Všechny bitvy jsou v podstatě nesmyslné. To je přesně ten pocit, který si odnesete z tohoto kousku. Dunk a jeho panoš Egg se dostali do služeb stárnoucího rytíře sera Eustáce Osgreye, kterýž na rozpadajícím se hradu vzpomíná na zašlou slávu a své padlé syny. Jediným dalším rytířem v Osgreyových službách je Hnědý Bennis (kterému se neříká hnědý jen pro barvu jeho haleny), nepříjemný a sprostý stařec, který nejde pro ránu a urážku daleko. Dunk a Egg si s Bennisem yrovna do oka nepadli, ale nezbývá jim nic jiného, než se navzájem snést a spolupracovat. Do toho všeho ještě praží horeké slunce, díky němuž usychají lesy a úroda a stačí jen drobná jiskřička k zažehnutí obrovského požáru. Jiskřička, nebo obrácení malého kamínku na dně vyschlého potoka.
Dunk spolu s Bennisem zjistí, že Červená Vdova, sousedka sera Eustáce, přehradila Kostkovaný potok, aby mohla nejen zavlažovat svá pole, ale hlavně svůj hradní příkop. Vzhledem k neexistenci vojenské síly vyšle ser Osgrey Dunka s Eggem za svou sousedkou kvůli vyjednání míru. Bohužel, ne vždy je pravdou to, co ti řekne ten, kdo tě krmí. Proto se Dunk vrátí se svou krví na tváři a vypadá to, že konflikt je nevyhnutelný...
Přísežný meč opět vychází z knihy Potulný rytíř od George R. R. Martina, jejíž děj se odehrává stovky let před ságou Ohně a ledu. Oproti předešlému dílu si u mě příběh značně polepšil, je temnější, depresivnější, a nese s sebou i nějakou myšlenku. Ačkoliv scénář nepsal přímo Martin, je na něm poznat jeho rukopis. George opět dokazuje, že nepotřebuje mnohatisícové armády a tuny papíru, ale že stejně jako v případě Honu na lovce dokáže vytvořit komorní příběh s málem postav, ale větší a zajímavou myšlenkou. A nejspíš ve chvíli, kdy proti sobě stojí zhruba čtyřicet lidí, kteří se musí chtě nechtě pobít ve jménu cti svého pána o zaprášené říční koryto vám spíš dojde nesmyslnost veškerých konfliktů, než když si čelí mnohatisícové armády. Boj o nic a pro nic, jenž musí být vybojován...
Bohužel, zbytek je stejný jako minule. Kresba je sterilní, ničím nezaujme a navzdory popisu bitevních scén je strašlivě bezkrevná. Celkově to na mě působilo dojmem seriálového BeastMastera – všichni se tam řežou jak psi, ale červenou uvidíte jen při západu slunce. Jako bonus příběh doplňují alternativní obálky a skicy některých stránek.
Komiksovou adaptaci má na svědomí stejná dvojice jako v případě první knihy, a to Ben Avery jako scénárista a Mike S. Miller na postu kreslíře. Co se týče českého vydání, ani tady se working crew nemění - o překlad se postaral Richard Podaný a lettering má na svědomí Jakub D. Kočí. České vydání, které má na svědomí nakladatelství Crew je opět parádně udělané. Lesklá povrchová úprava sice nepatří mezi moje oblíbené, ale to je pouze věc názoru a navíc tak knihy víc ladí s u nás vydávanou komiksovou verzí Hry o trůny od Egmontu.
Sečteno a podtrženo – příběh si od minula polepšil, české vydání je povedené, ale pořád jde o komiks, který se udržuje nad hladinou průměru jen díky plovacím rukávkům. Rozhodně bych knihu doporučil všem fanouškům seriálu a těm, kteří se chtějí aspoň trochu seznámit s Martinovou říší, než se pustí do knižní verze.
P.S.: Pokud vás příběhy Dunka a Egga zaujaly a napjatě čekáte na třetí díl v originále pojmenovaný jako The Mystery Knight tak... si ještě počkáte. Komiksová verze třetí části příběhů Potulného rytíře ještě totiž nevyšla ani v originále.
