Při přemýšlení o tom, co vše se dá zpracovat do měsíčního tématu Cesty časem jsem krom klasických Návratů do budoucnosti přemýšlel i o nějakém pořádném majstrštyku, který by byl zároveň pro něho špekem, se kterým se dosud nesetkal. Netvrdím, že komiksoví odborníci toto dílo nebudou znát, ale kápněme si božskou, nejedná se o žádný mainstream, který by trhal prodejní rekordy. Zabil jsem Adolfa Hitlera je povedeným komiksem od norského tvůrce, jenž si říká Jason. U nás jsme se mohli ještě setkat s jeho dalším albem Pšššt!, které v roce 2007 vydal Mot, ale jinak je tento tvůrce u nás spíše opomíjený a neznámý. Tohle album vyšlo o rok později díky nakladatelství BB/art, tedy v době, kdy experimentovali s vydáváním nezávislého a autorského komiksu, a ukázalo tohoto norského tvůrce ve velmi dobrém světle.
Každý máme nějaké povolání, takže hrdina tohoto komiksu je jednoduše nájemný vrah. Někdo se potřebuje zbavit tchýně, někdo manželovy milenky, jiný nepohodlné konkurence, souseda, co si v noci nahlas pouští muziku a pro vás je důležité, že za svou práci dostanete zaplaceno a víc vás v podstatě nezajímá. Máte plnou čekárnu lidí, protože vaše služby jsou jednoduše žádané, a tak nemusíte řešit nějaké přihlouplé existencionální problémy. Ono se v podstatě jedná o rutinu, dostanete zakázku, kterou dříve či později vyřídíte k zákazníkově spokojenosti a dostanete požadovanou částku. Den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem, rok za rokem. Jednou se však stane něco, co z téhle rutiny zcela nekompromisně vybočí. A přitom je v podstatě triviální. Nastoupíte do stroje času, přenesete se do minulosti a tam zavraždíte Adolfa Hitlera.
Jenže nic není tak jednoduché, jak se zdá a v časových paradoxech můžete potkat spoustu trhlin. Nebudu prozrazovat grand finále, to se přeci nedělá. Ale jisté je, že nic nedopadne tak jednoduše, jak se zdá. Jason za tento komiks posbíral nějaké ty ceny, včetně komiksového Oscara. Navíc celý komiks je tak trochu pojat jako film, tedy co se týče „střihu“ okýnek a práce s nimi a jejich načasovaním. Zatímco v roce 1969 Oldřich Lipský zabíjel Einsteina, pánové, tak v roce 2006 si to v Norsku rozdal Jason s Hitlerem. V rámci bláznivých fantastických příběhů toto srovnání totiž zase až tak nepokulhává a možná vás překvapí, že Nesvadba, Lipský, Macourek a Jason se vozí na podobné absurdně humorné vlně, která má za cíl především spláchnout divákovu nudu tryskající škálou místy absurdního humoru.
I s odstupem určitého času hodnotím tento komiks kladně a jako velmi zdařilý. Vlastně jsem rád, že mě okolnosti donutily po něm znovu šáhnout a ponořit se do tohoto příběhu. Samozřejmě ve finále mu můžeme vytýkat, že zase tak originální není, ale myslím, že to je podružné. Mnohem důležitější je, že se čtenář u něj dobře baví a čas, který s ním stráví, nepovažuje za promarněný.
Jason: Norský kreslíř, vlastním jménem John Arne Sæterøy (1965). Publikuje především ve Francii, v posledních letech se prosazuje i v USA, kde získal dva roky po sobě prestižní Eisnerovu cenu.
