Pamatuji si doby, kdy tuzemští spisovatelé byli předem odsuzovaní už jen z toho důvodu, že prostě a jednoduše byli tuzemští. Až na pár „velkých jmen“ se tuzemské fantastické literatuře nepřikládal žádný význam. Vydavatelé se báli prodělků a čtenáři se báli utrácet za něco, co by jim nakonec nemuselo přinést kýžené pošušňáníčko. V podstatě to byly divné časy. Nebudu zde rozebírat proč se tento trend nakonec obrátil, ale faktem je, že za posledních deset – patnáct let se situace naprosto změnila. Díky nastupující kulhánkománii se na naší rodné hroudě zpopularizoval žánr, který by pravděpodobně v zahraničí označili jako splatter. Možná by se tento žánr dal s černě humornou nadsázkou označit hovorově jako pořádná kejda.
Tohoto nastupujícího a stále se držícího trendu si je jistě vědom i Dan Černý, který se ho ovšem nebál uchopit zcela po svém. Autor je znám především jako komiksový tvůrce a jeho nejznámější postavička, jedenáctiletý vymítač démonů, Fanouš za pár let nabyl kultovního statusu a samozřejmě i značné oblíbenosti u čtenářů. Stejně jako ve svých autorských komiksech se Dan Černý nebojí zcela žádné výzvy, tak ani v literární podobě s tím nemá žádný problém. V knize Kejda narazíme na jiné planety, zmutované mimozemšťany, dvě nadržené holky co nakonec zahoří lesbickou láskou, armádu zombíků, úchylného pedagoga či armádní důstojníky zcela zdegenerovaných svou profesí. A samozřejmě ještě mnohem více. Na rozdíl od jiných domácích autorů, kteří zcela nepokrytě a bez vlastní soudnosti kopírují žánr, který tady neuvěřitelně zpopularizoval Jiří Kulhánek, Dan Černý na to jde po svém. Navíc ho ani náhodou nemůžeme podezřívat z nějakého trendy kalkulu. Ti, kterým se kdysi dostal do spárů komiksový fanzin Sorrel, jistě chápou. Tento autor byl prostě takový vždycky a s malým předstihem jednoduše trefil trend, který se po té chytil. A co je nejdůležitější, zůstal svůj!
Kejda je brakový román u kterého se budete hlavně pořádně bavit! Nevím jestli jméno Černý autora předurčilo k tomu, aby do své tvorby zapojil pořádnou dávku černého humoru, ale výsledek chutná jako vyhlášená babiččina svíčková na kterou se těšíte při každé návštěvě své grossmutter. Tuhle kejdu totiž v ideálním případě slupnete na jeden zátah a byť spokojení a najezení, budete tajně doufat v nášup. Milovníci „velké literatury“ pravděpodobně odpadnou již po několika stránkách, ale mazánci vyrostlí na béčkových akčňácích a hororech budou velmi spokojeni. Hlavní hrdinka knihy Markéta si jednoho dne uvaří něco na způsob co dům dal, v praxi to připomíná Pejska a Kočičku, když vařili dort, a vznikne z toho pořádný humáč, vlastně Kejda. Jádro pudla je v tom, že ona kulinářská specialita v dívce probudí netušené schopnosti. Ráno se vzbudí a jednoduše ví všechno! A tím myslím úplně všechno! Což samozřejmě není po chuti skoro nikomu. Jak by jste se tvářili třeba vy, kdyby o vás někdo věděl úplně všechno? Co? Člověka co ví všechno jednoduše rohlíkem neopijete…
Pokud máte rádi výbornou brakovou literaturu, tak vězte, že je čas dát si pořádně chutnou Kejdu. Dan Černý vás dokáže rozesmát, vystrašit, nažhavit, rozpumpovat nabudit a hlavně krásně a upřímně pobavit. Kdo tohle všechno dneska umí?
