruku, včetně Supermana nebo Strýčka Skrblíka a jeho vykutálených synovců. Sešit má více příběhů, které spojuje právě postava hlavního antihrdiny. Například v „Japan story“ si pochutná i na Pokémonovi a ve „Vanočním příběhu“ svými prdy upálí Santu. Autorem je jistý liberečák publikující pod pseudonymy Destruction Comics nebo Mufskid (mohli jste se s ním setkat také v libereckém punkovém fanzinu Cerelitida). Vyšlo i třetí číslo, do kterého přispělo více tvůrců, část obsahu tvořily také překlady známých polských punkových komiksů. Rovněž existuje speciální anarchistické číslo Čtyřlístku, kde jejich domeček v Třeskopyskách koupí nadnárodní McDonald´s. To se samozřejmě autonomně smýšlejícím zvířátkům nelíbí a vypukne tuhý boj. V pátém čísle 
anarchistické Pernament Revolt jsem narazil na recenzi komiksu Tintinova dobrodružství: Budeme svobodní 1. díl. Mělo by se jednat o příhody Tintina, drobného zlodějíčka a výtržníka, kterého zrovna vyhodili z pracáku a tak jde makat na stavbu za svým strýcem Kapitánem. S parťáky dají přes držku agitátorskému fašounovi, dále se Tintin seznámí s lesbou Nicky, která ho zbaví sexistických a homofobních předsudků a po smrtelném úrazu na stavbě zorganizují stávku. To vypadá na velkou jízdu! Určitě takových tiskovin bude povícero, ale vesměs nepřekročí úzký okruh vyvolených čtenářů. Nevzdávám to a budu pátrat dál… V tomto ranku také vyšli Středověcí banditi (A5/12 str./kopírka). Údajně nepříliš zdařilý překlad komiksu na motivy jistého britského represivního zákona (Criminal Justice Bill), který u nás vydal nějaký český nadšenec. Prý se jedná o dost špatně nakreslenou prvoplánovou agitku.
Na skok na Slovensko
Náš webzin není příznivcem dělení národů a „komiksáky“ považujeme bez rozdílu za jednu velkou rodinu. Na Slovensku mám kamarády a nemám problém s komunikací, takže to beru pořád tak nějak „federativně“. Je tedy záhodno připojit i malý pohled na tamější poměry. Musím přiznat, že jsem si nápadem zmapovat Slovenskou fanzinovou scénu nasadil pořádného brouka do hlavy a na bedra položil největší balvan z Tater. Nebylo to tak jednoduché, jak se zprvu zdálo. Postupně jsem stále objevoval nová a nová jména autorů, názvy dalších časopisů a posílal maily, kam jen se dalo. Výsledek možná není úplně na jedničku, ale pořád je to lepší než drátem do oka… Alespoň myslím. Slovensko totiž není fanzinovou a komiksovou tvorbou tak nedotčené, jak se mi mnozí snažili namluvit, a už vůbec tam „nechcípl pes“, jak se mi snažili namluvit další. Tentokrát bude výčet jednotlivých fanzinů, na rozdíl od předchozí části, seřazen do bodů podle abecedy, a nejspíš nebude tak přesný a úplný. Pokud by mě chtěl někdo doplnit nebo přidat své poznatky, ať se mi určitě ozve, budu jen rád!
„Prešlo niekoľko tisícročí medzi prvými sofistikovanými kresbami na stenách po celom Egypte a prvým komiksovým zborníkom na Slovensku. Len s niekoľkoročnou odchylkou od susedných krajín a slabým storočím oproti zvyšku sveta. Akoby sme plávali na víťaznej flotile.“ (Z tiskové zprávy, která propagovala první číslo Slovenského sborníku Adamantium)
Adamantium – Tento sborník se objevil v roce 2006 a je jakousi prezentací slovenských komiksových autorů té doby. Nedá se tak úplně mluvit o fanzinu, ale spíše o pokusu o časopis sborníkového typu. Kvalita publikovaných prací se různí od undergroundového pojetí Kmxbstrda (o němž dále ještě uslyšíme) až po umělecky-designové pojetí písmenek Michaely Chmelíčkové. Svým způsobem se tvůrcům povedlo vytvořit reprezentativní vzorek tehdejší Slovenské komiksové scény. Bohužel to zůstalo jen u prvního čísla a dlouho připravovaná (a snad i hotová) „dvojka“ nikdy neuzřela světlo světa. Mezi autory prý došlo k rozkolům ohledně financování a uměleckého směřování magazínu a všechno tak nějak vyšumělo do ztracena.
Antikristova předkožka - Tohle je pravý a nefalšovaný udergroundový komiksový fanzin rozmnožovaný na kopírce. První číslo „předkožky“ vyšlo v prosinci roku 1999. Duchovním otcem tohoto fanzinu je Martin Gašparík, známý též pod pseudonymem Kmxbstrd. Do roku 2006 se mu povedlo vydat devět (!) čísel této opravdu obskurní záležitosti. Zin povstal z „podhoubí“ hardcore punkové scény a je to z něho notně cítit. A tak se v jeho komiksech můžete setkat například s útočnými tofu sýry, které nemají problém zlikvidovat v podstatě kohokoliv s válečným pokřikem „Jana Kirschner!“ na rtech. Antikristova předkožka především útočí na vaše bránice. Zjednodušeně řečeno se jedná o výborný mix Red Meatu a Maxe Anderssona. Náklad zinu se pohyboval někde mezi 50 až 100 kusy, někdy také vycházel se „spešl“ obálkami (papírové nebo igelitové), kterých bylo třeba i deset verzí. Gašparík je rovněž spoluautorem (druhým autorem je borec s přezdívkou Gorioth, který vydával i úchylný povídkový sborník Železobeton) samostatného komiksového experimentálního počinu - sešitu Mrzké pudy Jany Kirschner. Bohužel to vypadá, že Kmxbstrd na komiksovou tvorbu dočista zanevřel. V souvislosti s tímto časopisem je třeba ještě vzpomenout, že vzniklo společné číslo (u obou to bylo číslo čtvrté) s fanzinem Nuclear Bullshit pojmenované jako Nukleárna předkožka.
Comics & Manga Book – Spíše se jedná o regulérní časopis, vydávaný vždy k příležitosti bratislavského Comics salónu. Jak již název napovídá, obsahuje jak klasické komiksy, tak i původní slovenskou mangu. Poskrovnu v něm lze najít i povídky a publicistiku. Určitě se jedná o záslužný počin, ale i když se tak možná netváří, je spíš zaměřen na fanoušky mangy.
Dark Earth – Vyšel v roce 2002. Ale pozor, jedná se o crustmetalový fanzin. Editorem byl borec skrytý za přezdívkou Ňufo. Časopis obsahuje i komiksy: bez názvu (Ňufo), další příběh ze série Underground Doctors (Peťo Mokrý) a dva Kmxbstrdové stripy: „Ňufo der alkoholische anarchisten“ a „Ňufo der sexuelen bestie“.
Dick Brutal a agresívna zelenina – Vyšlo okolo roku 2001. Autorem byl Lukáš Sigmund a.k.a. Gorioth, ale nějaké bližší informace se mi nepodařilo zjistit.
Houmless striptiz – Další experimentální počin, který dali dohromady Kmxbstrd a Belzebub (Gašparík a Plško). Vznikal tak, že jeden autor nakreslil jednu stránku s cílem tomu druhému co nejvíce zkomplikovat pokračování a poslal mu ji poštou. Takto to probíhalo asi půl roku a vzniklo přes dvacet stran. Dílo bylo vydáno v roce 2001 nebo 2002 a jako bonus obsahovalo Plškův kraťas „Comics s opicou“.
Mrak – Mrak vznikl odštěpením některých autorů od výše zmiňovaného Adamantia. Evidentně se jednalo o tu část autorů, kteří to s komiksem myslí umělecky a akademicky. Magazín je celobarevný (!) a tištěný na kvalitním papíře. Obsah rozhodně není určen pro každého a kvalitu nejsem schopen objektivně posoudit. Pokud fandíte experimentu a modernímu umění, tak jste pravděpodobně ta pravá cílová skupina. Hlavními tahouny byli Andrej Kolenčík, Miša Chmelíčková a Mišo Löwy. Dosud vyšlo pouze jedno číslo a také ze současné neexistence webových stránek lze soudit, že se jednalo o číslo poslední.
„...nasledne vznikol dalsi rozpor a odtrhla sa skupinka intousskych studentikov, zalozili si hlbokomyselnu picovinu s nazvom mrak (masturbacna revue andreja kolencika) a na adamantium zostal sam martin plsko, ktory na to sere...“ (Z mailové korespondence s Kmxbstrdem)
Nuclear Bullshit – Komiksový zin plný černého humoru a násilí, vydávaný Andrejem Gajdošíkem (Andreass G). Od února 2000 vyšla tři samostatná čísla a čtvrté, jak již bylo výše zmíněno, jako split s Antikristovou předkožkou. Andreass G. také vydal asi dvě čísla převážně stripového fanzinu Chuťofky.
Pain comics – Pravděpodobně první, samozřejmě na kopírce rozmnožovaný, porevoluční komiksový fanzin na Slovensku. Na tu dobu to byla přelomová záležitost. Plány byly velké a fanzin měl vycházet jako měsíčník, ale po druhém čísle se to nějak zadrhlo a to byl konec. Duchovními otci tohoto magazínu byli pánové Imrich Rešeta a Andrej Gajdošík. Díky rozpadu Pain Comicsu se Gajdošík vrhnul na vydávání níže uvedený Your mistake.
Silent depresion (Madhouse zine) – Mělo by se jednat A5 kopírovaný fanzin na dvaceti osmi stranách. Obsahuje depresivní komiks Silent depresion a pár básní navrch. Samotný fanzin se ale jmenoval Madhouse zine, o existenci nějakého jiného čísla než tohoto není nic známo. Autorem byl Peťo Mokrý. Není ani nic známo o existenci nějakého jiného autorova komiksu.
Sranica – Klasický kopírkový fanzin. Čistě komiksových vydání bylo šest a od sedmého se začíná objevovat i hudební publicistika specializovaná na hardcore/punk. Celkem vyšlo minimálně devět čísel. Tvůrce fanzinu Sranica, známý v undergroundových kruzích jako Pepo, se momentálně věnuje hře na kytaru v kapele Mansklig ladugard a webovému fanzinu mangelcrusties.sk. V komiksu vystupuje Mängel crew, což jsou maskovaní anachogrindcrusteři, kteří útočí na establišment sračkama a na vše možné i nemožné používají své obří penisy.
Vemeno – Vemeno comix revue je souborem prací studentů z Katedry grafického dizajnu Vysokej školy výtvarných umění v Bratislavě. Hnacím motorem tohoto sborníku byl známý Martin Šútovec alias Shooty. Šlo určitě o zajímavý studentský počin, který byl vybavený barevným tiskem a plakátem. Jediné číslo, které bylo pravděpodobně dotováno zmíněnou školou, vyšlo patrně někdy v roce 2002. Obsah je sice zlehka experimentální, ale v únosné míře a rozhodně se jedná o dobře odvedenou práci.
„Na začiatok by som chcel povedať (napísať), že toto je narýchlo spravené nulté číslo, takže ho neberte príliš vážne. Toto číslo slúži iba na to, aby Vás informovalo o tom, že sme tu, existujeme a budeme vychádzať. Po výbuchu fanzínov v Českej republike, sme sa nazdávali, že sa niečo objaví aj na našej scéne, ale neurodilo sa. A tak sme si urobili vlastný.“ (Z úvodníku nultého čísla X-Komiks)
X-Komiks – Podle všeho vyšlo jen nulté a první číslo tohoto ambiciózního fanzinu. V úvodníku prvního čísla jsou pak rozebírány velké plány, že X-Komiks nechce být jen čistě komiksovou záležitostí, ale chce mít přesahy i do SF, fantasy, filmu atd. Ale tím to bohužel vše skončilo. Za vydáváním tohoto fanzinu stál Marek Menke. Nulté číslo vyšlo v roce 2002 a regulérní jednička pak v roce následujícím kalendářním. Ve fanzinu je cítit i zájem o mangu a prostor je dáván domácím tvůrcům.
Your mistake – Další ze slovenských undergroundových fanzinů, které vzešly z punkového podhoubí. Od prosince 1998 vyšlo osm čísel, redakci tvořili „čtyři pánové“: Dickhead, Malý Rudko, Dolly Bastard a Kmxbstrd. Podle všeho to byl také první fanzin svého druhu, který se na Slovensku objevil. Z čísla šest z roku 2000, které se ke mně dostalo, je cítit těžký nadhled, brutalita, extra černý humor a silný zápach undergroundu. Fanzin byl samozřejmě rozmnožován na kopírce a některé texty byly dokonce psány ručně, což celému dílu dodávalo punc nadšení a vzhled sešitu disgrafika z nižšího stupně základní školy. Číslo obsahuje i náznaky publicistiky a recenzí. Kmxbstrd mi o tomto zinu napsal: „hlavnym dovodom pre vydavanie bola lenivost vydavatela pain comics, ktora ma rozhupala k vydavaniu vlastneho zinu, hlavnymi hrdinami comicsov v nom obsiahnutych boli najomni vrahovia "zombie force", dalsi najomny killer "lionel kozlowski" a kladivom vyzbrojeny plysovy medvedik v kanadach "demolition teddy bear", hlavnou temou odpor k rodinnym hodnotam...publicistika a recenzie stali za hovno, okrem clanku porovnavajuceho rychle sipy s ich svazackym klonom strazci...stvorclenna redakcia bola fiktivna, cele som to mal na svedomi ja, ale bavilo ma sa mierne schizofrenicky relizovat pod viacerymi menami“. Poslední, osmé číslo fanzinu vyšlo v březnu 2002.
Z regulérních komiksových časopisů vycházejících na Slovensku lze zmínit ještě Uff magazín (vycházel v letech 1990 – 92 a pravděpodobně vyšlo sedm čísel), známé a oblíbené Bublinky, K.O. Mix (vyšlo šest čísel), Comics, Stopár a Comics flex (vydání měla rozdílný formát a první tři byla označena jen názvy měsíců. 1 - Máj, A4, 2 - September, A4, 3 - December, vetší formát než A4, 4 - 1/1991, formát A5). Poslední slovenskou vlaštovkou, která se ovšem povedla, je BB Komiks, který vychází doposud a na svém kontě má zatím čtyři regulérní a jedno nulté zaváděcí číslo.
Ještě si na závěr neodpustím jeden úryvek z mailové korespondence s Kmxbstrdem, kde reaguje na fakt, napsaný v tomto článku, že „na komiks zanevřel.“ Jeho vyjádření má můj respekt: „co sa tyce mojho zanevrenia na tvorbu, mam pocit, ze co som chcel povedat, som povedal a momentalne by zo mna nevyslo nic, co by stalo za interes... osobne neznasam ludi, co potrebuju tvorit len pre to, aby tvorili, velkohubo za kazdu cenu vyjadrovat nazor, na ktory nikto nie je zvedavy a roky zit z toho, ze niekedy v minulosti urobili par dobrych veci... Myslim, ze podobnych mamrdov je na svete dost a ja nemam najmensi zaujem sa stat jednym z nich... Tvorivu fazu mam za sebou, teraz si uzivam fazu konzumentsku (radsej nez robit zle comicsy budem citat tie dobre) a ked zase niekedy dospejem do bodu, kedy budem mat potrebu sa realizovat skrz tvorenie comicsu, tak to urobim... Jo a navyse som niekde stratil zmysel pre humor a bez toho to fakt nejde... bstrd.“
Napsat tento článek byl celkem porod a jsem rád, že se našli „dobré duše“, které mi s tím pomohly, ať konzultací nebo poskytnutými materiály. Největší dík patří Tomáši Prokůpkovi, Inymu (Trhavina), Fandovi Eliáškovi, Martinu Gašparíkovi, Martinu Plškovi a Martinu Přibylovi! A v neposlední řadě patří dík Filipu Svobodovi a „ter“ za pomoc s editací.
