Sakra, ten čas letí! Jako by to bylo minulý týden, kdy jsem loni potil podobný článek. A i když jsem si sliboval, že nebudu nechávat nic náhodě, abych předešel redakční uzávěrce, tak skutek utek. Poznámky žádné a zase tak nějak vzpomínám, co se za ten uplynulý rok událo. A stejně jako loni to nebude žádné rozdělení na to, co mě potěšilo, anebo naopak. 

Tak předně jsem změnil pracovní působiště a našel si koníčka v objevování a degustování lahodného moku zvaného pivo. Tolik druhů vůní, barev a chutí někteří neobjeví za celý svůj život, kolik jsem toho vyzkoušel letos já (aktuálně jsem na 160 druzích). Už vím, že se nechci omezovat na průmyslově vyráběná piva, ale chci pořád zkoušet nové a nové značky. Velké zalíbení jsem našel hlavně ve svrchním kvašení a pivech typu ale. Čili plná chuť i vůně díky zahraničním chmelům, to je to, co dnes od pěnivého moku očekávám. 

Když jsem takhle nedávno cestou do hospody zase zavítal do Levných knih, jestli tam neobjevím něco zajímavého, zaujalo mě 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. Tahle bichle (960 stran) nabízí celkem solidní přehled o skvostech kinematografie od jejích počátků po současnost (rok 2011). Je to sice taková sbírka všemožných recenzí, kolikrát připomínající spíš reklamní texty distributorů, ale budiž. Minimálně jako jakési vodítko, ke kterému se budu vracet, by sloužit mohla. Ovšem nejsem si zatím moc jistý kvalitou překladu, protože během namátkového listování jsem zjistil, že Carpenterův horor The Thing je přeložen jako “Tvor“.

Když jsem zmínil Věc, tak jsem normálně po letech zjistil svůj fatální nedostatek, že hudbu k tomuto kultovnímu filmu složil Ennio Morricone. Sakra! Už to začínám naposlouchávat a slibuji, že se časem na těchto stránkách podělím se čtenáři o mé dojmy v rámci recenze. Už dávno jsem chtěl nějaký jeho soundtrack sepsat a tohle je ideální příležitost. Škoda, že nemám Campbellovu předlohu, kterou jsem kdysi četl v sešitové řadě edice Poutník. 

No nic, aspoň jsem vyhrabal starý přepis filmu E.T. (mimozemšťan), který před 29 lety vycházel v týdeníku Sedmička pionýrů jako čtení na pokračování a já si jej uchoval. Na dlouhé zimní večery se to hodí. Opravdu pěkné čtení, i když jde jen o inspiraci filmem, kterému se nic nevyrovná. 

Když už jsme u filmu, tak v kině jsem nebyl fakt několik let, ani nevím proč. Asi mě nic nezaujalo natolik, abych se tam vypravil. Daleko častěji s odstupem doby stahuju věci, které už rozhodně nejsou žádné novinky. Takhle jsem konečně viděl Temné stíny od Tima Burtona. Tohoto režiséra mám rád, protože jeho snímky jsou jaksi nekonvenční. Ale zde převládlo zklamání, že to je prostě jen dobré. Nic víc. Depp zde hraje toho svojeho klasického ňoumu, tak jako v posledních letech skoro v každém filmu, co jsem s ním viděl. Navíc mi to připadá, jako jakýsi mix filmů Smrt jí sluší a Střihoruký Edward. Škoda. 

Jak si to tak po sobě čtu, tak jsem zase nic aktuálního nenapsal. Snad to příští rok napravím. Nebo alespoň přestanu používat to klasické postěžování si, že je strašně málo volného času, že nestíhám atd. Asi budu muset začít žít a užívat si přítomnost. Tak zase u bilancování příštího roku a do té doby u nepravidelných recenzí filmové hudby v rubrice “Speciály“.

...tak a ještě video:

O autorovi
Tomáš
Autor

Hudební nadšenec, který má na starost seriály nejen o filmové hudbě. V součastnosti vedle své hudební odbornosti pracuje na rozšiřování znalostí pivních. Protože i pivo může mít tolik odstínů a chutí jako sama hudba. Kdo by mu takové starosti nezáviděl.