Jak by byl náš svět krásný, kdyby v něm fungovala magie. To si už určitě říkala spousta lidí. Jenže náš svět není žádná pohádka. Lidstvo má tendence všechno tak nepříjemně pokroutit. Zdá se, že čím je společnost vyspělejší, tím víc si vytváří překážek. A úplně nejlepší je, když ty překážky pěkně obalíme ve formulářích a z pracující třídy uděláme úředníky s razítky. Takový je imaginární svět v knize Poslední drakobijce. Navíc ani ta magie už není, co bývala. Dříve dokázala cokoliv. Tvořit celá města. Dnes už je dobrá tak akorát k protáhnutí trubek odpadu, výměny elektroinstalace ve zdech nebo k provozu výtahu. A to ještě jen tak tak.
Jennifer Strangeová má teprve patnáct let a už řídí kouzelnickou agenturu Kazam. A je to pořádná dřina. Někdy se zdá, že je jen kapitánkou na potápějící se lodi. Ukočírovat bandu mágů je větší dřina než se zdá. Navíc je to veskrze úřednická práce. Jen samá lejstra, hledání financí, řešení problémů a sledování pomalu se rozpadajícího okolí. Ale je to silná mladá slečna a dobře ví, kde je její místo. Jenže najednou se začne světem šířit zpráva, že umírá poslední žijící drak a všichni by najednou od ní chtěli nějaké podrobnosti. Jennifer si dříve či později bude muset vybrat stranu. Co když ale udělá něco naprosto nečekaného a pokusí se draka zachránit?
Pravdou je, že jsem od této knihy vlastně nic moc nečekal. Zřejmě to bude něco pro děti a mládež a nic pro můj lety tříbený vkus. Ale už po pár kapitolách mi bylo jasné, že rychlé vynášení soudů nad tímto kouskem by byla velká chyba. Brzo mi bylo jasné, že držím v ruce něco, co lze směle srovnávat s velkým Harrym Potterem - srovnání s ním se Poslední drakobijce zřejmě nevyhne, ale troufám si říct, že je jeho svět mnohem chytřeji vymyšlen a funguje na reálnějších základech. Je to velice svěží a čtivé dílo plné chytrého humoru, zajímavých myšlenek i rázné socialně-politické kritiky.
Nevím, možná, že je dnešní mládež dost jinde než jsem si myslel. Je to v zásadě knížka pro mladší publikum, ale ani to nezabránilo autorovi do textu vplést celou řadu až strašidelně dospěláckých témat. Pochybuju, že některé narážky vůbec mladší ročníky pochopí. Ale v tom je to kouzlo. Když se někomu podaří stvořit něco, co potěší to malé dítě v každém v nás a přitom nerozčiluje zbytek, je vyhráno. "Kurnik, je to vážně dobré", říkal jsem si při čtení. Zvláštní, jak někdy člověka překvapí něco, co vůbec nečekal. Už se těším na pokračování.
