Kniha Běsné město Dany Ruskové vyšla roku 2012 v nakladatelství Straky na vrbě. Není to tedy žhavě aktuální novinka, jak by čtenář mohl požadovat, ale kousek, který je na trhu již nějaký ten pátek. Možná jste knihu četli a pokud ne, rád vás provedu světem démonů a děsů, kteří žijí v Brrně. Knížku Dany Ruskové jsem si nevybral čistě náhodou, či snad proto, že je na titulní straně vyobrazena lepá děva v policejní uniformě (nebo ano?). Ani jsem netahal z recenzního klobouku kouzelníka Pokustóna, je to celé mnohem prostší a byla to pouhá zvědavost, snad i sázka na jistotu. Nedávno jsem se ve sborníku Žoldnéři fantasie s podtitulem Osamělí válečníci setkal právě s autorčinou povídkou Požehnaná ves, jež mne doslova uhranula. Odehrává se ve vesnici Domkov a je plná tuzemské tradice a folklóru. Mám rád, když se autor/ka nestydí za svou rodnou vlast a dokáže zasadit příběh do českých kulis a čerpat z naší bohaté historie, bájesloví, nebo naplno využívat rozmanitost mateřského jazyka. Dana se toho rozhodně nebojí a ve své románové prvotině ukazuje, co v ní dřímalo za talent.
Děj knihy Běsné město se odehrává v Brrně a jeho blízkém okolí. Autorka si pohrává ve své fantazii s představou, že se naplno prolne náš reálný materialistický svět se světem nadpřirozeným. Vedle sebe tak žijí bytosti s podílem divokých genů a obyčejní lidé. Divocí jsou tak různé mysteriózní postavy jako víly, rusalky, mokřadníci, baziliškové, vodníci, běsové, duchové, cherubové, kouzelníci, mágové, upíři, strašíci, bílé paní a jiná havěť. Na druhé straně nejsou jen čistí lidé. Pouze jedno procento humanoidní populace se může hlásit k čisté lidskosti, a to už je pěkně pestrá směsice charakterů a škála vlastností.
Svého času byl oficiální mocí ustanoven tzv. Divoký zákon, který internoval nečisté bytosti s podílem více jak padesát procent divokých genů na území Běsné. Vzniklo tak něco na způsob gheta, či snad dokonce koncentračního tábora. Došlo k rozdělení rodin, přátel a spáchání příkoří na obyvatelstvu, které se mnohdy provinilo pouze svou nečistou DNA. V Běsné udržuje pořádek policie, v jejíchž řadách je i pochůzkář Sank, hlavní hrdina knihy. Kapitán Sank je polda ze staré brrněnské školy, jenž používá drsné vyšetřovací praktiky. Nemá sice přímé svolení Ústředí k takovému jednání, ale jeho neortodoxní práce nese ovoce, tak leckdo přivře třetí oko. Poté, co je internační zákon zrušen se někteří bubáci z Běsné rozprchnou po světě, né tak Sank. Zůstává věrný svému poslání a svému okrsku, je to prostě policista ze staré školy, jenž si dokáže zjednat patřičnou úctu i respekt v řadách podsvětí.
Běsné město má celkem sedm magických kapitol, jež mají povídkový charakter. Ačkoliv se jedná fakticky o ucelené samostatné povídky, jejichž nosným pilířem je tvrdý pochůzkář Sank, jsme pozvolna svědky zhmotnění se a ucelení příběhu v kompaktní román, který má hlavu i patu. Nakonec se ukazuje i to, co bylo několikrát v knize naznačeno, že Sank nemusí být až tak bezvýznamný tuctový člověk. Příběh nám jednou vypráví samotný Sank, podruhé vodník Karas a potřetí policejní psycholog Pavla Polinová, jež je mnohem půvabnější než promovaný psycholog magistra Jiřina Kudláková. To mohu posoudit díky povedené ilustraci Milana Fibigera. Spisovatelka nás zavede jednak do již zmiňované čtvrti Běsná, ale také na Špilbork, do podzemí a ještě hlubších katakomb, kde se konají nelegální psí zápasy. Podíváme se na vodní živel na Ničské přehradě a budeme stopovat zdivočelého upíra. Poznáme místní galerku, její šéfy a hlavně budeme jezdit šalinó.
Samostatné kapitoly trpí pomalým rozjezdem a počáteční rozvleklostí, které často, sotva gradují, tak i zkratkovitě končí. Oceňuji autorčin lehce romantický styl psaní a smysl pro humor, který je mi velice blízký. Několikrát jsem v knize našel i pár drobných překlepů, či chybějících písmen, které snědl tiskařský šotek. Je také možné, ba přímo pravděpodobné, že se jedná o hantec, místní hovorovou mluvu používanou v Brně. Za mou neznalost se na mne snad nikdo zlobit nebude, neboť pocházím z druhého konce republiky a kupříkladu výraz šalina (tramvaj) mi zní poněkud exoticky. Nicméně pokud je nějaká kniha, ve které má šotek právo přebývat, pak je to jistě Běsné město, plné temných koutů a divokých stínů. Pamatujte tedy, nekupujete pouze knihu, ale i svého malinkého šotka Hanteca.
Dana Rusková je spisovatelka z Vysočiny a je zjevné, že dokáže skvěle prodat jí známé kulisy jako knižní analogii. Některé názvy lokací znám, jiné mi jsou méně povědomé a místy jsem musel použít google. Ne vždy jsem našel správný odkaz, nebo dokázal identifikovat místo děje. Předpokládám však, že většina ulic, čtvrtí, lesů a řek bude mít předobraz lokálního charakteru, jedná se tak jistě o příjemné slovní hříčky pro Brňáky. Jeden menší příklad: Brněnská přehrada dříve též Kníničská přehrada a odtud už je pouze krůček k Ničské přehradě. Musím se přiznat, že paní Rusková ve mně probudila zájem o návštěvu tamního kraje, Brna s okolím a třeba i její Vysočiny. Kraj by jí mohl odměnit za zajímavou a vskutku originální propagaci. Jestliže jsem zmínil analogii na zeměpisná místa, nemohl jsem se ubránit dojmu, že internace démonů v první kapitole Běsná čtvrť má svou dějinnou paralelu s lidskou historií. Učebnicovým příkladem prokazování rasové čistoty je Německo třicátých a čtyřicátých let minulého století. Jak vidno, Běsná čtvrť si nese možná hlubší podtext, než je pouze rozsáhlý panteon slovanských bohů, strašidel a bubáků. Na mysl mi také vytanula kniha Utajené dějiny Čech (Česal, Dvořák, Mátl) a to ponejvíce při četbě poslední kapitoly s názvem Smrt a naděje, Karasi.
Tak vážení, zazvonil zvonec a městské fantasy od Dany Ruskové je konec. Jsem velice rád, že se naplnil můj předpoklad o autorce povídky Požehnaná ves. Dana mi nabídla vše, co mám rád, tuzemskou malebnou krajinu zabalenou v poetickém hávu, bájesloví, místní folklór a slovanská božstva. Nebýt rozvláčnosti vyprávění v určitých pasážích a problému s rozuzlením a koncem kapitol, mohl knižní debut uhodit do plných tlapek Vlčí boudy. Pokulhávání ve stylistice ovšem s přehledem převažuje neskutečně bohatá a unikátní představivost. Jen tak dál, víc a houšť, Dano!
