Je to jako přijít odpoledne k prabábi na kafe a místo čekání na dort sednout na koberec v obýváku a za zpěvu svého vnitřního hlasu na něm odletět z okna na návštěvu k teplým přátelům na druhém konci vesmíru, po cestě se probrat minulými životy a směrem nazpět to vzít zkratkou přes Nekonečno. Nedává to smysl? Nevadí, ono ani nemusí.
S autorským komiksem na okraji hlavního proudu bývá obyčejně kříž. Zvláště je-li osobitý do té míry, že jej autor vlastně stvořil výlučně pro svou potřebu, aby uvolnil (větší či menší) umělecký přetlak. Čtenář je pak vydán na milost jeho představivosti a vidění světa, a to může být setsakramentsky tenký led (o poznání tenčí, bavíme-li se o původním českém komiksu). Na druhou stranu, pokud se jakožto čtenáři vezeme na stejné vlně, nezřídka nás čeká zážitková jízda – bohužel tato rovnice ztrácí na platnosti přímo úměrně autorově „divnosti“, resp. jeho schopnosti udržet pozornost publika během četby. Ve snaze stvořit dílo vymaňující se ze (domněle) zažitých šablon a pravidel jsou vyprávěcí postupy mnohdy ohýbány tak dlouho, až pod (pře)tlakem tvůrčí imaginace povolí a vznikne sice originální, leč již nefunkční shluk kreseb a textových bublin, který po pár stránkách znuděně odložíte.
Naštěstí pro útlou knížku z produkce Nakladatelství Magda výše uvedené neplatí. Mnohem více, než pokus o předefinování stavebních kamenů komiksového média je to sympatický akvarelový úlet, hravý experiment s vlastními myšlenkami, kterým byla vtisknuta podoba obrázkové sekvence. Někdy pár panelů, jindy několik stran v logické návaznosti něčeho, čemu bychom klidně mohli říkat děj – v závislosti na tom, jak moc se budete ztrácet. Celé to působí dojmem, že drobné kresbičky vznikaly hlavně pro radost autora, kterým je Pavel Pražák (zde uveden jako Mae Sara).
Ten je současně i vydavatelem, na jehož facebookovém profilu se můžete dobrat důkladnějších výkladů některých výjevů z knihy a nahlédnout tak do zákulisí jejich vzniku či poodhalit hlubší význam v nich ukrytý. Na své si přijdou zejména příznivci minulých životů, komunikace s mimozemskými bytostmi nebo lucidního snění. Ale nezoufejte, i jako „neinformovaný“ čtenář si Koberec u prababičky užijete.
Ústředním motivem knihy je cesta jisté humanoidní bytosti, která se na začátku představí jako člověk, po jiných světech, vlastních minulých životech až do Nekonečna, a pak zase zpátky. Nemáme indicie, proč se hrdina na cestu vydal, ale to podle všeho ani není důležité. Daleko větší význam na jeho cestě mají konkrétní okamžiky a prožitky v nich, neboť všechno se děje právě teď. Absurdní, surreálné, vážné i vtipné momenty prezentuje příjemně dětská kresba, která ve své jednoduchosti ovšem nepostrádá detail a srozumitelnost. Upřímně? Je to divné. Těžko říct, jestli zrovna právě proto je docela zábava to číst. Možná také proto, že je mezi panely cítit něco víc, než jenom rutinní tahy štětcem. A to je něco, co my, zmlsanci oddaní americkému mainstreamu, dokážeme náležitě ocenit.
