Celkem dost fanoušků Stephena Kinga tvrdí, že od té doby co se zbavil svých závislostí na drogách a alkoholu jsou jeho knihy výrazně slabší. Pravda, tento autor je silně postižen svou grafomanií a některé jeho rozsáhle opusy dějové linky rozplétají pomaleji než kurtizána s minutovou mzdou tkaničky na korzetu. Z posledních knih krále hororu jsem měl tu čest s titulem Ostrov Duma Key (2008), jenž dokázal nadměrně nadchnout, ovšem jen do doby než jste přišli na to, jak celý děj skončí. Tím pádem bylo posledních sto padesát stran poněkud utrpením. To Lunapark (2013) byl pro Kingovy fanoušky satisfakcí s velkým S. Spíše detektivní thriller než nějaké hororové zlo jistě zaujalo množství fanoušků. Tady King opět zachránil svou reputaci a na jeho poměry v útlé knížce dokázal, že jeho talent nezmizel spolu s poslední lajnou na pracovním stole. Nezbývalo mi, než šáhnout po knize, která je chronologicky mezi oběma zmíněnými tituly. Dallas 63 u nás vyšel v roce 2012 a originál nazvaný 11/22/63 o rok dříve za mořem.
Datum v původním názvu je dnem, kdy byl spáchán atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho. Je jasné, že velkému množství tuzemských čtenářů by toto datum mnoho neřeklo, takže překlad názvu knihy považuji za adekvátní. A přesně o jeden ze stěžejních milníku druhé poloviny dvacátého století jde v této knize. I když ne pouze o něj. Hlavním hrdinou (zase) rozsáhlého románu je učitel Jake Epping. Je rozvedený a jeho práce ho naplňuje alespoň do té míry, že nemá ošívání sáhnout po lahvi jako jeho bývalá žena. Vlastně ne, je se svou prací spokojený. Sice mu chybí nějaký nový životní cíl, nějaká pořádná nakopávačka, ale jinak je poměrně v klidu. Chtěl by změnit nespravedlnost světa nebo alespoň nějakou její dílčí část, ale sám si je vědom toho, že je jen šroubkem v hodně obřím soukolí. Navíc v sobě skrývá množství potlačených emocí, které nám ukáže hned v úvodu románu. Jeho slzy vytrysknou nad slohovou úlohou školníka Dunninga, který si po večerech doplňuje vzdělání. Nesmíte však nabýt dojmu, že hlavní hrdina je nějaký přecitlivělý emouš. Ona písemná úloha je totiž popisem školníkových vzpomínek, kdy jeho šílený otec kladivem vyvraždí celou jeho rodinu mimo něj. Byť ani on se neobejde bez doživotních následků, a to nejen psychických. Zde Stephen King rozvíjí svou bestiální hororovou nótu, která v této knize nehraje prim, ale spíše prosakuje po kapkách jako krev mokvajícím stropem.
Vše se však změní jako otočením kouzelného prstenu z Říše pohádek. Z nenápadné situace, kdy je Jake požádán majitelem místního občerstvení Alem o pomoc, se vyvine hlavní hnací motor této knihy. V Alově podniku se totiž nachází brána, kterou se dá cestovat časem. Respektive dá se v ní cestovat do roku 1958, na konkrétní místo v konkrétní čas. Vůbec nezáleží jak dlouhou dobu v minulosti trávíte, protože v současnosti uběhnou vždy jen dvě minuty, přesto jednoduše Pendolino nejede. Háček je v tom, že při další výpravě do padesátého osmého se předchozí změny resetují. Al sám touto bránou prošel nesčetněkrát, ale teď mu již nezbývají síly. Umírá. Pověří Jakea, aby změnil chod dějin. Aby zajistil rovnováhu světa a zabránil atentátu na jednoho z největších prezidentů americké historie. Aby zneškodnil atentátníka Lee Harweye Oswalda a změnil tím chod dějin k lepšímu. Sám Al už podnikl několik sledovacích výprav, aby se ujistil, že Oswald je oním zlým mužem a sledoval jeho návyky, stopoval jej. Na poslední misi mu však již nezbývá čas ani síly, čímž je do vírů událostí vhozen Jake. Navíc, aby byla jeho mise úspěšná, musí v minulosti prožít pět let. Pět let v čase, který mu je neznámý a přitom již dávno byl. Vyzbrojen Alovými zápisky a stejně jako v Návratu do budoucnosti notýskem se sportovními výsledky, jenž mu mají přinést finanční prostředky v případě nouze, vyráží vstříc nepoznané minulosti. Ta navíc tuší zradu a změně dějin se brání silou, se kterou není radno si zahrávat.
Stephen King dal touto knihou o cestování v čase jasně najevo, že ještě zdaleka nepatří do starého železa. V Americe byla v roce vydání dokonce jmenována mezi nejlepší romány roku. Pravda, následný Lunapark je mnohem větší pošušňáníčko, ale Dallas 63 rozhodně patří k vrcholům Kingova „střízlivého“ období. Autorův výborný vyprávěcí um přináší jeho fanouškům radost ze čtení, obligátnímu vědeckofantastickému tématu o cestovaní časem zde dává nový odstín. Výlet do části americké historie rovněž nejde opomenout a nebrat jako positivní složku této knihy. Autorova síla je ve vykreslení charakterů jednotlivých postav. Čtenář se s jednotlivými aktéry dokáže sžít a dýchat jejich rytmem. King nás zavede do doby, kdy on sám dospíval a díky tomu dá reáliím naprosto uvěřitelný status. Pohraje si i s detaily jako chutě dnes již nevyráběných a pozapomenutých nápojů nebo například precizní popis „toalet“ pro barevné. Jednoduše na vás dýchne duch minulosti a dá vám pořádnou facku. Stephen King se vrací nejen v čase, ale rovněž ke svému dílu. V jedné části se například podíváme do městečka Derry a navštívíme známá místa. Potkáme i dvojici Ritchie a Beverly ze známé party Smolařů. Ano, milí zlatí, navštívíme místa a osoby z kultovního románu To. King nedává svým fanouškům dárek, po kterém tajně toužili, ale nechá je jen přivonět k odéru vzpomínek. Nesnaží se nikde navázat či zakomponovat známé věci a postavy nějak zásadněji do děje. Spíše se jedná o jakousi společenskou návštěvu u starých známých. A jak říká lidová poučka: Krátká návštěva potěší nejvíce.
Problém přichází ve chvíli, kdy po čertech rozmlsaní opouštíme Derry, abychom se naplno věnovali Dallasu. Tahle hlavní část knihy pak poněkud pokulhává za více než slibným úvodním rozjezdem. Stejně jako v Mrtvé zóně i zde King nasazuje politicko-společenskou dějovou linku a poněkud tím příběhu ubírá na rychlosti. Některé pasáže by se zcela jistě daly vynechat ku celkovému prospěchu románu. Zažijete i romantickou lovestory. A to ne ledajakou, protože se pomilujete s dívkou, která byla již ženou v době, kdy jste se ještě nenarodili. Problém je také v tom, že pokud nejste dostatečně fascinováni atentátem a historií motající se kolem JFK, dostanete tolik informací, že je stejně nebudete schopni nějak smysluplněji vstřebat. Jako sběrač informací autor neselhal, ale někdy to působí na úkor čtivosti a celkové gradace knihy. Trošku chybí i nějaký pořádně nosný konflikt. Dílčích událostí se stane mnoho, od křížení cesty šíleným mafiánem po psychopatického exmanžela, ale nic co by čtenáře napínalo déle než několik kapitol. Ani závěrečná pointa kolem atentátu není vygradována tak, jak bychom si po předchozím množství textu zasloužili. Ani ono vysvětlení způsobu na jakém v tomto románu funguje cestování časem nepovažuji za úplně uspokojující. Přes vše zmíněné se ale setkáváme s výbornou Kingovou knihou, která má velký potenciál a pořádnou sílu zaujmout čtenáře.
