To takhle jednou cestujete na tuzemskou dovolenou. Putujete na jisté konkrétní místo v Dokeské pahorkatině a více neprozradím, neboť se jedná o mé know-how (hnusné, přejaté slovní spojení). Chodíte pravidelně na túry a kratší procházky. Jezdíte na kolech a kolečkových bruslích. Navštěvujete památná místa, posvátné háje, hrady, zámky, restaurace, hostince, pivnice a zdejší zahraniční markety :( Občas objevíte něco nového a zajímavého, co se leckdy zařadí do vzorce rekreačních zvyklostí. Předraženou super slevu v německém obchodě tím rozhodně nemyslím :) Na vodě se k všeobecnému pobavení pokoušíte veslovat a kormidlovat vratkou bárku, kterou čeká brzký osud Titaniku. V nádherném lese sbíráte houby, borůvky, brusinky, maliny a jiné dary země. Poděkujme za ně.
Večer proběhne opékání buřtů a grilování předem naloženého masa, či ryb. Místní rybník má bohužel mnoho společného s filmem Smrt krásných srnců a ty nebohé rybky jsou nakonec chyceny v akci přespolního diskontu :) Děti pobíhají šťastně kolem ohně a rozžhaveným klackem malují do soumraku magická kola, osmičky a jiné, pradávné siločáry. Poděkujme za ty dary. Wifina není k dispozici a signál mobilních operátorů je velice slabý. Čili, zde na vás nedosáhnou virtuální stvůry a prapodivní pokémoni mají zkrátka a dobře smůlu. Nad hlavou vám visí náramná Mléčná dráha a Perseidy mají pré, můžete si něco přát. Tatínkové většinou urazí do rána spoustu piv a s pudy pravěkých lovců přihazují do praskajícího ohně dřevo a hledí do hypnotizujících plamenů až do úsvitu. Kamarádi se přijedou na chvilku podívat a pár dnů zůstanou. Jeden by řekl, ráj na zemi.
Za rok se vrátíte do stejné destinace a zjistíte, že přijeli i známí přátel a další příbuzní příbuzných a tak dále. Ti všichni mají děti a vnoučata, jež opět radostně křepčí kolem táboráku a provozují ohňové tance. Je v tom cosi instinktivního, něco na způsob kolektivní rodové paměti. S železnou pravidelností opakujete rituály a drobné obyčeje. Za další rok se znovu vrátíte, a pak zas a ještě znova. Roky běží a pomalu stárnete. Postupem doby zaslechnete prohlášení od člověka, který vám zatím nebyl představen „Tak tady to místo objevil můj kamarád.“ Vědoucně pokýváte hlavou a usmějete se. Přesně v ten okamžik si uvědomíte, že byla založena lokální tradice a je to vskutku hřejivé zjištění.
Pokud jde o mne, tak si jako komiksový Fanda nemohu odpustit každoroční návštěvu muzea Čtyřlístek v Doksech, která patří do onoho rozrůstajícího se spektra generačního dědictví. Samozřejmě, že nechodím na prohlídku sám a občas musím přesvědčit nejednoho nevěřícího Tomáše o tom, že pan Jaroslav Němeček, autor kultovního Čtyřlístku, byl natolik okouzlen krajinou Dokeska, že se rozhodl příběh kresleného seriálu zasadit právě do zdejších kulis. V jeho fantazii se tak Doksy proměnily v Třeskoprsky, hrad Bezděz se přejmenoval na Bezzub a Máchovo jezero se transformovalo v rybník Blaťák. Kdo nevěří, ať tam běží!
Čas se v muzeu Čtyřlístek v Doksech téměř zastavil a expozice se neobměňuje. Počítače s připojením na internet a komiksem v digitalizované podobě již nejsou k dispozici, což mi nevrlá obsluha vysvětlila slovy „Snad víte, co děti dokáží!“ No, vím co děti dovedou, ale tak nějak jsem předpokládal, že výstava je určena primárně dětem. Asi jsem se spletl. Hraček a kreativních pomůcek je také mnohem méně, zato zákazů přibylo. Snad nějaká EU infekce z Bruselu? Personál muzea má strmě klesající kvalitu a proměna archetypu moudrého (vtipného) starce v ignorantskou slečnu, až po současnou bachařku je skličující. Dále to nebudu obšírněji rozvádět, tak se alespoň pokochejte řadou fotografií z muzea s houbou nakonec :) Někdy se stavte, třeba se znovu vrátíte, a pak zas a ještě znova...
Návrat do Třeskoprsk
Muzeum Doksy
