Ozubená kolečka, parní stroje, kulaté brýle a monokly, buřinky a cylindry, viktoriánská móda. Při kombinaci těchto slov vás okamžitě napadne Steampunk. Dlouho tady nebyl komiks, který by s tímto subžánrem, vzniklým ze cyberpunku, dokázal pracovat. A to dokonale. Joe Benitez, který se již proslavil dílky jako The Weapons Zero nebo The Darkness, přišel s famózní myšlenkou hrdinky viktoriánského období, která bude jak vyhledávána, tak i proklínána.
Lady Mechanika je padouch. Je z části živá a z části ne. Má mechanické ruce a nohy, démonsky červené oči a takové množství různých zbraní a gadgetů než vůbec může potřebovat. A je postrach. Je vyhledávána na špinavou práci. Takovou, kde může být postradatelná. Klišé. Naše hrdinka si však nic nepamatuje. Nepamatuje si, kdo je, kdo jí vytvořil a proč. Prostě se jednoho dne probudila v tmavém vlhkém sklepě, obklopena hromadou mrtvol a částí těl.
Ve čtyřech vyšlých sešitech (0-3) je tak tak všechno nastaveno správně. Naše hrdinka je sice nezávislá, dokonce i nějaké pomoci se ji dostává od vynálezce Lewise, který jí dodává různé udělátka a hračičky. Sama se potkává s různými typy záporáků. Ať už je to Lord Blackpool, který chce Mechaniku pro sebe, Vůdkyně Winter, která vede Blackpoolovy vojáky, nebo Mr. Cain, který používá černou magii.
První čtyři čísla mají dohromady okolo sedmdesátky stránek, čili zas tak dlouhé to není. Je těžké představit všechny hráče příběhu na tak malém prostoru. Benitez se nám alespoň snaží veškeré postavy ukázat ve světle, jací jsou. Nachází se zde mnoho narážek a nápověd o tom, jak velké universum Benitez v hlavě má, ačkoliv další čísla zatím nevyšla. Bohužel.
Takže hlavní zápletku máme. Mechanika tráví svůj čas tím, že pátrá po své minulosti. Vyhledává jiná mechanická stvoření, která by jí mohla dát odpovědi ohledně její minulosti a také je chrání před šílenými Brity, kteří se je snaží zničit. Nějaký větší příběh to nemá. Taková klasika. Jeden se snaží zabít druhého, do toho se objeví Mechanika a všechno vyřeší.
Joe Benitez věděl, jak upoutat čtenáře, a tak naše prsatá hrdinka s famózními hláškami a suveréním stylem se dokáže prakticky ihned zalíbit. Sám se chopil scénáře a společně s Peterm Steigerwaldem i kresby. Kniha je od začátku do konce famózní. Kresba je čistá bez náznaků chyb a používá mnoho různých odstínů, hlavně sépie. Oblečení viktoriánské doby si nezadá s oděvem Mechaniky, která nějak vypadává z kontextu a přece jen do něj úplně hladce zapadá. Krásně podivné.
Bohužel, jak jsem zmínil již výše, vyšla zatím čtyři čísla a od té doby je asi již dva roky půst. Není nikde řečeno, zda Benitezovi došla šťáva, nebo zda problémy s vydáváním dospěly do takových rozměrů, že se to pouze jen zaseklo, ale sám Benitez na svém blogu zmíňuje, že s vydáváním hodlá pokračovat. Kdy to bude uvidíme, ale opravdu mohu jen dodat: doufám, že to bude brzy, protože Lady Mechanika je steampunk všech steampunků a jako fanoušek tohoto žánru čekám, kam se tento příběh dostane, protože z toho může být srdcovka pro nejednoho čtenáře. A když se přelouskáte každým sešitem, čeká na vás bonus v podobě "steampunk style" receptu na nějakou dobrotu. Koho jiného by to napadlo?
