Mysteriózni detektivky jsou z hlediska škatulek Vlčí Boudy žánr okrajový, nicméně právě to tajemno a pocit, že se v příběhu vznáší něco nevysvětlitelného, v zásadě tady rozhodně patří. Začátkem listopadu vyšel již dvanáctý svazek série o charismatickém agentu FBI Aloysiu Pendergastovi, který rozhodně neví, co roupama dělat a zaplétá se do případů tak podivných, že vám místy padá čelist. Opět se o to postarali pánové Douglas Preston a Lincon Child, kteří si, jako už tak špičkoví spisovatelé, sedli před léty do noty a společně nás provází neskutečnými příběhy plnými záhadných vražd, zlých monster, smtících kleteb a nevyzpytatelných duchů. Kdo je fanouškem žánru, rozhodně by tuto sérii minout neměl. Ale zpět k nové knize, kterou jsem zhruba za týden přelouskal.
Již v první knize celého svazku se setkáváme s vtíravým Pendergastem, kterého prostě zajímají takové ty divné případy, a když Relikvii pánové autoři psali, věřím, že netušili, jak dokonalého hrdinu stvořili. Původní vedlejší postava nahradila všechny ostatní a v dalších knížkách se od první stránky čekalo, kdy se v románu tento charismatický podivín objeví. Pendergast má takový ten čuch Sherlocka Holmese, ale s obrovským zaujetím se ponoří do tajemností, které jiní nedokáží vysvětlit. Svou hravostí a sobě typickými metodami se většinou vysvětlení dobere jinak než byste čekali. Sám má svůj vlastní příběh, který lemuje většinu z dvanáctky svazků, a v mnoha dílech se vyvažuje s událostmi dané knihy. Samotné příběhy se dělí na několik dějových línií, které klasicky finišují ve velkolepém finále. Svou recenzi se budu snažit omezit o nechtěné spoilery, jelikož odkazů na předchozí díly se zde dá najít nespočetně.
Dva hroby začínají, jako obvykle, vraždou a svým typickým plynulým vyprávěním, skládaným ze střípků typické, metodicky přesné sherlockovské detektivky, nás nasměrují na úplně jiné zcestí než byste tušili. Kniha je rozdělena na dvě samostatné části.
V té první se náš hrdina v Central parku setkává se svou ženou Helen a jejím bratrem, a to v momentě, kdy zazní výstřely. Od počátku je zjevné, že za vším stojí jedna neo-nazi parta. Skládačkami přes oblázky a hlínu, nalezené u opuštěného taxíku, se dostáváme do newyorkského skladu, kde Pendergast objeví další stopu. Ta jej nasměruje do Atlanty. A odsud zase do Mexika... A jakou roli v tomto příběhu hraje jeho žena? Kdo chce Pendergastovi uškodit? První kniha byla naprosto strhující.
Druhá čast románu nám představí podivnou vraždu IT konzultanta a celou sérií záhadných vražd v Manhattonském hotelu. New York okupuje nový sériový vrah a případ dostane Pendergastův kamarád z místní policie Vincent D’Agosta. Odsud už je jen „krůček“ k tomu, aby se Pendergast chtěl pomstít nacistické sektě a cesta ho zavede do Jižní Ameriky, do amazonské džungle, kde se k životu probouzí prastaré zlo. Nebo také ne. Druhá kniha si více hraje s představivostí čtenáře.
Předchozí dva svazky – Horečnatý sen a Chladnokrevná msta – nastínili události, které ve Dvou hrobech vyvrcholí v jakousi „trilogii“ o Pendergastově ženě Helen. Svazuje se zde mnoho volných konců z knih minulých a (to by nebyli naši skvělí autoři) rozvazuje se mnoho dalších otazníků, které rozhodně nebudou zameteny v epizodách následujících. Ba naopak.
Když se podívám na samotné české vydání, tak toho se ujal náš oblíbený BB Art a opět v kvalitní vázané verzi v pevných deskách s typickým přebalem, který identifikuje příběhy o Pendergastovi již pěknou řádku let. Samotný překlad z pera Jany Pacnerové je na špičkové úrovni a rozhodně přísně definuje autorské cítění. Kniha, přes svůj větší formát a necelou čtyřstovku stran, spíše snese noční stolky než aby rvala kabelky v autobusech. Není zjevné, zda vyjde i úspornější brožovaná verze pro mobilnější čtenáře.
Co ovšem zjevné je, že Dva hroby jsou typický Pendergast a pokud znáte příběhy předchozí, tento díl je nutností. Pokud Pendergasta vůbec neznáte a žánrově jste osvícení, vysypejte pokladničku a utíkejte alespoň pro Relikvii a Relikviář, což jsou první epizody série. Rozhodně se pak ke Dvoum hrobům prokoušete. To garantuji.
