V pražském Rudolfinu proběhl ve čtvrtek 2.11.2016 galakoncert k 50. výročí kultovní ságy Star Trek. Do vyprodaného sálu vstoupili nejen lidé slušně oblečení, ale také několik odvážných fanoušků, kteří se rozhodli přes zaběhlé konvence obléci uniformy, a vzdát tak hold fenoménu, jenž přetrval z 60. let až do dnešních dní. Během večera zazněly skladby jako Star Trek: The Original Series - Theme (Alexandre Courage) nebo evropská koncertní premiéra Star Trek: Beyond – Yorktown Theme (Michael Giacchino).
Mladičká Filmová filharmonie, či zjednodušeně řečeno také Filmharmonie, je symfonickým orchestrem, který zahájil své působení v roce 2013 koncertem Western Night, a sdružuje profesionály i studenty odborných uměleckých škol. Zakladatelem je Matěj Lehár (* 1991, hraje na lesní roh). Filmharmonie se těší velikému úspěchu, proto jsme ji doposud mohli spatřit nejen v Praze, ale také v dalších velkých městech jako jsou Hradec Králové nebo Ostrava. Šéfdirigentem Filmové filharmonie je energický Chuhei Iwasaki, narozený r. 1987 v Tokiu.
Osobně jsem již zažila několik koncertů filmové hudby, ale žádný se nedá porovnat právě s galakoncertem k 50. výročí Star Treku. Krom fantastického výběru skladeb od těch nejznámějších až po ty, které sotva známe z nejnovějších filmů, doprovázel emocionální hudební pouť také videomapping. Malinko mě mrzí, že několik překrásných skladeb bylo utopeno v náhodném pozadí plném geometrických patvarů, zatímco jiné ukazovaly průlety vesmírem a galaxiemi. Přesto ale i tak patří obrovské díky všem těm, kdo vypracovali videa s 3D modely Enterprise nebo Deep Space Nine. Pohyb kamery kolem vesmírné stanice za zvuků znělky stejnojmenného seriálu mi vzal dech a vehnal slzy do očí (a to nejsem primárně fanoušek DS9). Člověk měl v tu chvíli prostě pocit, že se pouhým natáhnutím ruky dokáže dotknout hvězd.
Ostatně celý koncert byl velice emocionálně vypjatý. Fanoušci samou strnulostí nehnuli ani brvou a dokonce se neobjevila ani jedina mexická vlna v podobě tlumeného kašlání (znáte to, kdy v divadle držíte odkašlání do momentu, kdy už to nejde snést, a poté začnou pokašlávat všichni okolo). Tak silný byl zážitek z galakoncertu. Ujali se jej s láskou a velkou pokorou. Jen občas bych očekávala trochu víc té fanouškovské logiky ve videomappingu. Hrát suite ze Star Trek: Nemesis je skvělý nápad, ale ne tak uplně dokonalý, pokud ukazujete na stěnách obrázky Enterprise-D a romulanské lodě z období TOS. Ale to už zacházíme příliš do detailů.
Na samotný závěr galakoncertu vystoupila britská sopranistka Christina Johnston, v jejímž provední zněla nejznámější titulková melodie TOS (The Original Series) jako kabaret. Byla prostě svižná, veselá a funky, a pozounisté na pravé straně scény jí dali zaslouženou korunu, když se navíc sjednotili v houpavé choreografii.
Jste-li fanoušky filmové hudby, rozhodně vám doporučuji vyhledat webové stránky Filmové filharmonie a zajít na jeden z jejich koncertů. Jsou sehraní, jsou skvělí a především je na nich poznat, že skladby které hrají, hrají s nadšením, a odhodláním nabídnout to nejlepší.
