„Kustod – dozorce, průvodce, opatrovník; správce uměleckých, muzejních sbírek, památkových objektů, knihovny apod.; (círk.) kanovník pečující o bohoslužebné předměty.“ (Slovník cizích slov. scs.abz.cz. [online]. © 2005-2016 [cit. 2016-03-13]). To jen tak rychle na úvod, abychom se vyhnuli pozdějšímu rozčarování z toho, že nebudu psát o skřítcích, vílách a dalších fantaskních stvořeních, nebo aby někdo nebyl zklamaný, že se v recenzi neobjeví ani jeden kůň (pozn. autora: Ano, kustod je reálné slovo. A koně vodí štolba.).
Teď, když jsme si udělali alespoň rámcově jasno v pojmech, pojďme k věci. Komiksový svět není vyhrazený jen pro hrdiny s vyrýsovanou muskulaturou nebo hypernaostřenými mozkovými závity. Komiksový svět je pro všechny. A když pro všechny, tak i pro tříokýnkovou Květu, životem protřelou paní, která ani za svůj dlouhodobý pobyt v galeriích nenačichla tím, čemu se posměšně říká „barový intelektualismus“. To spíš načichla k dokonalosti dotaženou skepsí a absolutní, nezaujatou nenávistí ke všemu a všem.
Poprvé ji veřejně na její hlídací sesli usadili v roce 2012 tvůrci Tomáš Končinský a Františka Loubat na webových stránkách www.artalk.cz, odkud si tato milovnice krásna docupitala v roce 2014 pro cenu Muriel za Nejlepší strip. V roce 2015 se pak nechala zvěčnit na papír za přispění fanoušků skrze crowdfundingovou stránku Hithit.cz, z čehož měli asi větší radost její tvůrci, protože Květa se tváří pořád stejně.
Povětšinou takhle: 
Kniha je nacpaná škodolibostí, cynismem a absurdní poezií všedního dne. U čtení se neubráníte myšlenkám na Maxe Cannona, protože těch styčných ploch je tam víc než dost. Ať už je to podobný duch nevhodného humoru, nebo podlouhlý formát knihy. Ostatně i kresba vypadá, jako když Josef Lada kreslí Red Meat.
Jste-li slabší jedinci se smyslem pro empatii, možná vám přijde postava Květy docela depresivní a v podstatě tragická, ale když se přes to přenesete, i vy se dokážete královsky pobavit, protože upřímně, je to sranda. Někdy slabší, někdy dost prvoplánová, mnohdy však břitká a pádná jako vržená dlažební kostka.
Než dojdete na konec knihy, zákonitě si k ní vytvoříte vztah. Zažijete s ní její starosti, radosti, střety se světem a uměním a zjistíte, že se do každé té situace dokážete vžít a zcela chápete myšlenkové pochody, které se v tu chvíli honí Květce hlavou. A pak dojdete k prozření, že Květa není osoba. Květa je esence zoufalství a rezignace nad lidskou hloupostí a zároveň oné lidské hlouposti. Květa je všechno. Květa sedí v každé galerii, Květa je každý kustod, se kterým jste se kdy setkali, a i my všichni jsme vlastně Květa.
Pokud vás kniha přesvědčí, že jste dosud ve svém osudu tápali a kariéra kustoda je to, co vám vždycky chybělo k naplnění kalichu životního štěstí, máte kliku, publikace obsahuje i startovní set pro každého začínajícího galerijního hlídače.
Květa je taková instantní zábava do každé knihovny či na cesty. Máte podezření, že budete mít špatný den? Hoďte si do tašky Květu. Určitě tam najdete něco, co vás donutí se usmát. Ale spíš vybuchnete nekontrolovatelným smíchem, který vzbudí osazenstvo ranní tramvaje. Nevěříte? Mám podivný zvyk si lepit do knih lístečky na zajímavá místa podle míry zaujetí a nadšení. Moje Květa vypadá takhle. No a pak mi lístečky prostě došly. A taky jsem vzbudila pár lidí v ranních spojích.
Neváhejte.
