Zámkovi jsou zpět! Už po čtvrté se vracíme do Lovecraftu a sledujeme příhody nezbedné rodiny neustále zakopávající o kouzelné zámky. A už po čtvrté se budu muset opakovat a tvrdit, že tato série sice teprve touto knihou vstoupila do své druhé půlky, ale už teď patří do zlatého fondu česky vydaných komiksů. Málokteré série v sobě s takovou lehkostí kombinuje humor, lehkost vyprávění, napínavý příběh, tajemno, horor, akci i tu pověstnou trochu čvachtajících vnitřností a krve.
V případě Joea Hilla můžeme potvrdit platnost rčení, že jablko nepadá daleko od stromu. Ono když je váš taťka takový velikán jako Steven King, asi těžko skončíte někde u pásu v továrně na motorové pily. Když je váš taťka Steven King a celé dětství ho vidíte sedět u psacího stroje, zřejmě brzy taky zkusíte nějaký ten ťukanec na jeho klávesnici. A konečně, když je váš taťka Steven King, budete se sakra snažit alespoň lehce vykouknout z jeho stínu. Joe Hill (vlastním jménem Joseph Hillstrom King) už několikrát růžky vystrčil a, i když jej čeká ještě dlouhá cesta, je docela dost možné, že talent je také částečně věc dědičná.
Co ale Hillovi neschází, to je odvaha experimentovat. A právě čtvrtý díl, ve kterém se téměř nic zásadního nestane, je k tomu přímo ideální. Nejdříve začneme poctou Billu Wattersonovi a jeho sérii Calvin a Hobbes, která je… Ale proč chodit kolem horké kaše. Je naprosto šílená a úžasná! První sešit prolétnete s otevřenou pusou, za to ručím.
Ve zbytku knihy děj trochu zvolní, začne se točit kolem zdánlivých maličkostí, až zbytečností. Děj skáče v čase, rychle se mění styly vyprávění, vytahují se další nové klíče a objevují jejich vlastnosti a zdá se, že autoři jakoby ztratili nit a neví co dál. Jenže to by nebyl Joe Hill a stylově mu sekundující Gabriel Rodriguez za kreslícím stolem, kdyby se při takové myšlence nechechtali pod vousy a neukazovali si na vás, na nevědomého blázna čtenáře, prsty. Protože pak přijde posledních pár stránek a konečný cliffhanger síly kopance do koulí a vy si už můžete jen okusovat nehty při čekání na pokračování!
V takových situacích nezbývá jen žasnout nad tím, co všechno komiksové médium dokáže. Vždycky když se mě někdo zeptá, co bych doporučil někomu, kdo nikdy žádný komiks předtím nečetl, doporučím Zámek a klíč. Mám takový pocit, že v této sérii je snadno přístupnou formou to nejlepší, co se komiks za svou historii naučil. Není žádná “moorovka” ve které hledáte obrazy za obrazy a čtete mezi řádky. Zároveň to není čajíček pro malé děti.
Čtvrtá kniha Zámek a klíč: Klíče království jen potvrzuje pozici špičky. Může se zdát, že je to doposud nejslabší díl série, přesto si dovolím tvrdit, že kdejaký jiný autor by dal své levé varle za to, aby dokázal vyplodit něco alespoň částečně tak dobrého. Navíc z knihy přímo křičí to, že se schyluje k něčemu opravdu velkému a můžeme si být jisti, že to bude maso...
Koruna stínů plná klíčů
