Honza Vojtíšek je především velkým hororovým fandou a nadšencem. Je spoluzakladatelem digitálního čtvrtletníku věnovaného hororu Howard. Nedávno mu také vyšla knížka jeho povídek Z druhé strany, jejíž recenzi si můžete přečíst tady. Nejen o hororu, ale také u údělu začínajícího literáta, autorských čteních, nezávislých hororových filmech a jeho dalších aktivitách si můžete přečíst v následujícím rozhovoru. Honza se nakonec poněkud rozpovídal, takže jsme se rozhodli celý rozhovor rozdělit na dvě části. Nyní si můžete vychutnat jeho druhou část…
Než přejdeme dál, měl bych dvě takové bulvární otázky. Na přebalu tvé knihy je napsáno, že jsi ženatý, ale ve svém profilu na Facebooku máš napsáno, že jsi ve volném vztahu… Je to nějaký trik na hororové fanynky nebo ses rozhodl žít bohémským životem úspěšného literáta?
My si s ženou občas rádi zaprovokujeme. Vypustíme nějakou informaci nebo vytvoříme situaci a čekáme, jak na ni okolí zareaguje. A tak jsme se letos na apríla dohodli, že si změníme statusy vztahů a uvidíme, co se bude dít. A nedělo se nic, všiml sis toho až teď ty :-) Navíc, manželství a volný vztah se nemusí vylučovat.
Když už jsme u toho Facebooku, zaujalo mě, jak jsi psal, že jsi svému synovi k narozeninám daroval panenku Chuckyho, chceš mít ze syna hororového fanouška odmalička? Nemáš strach, že to třeba dojde do extrému, že mu na nějaké další narozky koupíš stovkové hřebíky, ať si udělá na tváři Pinheada?
Jestli bude chtít být, ať si jím je. Nutit ho nebudu, bránit mu v tom taky ne. Samozřejmě se s ním na horror rád podívám, budu rád, když bude sahat do mé horrorové knihovny a nebudu před ním horrory schovávat. V příhodnou chvíli příhodný horror. Pak už to bude na něm. A vlastní osobní Pinhead by mě určitě potěšil. Je to má nejoblíbenější horrorová postava.
Stál jsi i u zrodu elektronického časopisu Howard, můžeš ho přiblížit těm, co o něm ještě nikdy neslyšeli?
Elektronický horrorový čtvrtletník, vydávaný prakticky na koleně skupinkou entuziasmem napadených nadšenců a nadšenkyň v jejich volném čase, bez jakéhokoliv nároku na honorář, který je ke stažení zcela zdarma vždy 6. března, 6. června, 6. září a 6. prosince. Snažíme se v něm v různých podobách obsáhnout a představit různé podoby horroru, jeho představitelů a představitelek, ať už z oblasti literatury, komiksu, her, filmu, hudby, ilustrace. Najdete v něm rozhovory, recenze na filmy, knihy, hry, hudbu, komiksy, tématické články, ankety a samozřejmě povídky jak českých, tak i zahraničních autorů a autorek.
Daří se vám v redakci dodržovat čtvrtletní periodicitu nebo je to někdy pořádný boj?
Musím říci, že daří, i když je to tu a tam občas někdy na hraně. Vychází to z prostého faktu. Děláme to ve svém volném čase a někdy se nám do cesty mohou postavit různé překážky, například v podobě vlastního zaměstnání, kdy se některým lidem nahrne spousta nutné práce, která se musí udělat a nejde odložit, a to pak jde samozřejmě Howard stranou, nebo nepředpokládaných (auto)nehod. Ale snažíme se, a daří se nám to, vycházet vždy toho šestého. I když je to pokaždé jindy v průběhu toho dne, ojediněle i doslova v posledních jeho minutách.
Má Howard u nás vůbec nějakou konkurenci? Existují podobně zaměřené časopisy?
Budeme-li se pohybovat striktně čistě jen v oblasti horroru, řekl bych, že odpověď na obě otázky bude zřejmě znít NE. Proto je strašně jednoduché se honosit přízviskem jediný horrorový časopis v Česku a na Slovensku (tam si tedy nejsem moc jistý). Ale proč to nedělat, když to zní tak hezky. Ale v té Slovenské oblasti to brzy skončí, protože se tam jeden časopis teď chystá. Pokud však vím, u nás se nic podobného, čistě horrorového neobjevuje. Možná zbývá dodat, naneštěstí.
Jaký je zájem čtenářů o Howard a míváte nějaké zpětné reakce na vaši práci? Je možnost, že bude někdy v budoucnu i tištěná verze časopisu?
Tak podle našich statistik stahování ten zájem je pro mě překvapivě velký, nečekal jsem taková čísla, rozhodně ne tak brzo. Kolega Obitus tam ještě nějaké rezervy vidí, takže uvidíme. Pro mě byla ne nepředstavitelná, ale horní a velmi uspokojivá, hranice 500 stažení na číslo. V současnosti se v průměru pohybujeme někde kolem 650-700. Samozřejmě to je u různých čísel různé. Některá čísla se stahují více, jiná méně, ale ty rozdíly se pohybují v řádu desítek a nějak extra výrazné nejsou. Zpětné reakce bývají, ale komplexně na časopis jako celek. Trošku mi chybí, nebo bych rád slyšel reakce na určitá témata, kterými se zabýváme, nebo články, které otiskujeme. Jestli to je dobrý směr nebo to jsou blbosti. Což se moc neděje, takže se uklidňujeme pořekadlem, kdo mlčí, souhlasí a žádná kritika, dobrá kritika. Občas se taky objeví kritika na věci, s nimiž jsme spokojeni a nehodláme je měnit. Papírovou verzi už beru jako takové malé soukromé prokletí, protože dotazy na to chodí, ne že by často, ale častěji než by mi bylo milé, protože mě tíží na to zamítavě odpovídat. Jsme přesvědčeni, že se u nás papírový čistě horrorový časopis prostě neuživí (když už s tím mají dost velké problémy šířeji zaměřené časopisy na oblíbenější a rozšířenější žánry jako fantasy a sci-fi a i těch pornočasopisů už nevychází tolik, co kdysi). My na to ty peníze nemáme, musel by nám je někdo dát. A kdyby nám je dal, s největší pravděpodobností by nám do toho chtěl mluvit, a to by se nám asi nelíbilo. My bychom Howarda na papíře vydávali strašně rádi, byl by to takový náš splněný mokrý sen, ale nakonec jsme metodou z nouze ctnosti došli k tomu, že takhle nejsme nijak limitováni jak finančně (provoz nás nestojí prakticky nic a můžeme to šířit bezplatně, tedy mezi větší počet zájemců a zájemkyň), tak i vlastně prostorově, protože nám nebude činit žádné potíže, jestli bude mít číslo 120 nebo 160 stránek. Ale samozřejmě je nám to líto, takže jsme hledali a přišli na možnost vydávat určitý počet kusů každého čísla pro vážné zájemce v papírové verzi. Odvíjí se to ale od několika podmínek, které je třeba splnit a určitého počtu zájemců. Takže kdo by měl zájem o papírovou verzi Howarda, ať se ozve na náš e-mail, kde mu rádi sdělíme ony podmínky realizace a domluvíme podrobnosti. Zatím se to vyvíjí docela slibně a zdá se, že bychom k tomu mohli někdy příští rok přistoupit. Ale záleží to na lidech a jejich zájmu.
Nedávno vyšla v digitální formě i hororová antologie Třináctá hodina, kterou jsi sestavil. Můžeš nám ji nějak více přiblížit?
Třináctá hodina vyšla jako samostatná příloha osmého čísla Howarda, které bylo tématicky věnováno horrorovým antologiím. Obsahuje třináct povídek od sedmi polských autorů a šesti českých autorů a autorek, včetně mé maličkosti. Prostor od nás dostala jak známější a publikačně protřelejší jména jako Anna Šochová, Otomar Dvořák či Roman Vojkůvka, tak i méně známá či prakticky neznámá Klára Mayerová a Ivana Prajerová. Z polské strany se nám podařilo sestavit povídky prakticky současné horrorové špičky, protože jména jako Łukasz Radecki, Robert Cichowlas, Dawid Kain či Lukasz Orbitowski tvoří bytelné sloupy současné polské horrorové literatury. Prostor dostal i méně známý, leč kvalitou nijak nezaostávající Damian Węgielek. A to jsem samozřejmě nejmenoval všechny. Tématicky se nám, doufám, podařilo sestavit pestrou žánrovou směs, na své si přijdou jak fandové a fanynky gore, tak i duchařin, mysteriózních dramat nebo temné erotiky. Potěšujícím faktem je, že i přes mizivou reklamu, což je náš největší a nejzanedbávanější problém i co se týká Howarda, čísla stažení vystoupala raketovou rychlostí do neočekávaných výšin. Za což jsem, coby hlavní tvůrce antologie, neskutečně rád a vděčný. Jen doufám, že stejně jako mě těší ta čísla, bude čtenáře a čtenářky těšit ona antologie. Takže pokud ji ještě nemáte, můžete si ji zdarma stáhnout na stránkách Howarda.
Jako scénárista jsi uveden i u krátkometrážního hororu Poslední narozeniny, můžeš nám o tomto „bijáku“ prozradit mnohem více… Nebo raději úplně všechno?
Mne dost často najednou z ničeho nic přepadají šílené, prakticky nerealizovatelné nebo jen obtížně realizovatelné nápady, které mě hrozně nadchnou a připadají mi lehce a jednoduše proveditelné. Patřil mezi ně i pokus oslovit tři různé amatérské a začínající režiséry, s nimiž jsem se seznámil prostřednictvím Howarda, a natočit podle mých povídek celovečerní povídkový film. Z původního nápadu samozřejmě nakonec sešlo a zbyla právě jen ta jedna zfilmovaná povídka, Poslední narozeniny. Ten film měl být původně černobílý a němý, alespoň jsme se s režisérem opájeli myšlenkami, že by to nemuselo být špatné, a pro tuhle verzi jsem já napsal scénář. Režisér se nakonec rozhodl pro klasickou barevnou mluvenou verzi, k níž vzal z mého scénáře a povídky základ a s jedním hercem dodělali konečné dialogy. Více jsem se na natáčení nepodílel a nijak do něj nezasahoval, stál jsem prakticky naprosto mimo a viděl pak až finální verzi. Ve filmu samozřejmě některé věci z povídky chybí, základní kostra příběhu, jeho závěr a pointa však byly zachovány, takže je to docela věrná filmová verze literární předlohy. Verze, která se nakonec povedla a v případě klíčování, tedy natáčení před zeleným pozadím i mile překvapila. Na to, že je to český amatérský horrorový film (což nejsou zrovna přívlastky, za něž by se dávaly dobré body), to má třeba na ČSFD i vcelku ucházející hodnocení. Ostatně, na Youtube si můžete udělat obrázek sami.
Nedávno jsi v Litvínově pořádal „Noc českého amatérského horroru.“ Věnuješ se často pořádání takovýchto akcí? S jakým ohlasem a návštěvností se tyto akce setkávají?
Nevěnuji, ale rád bych. Tohle byla totiž první akce, kterou jsem takhle dělal. Ale rád bych v tom pokračoval, protože se poměrně povedla, přišel ucházející počet zájemců, valná část jich zůstala až do konce, nikdo na mě ani na plátno půllitry s pivem neházel, takže se akce i filmy samotné asi líbili. Podle reakcí bezprostředně při projekcích filmů, i během následujících rozhovorů je to bavilo. A o to šlo. Teď připravuji repete u nás v obci a klidně přijedu s podobným programem kamkoliv, třeba i k vám. Stačí zajistit místo a projekční techniku, ozvat se mi a domluvit se.
Rovněž jsem četl, že pro horrorovou televizní stanici Horor Film vyhledáváš a překládáš nezávislé polské hororové filmy. Jak ses k tomu dostal a jaká je spolupráce s Horor film? Co už máš v tomto ranku za sebou?
K tomu jsem se dostal tak, že jsem se jim sám nabídl, že bych to mohl dělat, protože mám v Polsku několik kontaktů a o pár filmech jsem věděl. V Horor Filmu na to kývli a já začal hledat, kontaktovat a domlouvat. Nakonec to jde trošku pomaleji než jsem si myslel. Někteří tvůrci se neozývají, na některé hledám pořád kontakt, u některých ta komunikace postupuje trošku pomaleji. V tuhle chvíli je to tak, že jsem televizi odeslal tři polské krátkometrážní horrorové filmy, tři další už mám domluvené, ale ještě mi nebyly doručeny. A toho času na hledání jiných, nových, dalších, mi trošku ubylo. Ale počítám, že ještě pár filmů seženu. Měl by se takhle na obrazovkách Horor Filmu objevit např. vcelku povedený středometrážní slasher Gdzie dziabeł mówi dobranoc, jehož recenze se, společně s rozhovorem s představitelkou hlavní hrdinky, objevila v osmém čísle Howarda.
Co tvoje hudební kariéra? Hraješ ještě v nějaké kapele nebo jsi už muzikantské řemeslo pověsil na hřebík?
Tohle už je asi uzavřená kapitola. Samozřejmě bych si někdy někde rád zahrál, ale už bych na to asi jen těžko hledat volný čas, mé žánrové zaměření není zcela běžné a dojíždět zase někam na zkoušky přes sto kilometrů, na to už nemám jak čas, tak ani chuť. Navíc se mnou bylo strašně těžký v kapele vydržet, měl jsem vždycky přesnou a jasnou představu, jak by to mělo být a špatně snášel, když tomu tak (tedy po mém) nebylo. Občas to přinášelo perné chvilky. Ale nějaký ultraponurý ke kolenům podlazený sludge bych si ještě rád střihl.
Nacházíš osobně nějakou spojitost mezi, řekněme, minoritní podzemní hudbou a hororem jako takovým?
Třeba v tom, že budoucnost českého horroru vidím právě v široce pojatém podzemí, ve věcech typu Howard, Studna, Encyklopedie hororového filmu, Horrorwatch (kteří jsou toho nádhernou ukázkou) apod. Protože ruku na srdce, kde jinde český horror je než v podzemí? A jak už to je dlouho a nikde není moc cesty ven. Já jsem starý punker, takže se v podzemí cítím docela dobře a vyhovuje mi styl podzemního (přirozenějšího, příjemnějšího, přijatelnějšího a přátelštějšího) fungování. Horrorem se u nás nikdo neuživí a ani velká nakladatelství, oficiální časopisy, o filmových producentech nemluvě, se k němu moc nehrnou. Takže ano, spojitosti tam vidím. Jestli je to dobře nebo špatně, nechci, neumím a nehodlám soudit. A je taky samozřejmé, že bych rád, aby tomu bylo i jinak, aby i tady horroroví autoři vycházeli a natáčeli mnohem běžněji a se slušnějšími rozpočty než dnes. Jenže zatím asi stále platí smutné konstatování kolegy Vojkůvky, že lidi na český horror serou.
Psal jsi často i do různých podzemních hudebně – politických fanzinů? Píšeš ještě někam?
Ne. Není čas ani moc chuť. Oni ještě nějaké takové časopisy existují? Pravděpodobně by o mé současné nihilisticko-misantropické intoušské pohrdlivé filosofování asi ani nestáli.
Třeba tvé přílohy v posledních dvou číslech fanzinu Choroba mysli byly excelentní, neplánuješ ještě něco podobného?
Díky. Čtyři roky jsem psal knihu o historii polského anarchismu a anarchistického hnutí. Když jsem měl hotovo cca 60-70% (dostal jsem se do 30-40 let 20. století), přestal jsem a dopisovat to určitě nebudu. Ani vlastně nevím, kde a v jakém rozsahu ten rukopis teď je, pravděpodobně ho má jistý jedinec někde v Severních Čechách. Přemýšlel jsem o kritickém ohlédnutí na život, tvorbu a myšlenky Lva Nikolajeviče Tolstého, což je osobnost, z níž mám velmi smíšené pocity, které komicky shrnuji do prohlášení, že za některé jeho myšlenky bych ho uznale plácal dlaní po zádech a za jiné jej druhou rukou zároveň mlátil do ksichtu. Ale veškerý volný čas (tedy veškerý čas mínus práce, rodina, spánek) teď prakticky věnuji horroru, ať už v podobě Howarda, vlastní tvorby nebo různých přednášek, prezentací či projekcí, takže na jiné věci nemám čas a ani se mi teď moc nechtějí dělat. Třeba někdy v budoucnu, až mě ten horror přestane jen naplňovat a začne vysávat, tak si někam odskočím. Ale bude to někoho zajímat?
Co plánuješ do budoucna? Čeho se od tebe můžeme v nejbližší době dočkat?
Určitě do budoucna plánuji minimálně ještě několik desítek čísel Howarda. Do něj zajímavý materiál, v podobě například obrovského snu, kterým je rozhovor se Zorou Ullou Keslerovou. Kontakt na ni se snažím sehnat již rok a půl, už jsem skoro překročil hranici stalkování ohledně její dcery, ale já se nevzdám. K nim tu a tam nějakou přílohu v různých podobách. A pak samozřejmě vlastní tvorba. V nejbližším horizontu se má povídka objeví v již zmíněné 4. antologii českého hororu, na Halloween by mělo vyjít nulté číslo slovenského horrorového časopisu Kobka, pro které jsem poskytl rozhovor a povídku. Povídka se objeví tradičně v prosincovém čísle časopisu Howard. Pokusím se nějak protlačit do Polska, alespoň tam vrazit nohu do dveří a vidět, co bude. Určitě bych rád realizoval ještě nějaký komiks, protože ač mě, jako médium, vůbec neoslovují, jejich tvorba mě baví. A určitě by mě potěšil ještě nějaký film. Rád bych pokračoval v projekčních a kombinovaných večerech věnovaných horroru, ať už prezentací Howarda, projekcí českých amatérských horrorů nebo jiných přednášek a diskusí. Mám v plánu jistou akci pro místní knihovnu o literárním horroru. Další knihu plánuji někdy ve druhé polovině roku 2014. Dříve určitě ne. Zcela jistě to bude zase povídková sbírka. Ale kdo ví, všechno to je budoucnost, která se může vyvrbit jakkoliv. Takže se uvidí. Zrovna teď jsem toho všeho plný. Baví mě to, naplňuje, uspokojuje. A to já mám strašně rád. Protože si pak užívám třeba rozhovory jako tento a ten zájem. Za obojí děkuji a předem se omlouvám všem, pokud jsem v záchvatu ješitného egoismu plácal nudné hlouposti.
Odpovídal jsem za poslechu Funker Vogt „White trash“, Cradle of Filth „Godspeed on the Devil's Thunder“, Nortt „Graven“, Graves at Sea/Asunder split CD, Cradle of Filth „Harder, Darker, Faster: Thornography Deluxe“, Iambia „Provocateur“, Sedition „Ignite the Ashes“, Battle of Disarm „In the War“, Invázia „Raperi od hranic… bez hranic“, Nortt „Ligfaerd“.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
