martan1.jpgOd malička jsem byl fanda vesmíru. Toho reálného něčeho, co nám každý den visí nad hlavou. Jezdili jsme ke strejdovi na chatu a do rána sledovali meteorické roje a já zvědavě hltal strejdovo vyprávění o dobývání vesmíru vyčtené z vědecké literatury. Strejda byl taky fanda. Možná proto jsem už na základní škole věděl, co ta světla na obloze znamenají a co tam asi všechno je. A vždycky, když jsem si to představil, zatočila se mi z toho hlava. Představil jsem si sám sebe v té nekonečné prázdnotě a třebaže to je myšlenka lákavá a dobrodružství slibující, dostal jsem strach. Nejen z toho, že bych tam mohl narazit na něco, co mi poslintá triko a pak ukousne hlavu, ale z toho, že vesmír je opravdu velice nehostinné místo a jde usilovně po krku každému, kdo se do něj vydá. Což může potvrdit kdokoliv z NASA nebo jiných vesmírných agentur z celého světa.

Moc dobře to ví Mark Watney - člen posádky Ares 3 s cílovou stanicí Mars. Na rudé planetě nebudou první ani poslední a mohlo by se zdát, že jde o rutinní let. Naneštěstí často stačí jen sekunda, aby se rutina změnila v katastrofu. A přesně to se několik málo dní po začátku mise na povrchu Marsu stane. Písečná bouře zhatí všechny plány a najednou jde o holé přežití. Pokud jde o něj, vše klapne na jedničku. Posádka přežije a úspěšně se vrátí na oběžnou dráhu a naberou směr k Zemi. Bohužel ne všichni. Mark Watney zůstane na Marsu sám.

Kdyby šlo o jakoukoliv průměrnou sci-fi, jednoduše by zbytek posádky otočil kniplem a pro Marka se vrátil. Ale dílo amerického programátora a spisovatele Andyo Weira do škatulky sci-fi až tak dobře nezapadá. I když… Děj knihy se odehrává v blízké budoucnosti, které se dost možná dožijeme i my. Lidstvo vyslalo první lidskou posádko k Marsu. Třebaže jejich technika lehce pokročila, stále nemají nic, co by se z dnešního pohledu dalo označit za sci-fi udělátko. Pořád pro ně platí stejná fyzika, technika funguje tak, jak ji známe my a kdyby se kniha Marťan nejmenovala Marťan, ale Obyvatel Mezinárodní vesmírné stanice nebo dejme tomu Měsíčňan, mohl by se děj odehrávat klidně dnes nebo příští týden. Proto musí být každému jasné, a Markovi to je jasné od první minuty, že zachránit nebo se vrátit pro někoho na povrchu Marsu není jen tak. Už samotné přežití bude pěkným oříškem.

Kniha Marťan se tak spíš blíží k jakési smyšlené literatuře faktu, čemuž napomáhá i její styl, který kombinuje klasickou prózu a deníkové záznamy. Výsledkem je až dokumentární pocit, kdy při čtení cítíte, že jste ve středu událostí a autor jen popisuje “pravdivý” děj a nepodvádí nějakou autorskou invencí. Samotného by mě zajímalo, jak se něco takového Andymu Weirovi povedlo. Faktem však je, že už dlouho jsem nečetl nic tak strhujícího a napínavého. Když jsem knihu poprvé otevřel, měl jsem v plánu rychle přelouskat pár stránek, ale nakonec jsem se musel skoro až násilím odtrhnout od čtení někde v půlce knihy!

martan2.jpg

Zřejmě za to může to, že všechny události v knize vyznívají opravdu realisticky. Pravděpodobně za tím stojí moře práce a ještě větší kupa hodin věděckých rešerší a ověřování. Nejsem ani vesmírný inženýr a už vůbec ne chemik. Mé znalosti chemie končí u -ný, -natý, -itý, -ičitý, ičný, -ový, -istý, -ičelý, a to je znalost, která by mi jen těžko zachránila život. Nevím, kolik molekul vody získám rozkladem raketového paliva nebo kolik kyslíku potřebuje denně člověk k tomu, aby přežil. Proto nelítají do vesmíru lidé jako já, ale jako Mark. Ten to ví. Byl pro to trénován a má potřebné vzdělání. A samozřejmě taky trochu štěstí. Vlastně pořádnou dávku štěstí, protože trčí na místě, kde i ta na Zemi nejjednodušší věc je ohromný problém.

Právě tato uvěřitelnost dává příběhu nečekaný rozměr. Ano, kniha je plná technických detailů a dokážu si představit, že to může být pro někoho nepřekonatelný problém, ale Mark… teda Andy skrz Marka a jeho deníkové záznamy, tomu všemu dává velmi lidský rozměr. A ani na trochu toho humoru se nezapomnělo. Najednou o něco jde. Najednou celé lidstvo a i tak byrokraticky zkostnatělý moloch jako je NASA, se snaží dostat Marka domů a vám nezbývá nic jiného, než mu fandit a držet palce. Úžasné!

Andy Weir začal Marťana psát jen tak pro zábavu a jednotlivé kapitoly umisťoval na svůj blog. Nečekaný zájem čtenářů ho donutil knihu vydat skrz portál Amazon, následovala audiokniha a v roce 2014 román vydaný pod křídly nakladatelství Crown. Následovala chvála, ceny a chystaný film v režii Ridleyho Scotta, který do českých kin dorazí letos v listopadu. České vydání v loňském roce připravil Knižní klub pod křídly nakladatelství Euromedia. Marťan získal prestižní cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu v kategorii Nejlepší kniha roku 2014. Naprosto zaslouženě.

Marťan je nejepičtější vesmírný příběh od dob Apolla 13. A stejně jako v Apollu celé to napětí a strhující plynulost událostí pramení z toho, že někdo je zavřený v krabici plné selhávajících věcí a obklopen prostředím, které neslibuje nic menšího, než rychlou a pravděpodobně dosti bolestivou smrt. Je to souboj člověka nad přírodou, kterému zkrátka musíte fandit a doufat, že to dobře dopadne. Marťan je výjimečná kniha, která se objeví na trhu jen jednou za čas. Jen si dávejte pozor na každého, kdo by vám chtěl vyslepičit, jak dopadne. To by byla veliká škoda…

05.png

Související články:

Výsledky Akademie science fiction, fantasy a hororu 2014

O autorovi
Karel
Šéfredaktor

Herní fanda, komiksový milovník, blázen do písmenek, hudební nadšenec nebo samozvaný filmový kritik. Tolik zájmů a tak málo času. I kdyby měl den dvakrát tolik hodin, stejně bych nestihl vše, co bych chtěl. Těžký je to život...