Kdybychom měli vybrat ty největší velikány sci-fi, dost pravděpodobně by mezi nimi byl Brian Wilson Aldiss. Tento britský autor je řazen do Nové vlny světového sci-fi, která se vyznačovala snahou o reformu žánru a snažila se vyvracet zaběhnutá klišé. Aldissovi se to dařilo poměrně dobře. Jeho díla Nonstop, Skleník nebo právě trilogie Helikonie patří do zlatého fongu sci-fi literatury a je až s podivem, že se ještě nikdo nezmohl na pořádkou velkolepou adaptaci. I když to vlastně není až tak pravda. Jeho povídka Super-Toys Last All Summer Long se stala předlohou k úžasnému filmu A. I. Umělá inteligence. Dnes devadesátiletý Aldiss za svou dlouhou kariéru nasbíral snad všechna možná ocenení a jeho dílo by v knihovně zabralo pořádný kus. Dnes se ale zaměříme na samotnou trilogii Helikonie.
Jaro: Snad nejběžnější kniha ve všech sekcích SF ve všech antikvariátech, náklad 15000 ks! Proto se trochu divím, že to Laser Books vydal letos znova – to jsem zvědav, jestli vyjdou i zbylé díly, a tak nějak mě to donutilo oprášit moje ne až tak staré komentáře, z počátku tohoto roku.
Kniha se mi zdála napsána tak trochu krkolomně (ale jestli to spíš není překladem) a bylo mi trochu těžko si pamatovat jména a místa, navíc s těmi skoky v čase už během života prvního Yuliho. Ale když jsem pochopil trochu hlouběji, o co v binárním hvězdném systému jde, bylo mi jasné, že to jinak nejde. Během jedné generace může dojít k jistým klimatickým změnám, ale k popisu toho, co autor chtěl z hlavy dostat, je nutné se v ději hýbat po stovkách let. Jeden oběh hvězdy B s vázanou Helikonií, kolem hvězdy A trvá 2580 pozemských let. Takže ano, člověk se musí začítat do nové skutečnosti několikrát, ale mě to moc bavilo, rezignoval jsem na přehnané si pamatování jmen a šlo to. Ostatně fagorská jména stejně nejsou k zapamatování, ale na plátně by jejich vrčivý jazyk vyzněl jistě mnohem lépe. Celkově mi tento materiál přijde k zfilmování jako dělaný - pokud ovšem by se toho chytl někdo ve stylu Pána prstenů a nedopadlo by to hollywoodsky. Tzn., že by z toho udělali vyteplené romantické drama o citlivém, pečlivě depilovaném, klíšťat prostém, fagorském stalunovi, jež odhodí pazourkový oštěp a syrovou ohryzanou kost, aby se lascivně vrhl všanc na Aoz Roona, modrookého, olejem se lesknoucího, lidského náčelníka z Oldoranda, v lehkém sexy úborku a s dokonalým gelovým účesem, a nosil mu první květy, s jarem se probouzející Helikonské přírody.
No, takže celkově, začíst se do toho opravdu může být trochu náročnější, ale výsledek je fantastický. Ty paralely mezi Helikonií a naší Zemí, především, co se týká náboženství a ovládání lidí pomocí něj, velmi povedeně formují děj. Autor také pouští absolutně z uzdy svoji fantazii a fauna ani flora nejsou svázány žádnými zemskými měřítky. Začínáme (bacha SPOILERY!) syrově na přelomu cca doby bronzové, v době ledových větrů, věčného ledu a sněhu, hladu, mrtvých kojenců, pití krve a pravěkých rituálů. Ke konci knihy už bují zemědělství, móda, obchod a politika. Velice zajímavě je pojat posmrtný podzemní život, to je opravdu veselá vyhlídka na věčnost. Jsem taky moc zvědav na vývoj lidské posádky, která planetu staletí pozoruje z orbity - to nemůže dopadnout dobře. Věřím, že další díl - LÉTO - po tomto masivním rozjezdu, který mi přece jen trval přečíst 14 dní, už do mně sklouzne jako malina a jdu hned na něj!
Léto: Tak sehnat toto pokračování JARA mi zabralo pár let a dost peněz, Laser si musel uvědomit, že 15 000 výtisků je pro náš trh dost přestřel a na rozdíl od JARA jsou LÉTO a ZIMA téměř nesehnatelné – a to jsem tedy zvědav, kdy vyjdou tato dva díly v novém vydání – přeji jim úspěch a lepšího překladatele.
Nicméně, povedlo se, a já se mohl začíst do pokračování hodně dobrého a neobvyklého SF. Přes úporný překlad je to pořád perfektně čtivé. Paní překladatelka, která je známá svou prací i mezi komunitou "Ice and Fire" se nejdokonaleji předvedla na str. 177, kde syn krále říká: "když jsem dělal výkaly". Aůůů, to zabolelo, předpokládám, že v originále bylo "make the shit". No nic, seru na to:)
Dostáváme se dějově o 350 let dál, kde končil první díl a situace na planetě je diametrálně odlišná, celý děj se ale odehrává během jednoho období, takže není nutné se během čtení ponořovat do jiné epochy s jinými hrdiny, vše odsejpá v jednom kuse. A stojí to za to! Autor opět šikovně spřádá paralely s dnešním světem, především co se náboženství týká, např., že náboženství je dobrou berličkou, ale nesmí se člověk stát jeho otrokem. Dokonce v tom středověku, který se na planetě odehrává, velmi šikovně naráží do bulváru, kdy napsal, že když lidé žijou bídně, rádi se opájejí problémy zástupných životů mocných. Je to tam jen jedna věta, ale trefná až na kost.
Oceňuji, že je v knize mapa světa, to je super, ale akorát ji mohli nechat nakreslit někoho jiného, než nějakého chudáka s downovým syndromem a jedním okem. K tomu je tam dost logických nesrovnalostí. Pohoří vysoké až do stratosféry určitě neroste ze země a mělo by zabírat na kontinentu trochu více místa. Taky by neublížilo ho zakreslit aspoň minimálně jako stříšky, ne to tam nechat pouze jako nápis. Řeky, hory, města, všechno zpatlané jedním písmem přes sebe. Navíc to ne vždy sedělo s překladem, no budiž, ale taková mapa je bič i na autora, kdy by mu měly sedět vzdálenosti. Vzdálenost, kterou v první knize šli fagoři z hor asi sedm let byla snad desetinou toho, co pak kancléř se Sibornalany prošel za několik týdnů, apod. Ale celkově je to hodně nadrůměr, baví mě to a autor jen pomalu odkrývá celou skládačku, už mám připravenou v batohu ZIMU, kde asi nebohé lidstvo opět pozná, zač je toho Fagor loket.
Zima: To, co chybělo předchozím dvěma dílům, jsem plnohodnotně dostal v tomto posledním. Oligarchie, v podstatě fašismus, vojenská diktatura, krutá zima, oceány krve, zrada, láska, otroctví. Spousta věcí se dovysvětlí, jde vidět, jak to má Aldiss pěkně promyšlené. Např. vůbec mi nedošlo v předchozím letním díle, že v podstatě nad rovníkem se objevovala polární záře - díky síle přibližujícího se Freyru - tady už je zase jen vysoko na severu (a určitě i na jihu, ale tam nás vyprávění nezavede). Nebo třeba jak ke konci na Zemi v roce cca 7000 ukazuje jedna z postav na Antares, který je už výrazným rudým bodem na obloze, mnohem jasnějším než dnes. Fiktivní budoucnost Země je také autorovým varováním a celá trilogie nám jako lidstvu nastavuje zrcadlo. Asi ale marně. To, co se stalo na pozemské stacionární družici Helikonie - Avernu je taky docela divočina, to bych teprv chtěl vidět zfilmované - obrovské běhající pohlavní orgány. Vysvětlivky na konci to pak dobře doplňují. Je to trilogie, ke které se budu navracet pouze v případě, že bych chtěl otestovat nový překlad, ale za přečtení rozhodně stála.
Skleník Briana W. Aldisse
