Už zase? Opět budeme bilancovat a hodnotit uplynulý rok? Kam se ten čas vlastně ztratil? Já asi nakonec začnu věřit na Časožrouty. Traduje se, že s rostoucím věkem se lidem mění vnímání času a   osobně to mohu potvrdit. Na toto téma jsem přečetl mnoho knih a postupně jim dávám za pravdu. Čas je relativní. Ono to bude dáno i tím, že letitý člověk zažívá méně prvních příhod, které si dobře zafixuje,  jako třeba první láska, první den ve škole, první den v práci, první dovolená u moře atd. Snáze si zapamatujeme data, jako je narození, smrt, či svatba a když si uvědomíme, že od nich uplynulo 5, 10, 20 let, nemůžeme tomu uvěřit. Znáte to: „To už je tomu 25 let co byla Sametová revoluce? Už jsem 20 let z vojny? A   budova WTC 7 spadla přece loni, nebo předloni... proboha, to už je let, to není možné!“. Ano, takže skutečně věřím v Časožrouty, jsou reální, všude přítomní a zlomyslně nám foukají do plamínku pomyslné svíce života.

Poslední dobou mám celkem problém odlišit měsíc od měsíce uplynulého a vlastně i rok od předchozího roku atd. Jak jsem výše popsal vnímání prchajícího času se mi spojilo v monotónní šeď denní rutiny, z které vyčnívají ony mimořádné a jedinečné události. Mám dobrého kamaráda, který je na tom mnohem hůře, zastavil se ve věku 27let, ačkoliv právě slaví 40. Nebo je na tom lépe? I to je možnost. Navíc, každý rodič mi jistě potvrdí, že když se vám kolem nohou prohánějí malé děti, tak čas, jako fyzikální veličina nemá žádnou hodnotu. Svého času jsem měl absolutní přehled o filmové tvorbě, ale tuším, že filmy, které jsem letos shlédl bych bez problému spočítal na prstech jedné ruky. Také jsem býval kovaný hráč PC her, ale teď se k tématu nemohu vyjádřit, neboť k počtům by mi postačila ruka neopatrného dřevorubce, či kapitána Jamese Hooka. Poslední hra, jíž jsem „otočil“ a bez problémů dohrál až do konce, je Deus Ex : Human Revolution. A to už bude nějaký pátek, že? Nedávno jsem zjistil, že na jaře vyšlo pokračování legendární hry Wolfenstein pod názvem Wolfenstein: The New Order. Pomyslel jsem si „to je přesně práce pro mne“. Skončilo to u grafického nastavení, kdy jsem domýšlivě konstatoval, že mé PC nepatří ještě do  muzea. Teď mi gameska zabírá na pevném disku neskutečných 44 GB. Ufff, kdeže ty loňské sněhy jsou, kdy jsem si hrdě pořizoval „nabušený“ komp s HDD o bombastické kapacitě 4,5 GB. Jo jo, čas pádí jako splašený kůň.

Čtenář, jenž četl některý můj článek, si jistě povšiml, že se rád odkazuji na Stephena Kinga a udělám to i teď. Král hororů prohlásil, že jednoho dne přestal se svou ženou Tabithou chodit do kina, neboť už vše viděl. Vypadá to jako samolibé provolání, ale platí, na každém šprochu pravdy je trochu. Starší člověk se nutně musí jednoho dne dostat do bodu, kdy má pocit, že ten příběh již X krát viděl a videohru hrál. Navíc, když sleduji nekončící vlnu remaků, tak mám dojem, že se scénáristům nedostává nápadů. Samozřejmě jsou i světlé výjimky, jež potěší, ale těch je jako šafránu. Naopak jsem objevil svět televizních seriálů, které mnohdy strčí celovečerní filmy do kapsy (Hra o trůny, Dexter). Podobnou výtku mám i k videohrám, chybí mi inovace a neotřelé nápady. Dříve nebo později zjistíte, že jste virtuální masový vrah, kterému je neustále předkládáno to samé, pouze v kvalitnějším grafickém kabátku. Trefné články na toto téma publikoval tvůrce Mafie, velikán Daniel Vávra. Může to býti bráno i jako výzva pro autory  videoher. Nabídněte mi příběh, úžasný příběh, plnění zajímavých úkolů, které nemusí být jako klišé - skolení bosse. Vlastně to mi tam nedávejte vůbec a pokud si myslíte, že mě baví postup vpřed za cenu herního holokaustu, šeredně se pletete.

Tak, dosti té filozofie. Vzhledem k uvedeným faktům se vyjádřím pouze k literární, seriálové a komiksové tvorbě. Bez knihy nedám ani ránu a popravdě si budu muset pohlídat onen letopočet 2014. Nejsem si ani jist, zda dokáži naplnit zadání Best of / Fuck of, neboť věcem, které by mne mohli zklamat, se úmyslně vyhýbám, tak to prosím berte s nutnou rezervou.

BEST OF 2014

 

Doktor spánek – Stephen King

Stephen King se vrací v důstojném pokračování ke svému Osvícení. Jak vidno, autor nepatří ani omylem do starého železa, kam by ho někteří ekologičtí aktivisté rádi odložili. Je to spisovatel, se kterým je třeba stále počítat, neboť i přes některé slabší knihy mu nelze odepřít Bohem daný talent. Spisovatel je literární génius, který pokud se rozhodne, že tématem jeho další knihy bude exkrement , tak  ho podá takovým stylem, že mu ještě rádi zaplatíte. Od knihy jsem se nedokázal odtrhnout a patří mezi těch několik málo, které se čtou až do časného rána.

Hra o trůny - 4. řada

Fenomén. Americký fantasy televizní seriál musíte zkrátka vidět na vlastní oči, abyste uvěřili. Psát cokoliv je jako nosit sovy do Athén a u toho skončím.

Nakladatelství Albatros

Do třetice jsem to pojal ryze šalamounsky a lehce si ohýbám zadání ankety, podobně jako někteří politici zákony. Mohl bych tedy do průzkumu, který mi jasně říká třikrát a dost, propašovat kompletní ediční plán nakladatelství, o to mi ale v žádném případě nejde. Dlouhodobě mne těší práce zavedeného nakladatelství, které pravidelně přináší RETRO komiksy tuzemských autorů (Obrázky z českých dějin a pověstí, Zlatá kniha komiksů Václava Šorela a Vlastislava Tomana, Kniha komiksů Karla Franty atd.) Letos vyšlo v jednom z nakladatelství spadajícím pod křídla Albatrosu i dílo Káji Saudka a Miloše Macourka, které najdete paradoxně v druhé části ankety.

Koncem listopadu se na trhu objevuje kniha Kasta metabaronů. Do dnešního dne jsem se ještě nerozhodl, za kterou verzi utratím peníze. Váhám mezi brožovanou a vázanou. O limitované verzi neuvažuji, neboť ji považuji za nesmysl a nemá pro mne žádnou přidanou hodnotu. Nepochybuji, že se komiks objeví právě v Best of.

FUCK OF 2014

 

Muriel a andělé

Ano, čtete správně a ne, nespletl jsem se. Dlouho jsem zvažoval, kam toto stěžejní dílo zařadit. Práce Káji Saudka patří bezesporu do Best of. Nicméně knihu jsem zařadil z několika důvodů. Už když jsem psal obsáhlou recenzi na tuto komiksovou knihu, kladl jsem si otázku, proč a pro koho píši. Komiks byl vydán v omezeném nákladu a díky tomu se nestačil ani ohřát na pultech knihkupectví. Povětšinou skončil v rukou překupníků a spekulantů, kteří napínají již tak vysoko nadsazenou cenu  (lze se přesvědčit na Aukro.cz). Nu a psát recenzi na téměř nedostupnou knihu, kterou si čtenář nemůže koupit, nedává smysl.

To si nemyslím, že by bylo přáním Káji Saudka. Dokáži si představit vydání knihy v brožované verzi na méně kvalitním papíře, cenově dostupné lidem. Tak, aby současná mladá generace měla možnost zjistit, jaké klenoty u nás vznikly před dobou a nebo za dob normalizace. S tímto přístupem lze jeho dílo zařadit do sekce mizející legendy a z toho je mi moc smutno (odstavec převzat z mé vlastní recenze na komiks.cz). 

Fuck of byla rozhodně připravovaná únorová aukce originálů díla Muriel a andělé. Tuto zatrhla policie a rázem učinila z aukčního katalogu vyhledávaný sběratelský kousek. Díky.

Galaxia

Zde si beru na paškál knižní podání přepracované Václavem Šorelem do psané podoby na základě původního komiksu z let 1984 – 1986. Pan Šorel je legenda a jeho nejlepší léta jsou spojena s neméně legendárním časopisem Abc. Je autorem opěvovaných scénářů ke komiksům např. Vzpoura mozků, Galaxia a Tvrz. V jeho práci z oblasti letectví se lze dopídit, že je odborník na slovo vzatý a v textech se odráží kladný vztah k technice a je možné ho nazvati technokratem. S odstupem času musím napsat to, co jsem se zdráhal vložit do recenze. Neumí psát prózu. Ne každý může býti renesančním člověkem a všeumělem. Říká se "Ševče, drž se svého kopyta". Vstup pana Šorela do literárních vod mě neoslovil. Kniha je věnována dospělému čtenáři, snad s ohledem právě na generaci pamětníků kultovního komiksu. Bohužel již nejsem ten malý kluk, který byl ze všeho nadšený a hltal Verna, Lema, Clarka či J.M.Trosku. Knihu bych bez obav svěřil dětem, je vskutku    naivní.

Perunova krev 1-2

Takzvané „kotletovky“ jsou drtivou většinou recenzentů chváleny, ba přímo přehypovány. Netuším proč. František Kotleta, je pravděpodobně pseudonymem autora, který schovávaje se v anonymitě prezentuje své omezené pravicové názory, které bych opravdu v brakové literatuře nečekal a nejsem na ně zvědav, natož abych za ně platil. Chvíli to může být i vtipné, ale když se to s vytrvalostí zakousnutého dobrmana opakuje, vážně to omrzí. Přirovnání „mluvil jako opilý Miloš Zeman, jako opilý ruský voják, s urputností bolševika“apod. jsou povedená, leč jednostranná. Tak si kladu otázku, proč dotyčný nemluvil třeba jako namol opilý Kalousek, nehuhňal jako kníže a nebyl houževnatý, jako zfetovaný americký žoldák. Ruské  speciální jednotky Specnaz patří k světové špičce, nehledě na to, že sověti fakticky vyhráli druhou světovou válku, na čemž se dokáží shodnout nezaujatí historici. Perunova krev je proamerická, eurohujerská a probabišovská, sem tam jsem čekal, kdy vyskočí kobliha. Dehonestuje zcela jednostranně vše na východ, vše slovanské a vše před rokem 1989. Mezi řádky lze najít politický podtext a to je příliš silná káva, na to, abych ji mohl ignorovat. Perunova krev je pro mne hořké zklamání a označení škvár si zaslouží plným právem. P.S. Nejsem majitelem rudé knížky.

O autorovi
František
Redaktor

Knihomol. Komiksový nadšenec, svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Má zálibu v podvodním fotografování. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlím o podstatě a jde k jádru věci.