Občas máte jednoduše chuť napsat o něčem, co není až úplně přesně podle stanov, které jste si na vašem webzinu vytýčili. Ale na druhou stranu je to tak, že některé světy se jednoduše prolínají, a tudíž to zase není úplně střelba do soupeřova terčíku. Kdo z fanoušků fantastiky by nemiloval amerického režiséra Tima Burtona, že? Za některé jeho filmy jsou mnozí schopni strčit ruku do ohně a nechat jí tam, dokud z ní nebude maso jako na steaku medium. Jenže Burton není jen muž jedné profese, ale je i scénárista, spisovatel a básník. A právě jeho poslední kratochvíli se budeme dnes zabývat. Nedávno vyšla sbírka jeho nonsensové poezie Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy. Kniha, jenž by neměla chybět ve sbírce žádného Burtonova fanouška, ale ani ve sbírkách příznivců hravé a až dadaistické poezie.
Samotný příběh Ústřičkovy smutné smrti a jiných příběhů však sebou nese i legendu o prvním nepovedeném překladu a druhém servisu, který vše napraví a dostane do správných mezí. Poprvé tato sbírka vyšla v překladu, který, slušně řečeno, nebyl moc dobrý. Pro představu si dovolím citovat kolegu Lukáše Růžičku, který na serveru Komiksárium napsal: „Když v roce 2006 vyšly básně Tima Burtona ve sbírce Trudný konec ústřicového chlapečka, stal se z malé modré knížky vyhledávaný artefakt. Nebylo to jen díky jménu režiséra, kterého proslavil Střihoruký Edward nebo dva filmoví Batmani. Bylo to díky bizarnímu překladu, který ignoroval takové ty drobnosti jako humor a verše. Něco tak špatného chtěl mít doma každý, protože zrýmovat „taj“ a „Chardonnay“ je celkem unikátní záležitost.“ No, víc asi není třeba dodávat… Jsem šťasten, že druhého servisu se ujal jeden z nejlepších tuzemských překladatelů Richard Podaný a předložil nám Burtonovu básnickou tvorbu tak, jak zcela jistě zaslouží. Jen na okraj zmíním, že pan Podaný přeložil například téměř kompletní dílo Chucka Palahniuka a několik děl Fredericka Forsytha. Pro komiksové fanoušky budou známy jeho překlady z děl jako Borgia, Calvin a Hobbes, Habíbí, Leonardo, Thorgal a mnoha dalších.
Fantazie Tima Burtona jsou jeho fanouškům dostatečně známy a nikdo z nich by neměl být zklamán ani touto sbírkou jeho absurdní poezie. Třiadvacet básní, které absolutně nezapřou Burtonův rukopis, je plných nejroztodivnějších postaviček s trudným a pohnutým osudem. Ano, ani tentokráte nenajdete něco normálního, ale to snad ani nikdo nečekal, ne? Stejně jako se dočkáme očekávaného černého humoru často na pomezí absurdity a totální banálnosti příběhu. Dočkáme se velmi rytmického veršovaného autorova jazyka, který kypí slovními hříčkami a neobvyklými slovotvary. Podobnost s dětskými říkadly je v rytmu básní velmi patrná, ale z obsahu by se ti nejmenší také mohli místy pokakat, zatímco těm dospělým to vyluzuje na tváři potutelný uštěpačný úsměv, který má místy tendenci přejít v hurónský smích. Hrdinové Burtonových básní jsou rozmanití outsideři, jejich osudy vyvolávají rozpaky a soucitné úsměvy. A navíc (!) všechny básně jsou ilustrovány samotným Timem Butonem. Vzniká tak koláž, která i přes svou absurditu a občasnou morbiditu působí až nečekaně mile.
Všechny tyto Burtonovy bizarní bytosti zpodobňují jeho nezaměnitelné ilustrace. Čtenář je pak třeba plně pohlcen vzezřením a osudy Ústřičného chlapečka, Toxíka Roye, Mnohoočky, The Fleka, kteří zvou čtenáře, potažmo diváka, aby se stal svědkem i účastníkem jejich bizarních zrození, osudů i konců. Právě tohle je kouzlo, které vás při čtení Ústřičkovy smutné smrti a jiných příběhů naplno zasáhnou. A mají tendenci zasáhnout i ty, kteří o Timu Burtonovi dosud nikdy neslyšeli… existuje vůbec někdo takový?
