Franz Kafka je jednou z nesmazatelných tváří naší stověžaté matičky. Pokud navštívíte „sektor“ vyhrazený turistům, můžete si koupit množství suvenýrů z motivem „Kafkovy Prahy.“ I přes svůj nedlouhý život je Kafka rovněž jednou z nejvýraznějších literárních osobností 20. století. K jeho odkazu se hlásí množství osobností známých z kulturního života, stejně jako „obyčejní“ čtenáři, kteří uctívají jeho dílo. Franz Kafka je rovněž častým námětem komiksových tvůrců. Pokud byste chtěli vědět o tomto tématu více, doporučuji přehledně ucelený článek Michala Jareše ve dvanáctém čísle komiksové revue Aargh!. Spojením tuzemského kreslíře známého jako Jaromír99 a amerického scénáristy Davida Zane Mairowitze vznikla další komiksová adaptace, tentokráte nejznámějšího a bohužel nedokončeného Kafkova románu Zámek.
Jaromíra99 není třeba tuzemskému komiksovému fanouškovi představovat. Po fenomenálním úspěchu Aloise Nebela je znám i těm, kteří komiks berou jen jako okrajový intelektuální rozmar. Ale ani druhý z tandemu tvůrců Zámku, David Zane Mairowitz, není na našem komiksovém poli žádným nováčkem. Ale vše, co je u nás spojeno s tímto tvůrcem v komiksové oblasti, rovněž absolutně souvisí s Franzem Kafkou. Nejprve se spolu s Robertem Crumbem, jednou z žijících legend amerického nezávislého komiksu, představil v životopisném díle jednoduše pojmenovaném Kafka, který vyšel u nakladatelství Portál v roce 2002. Sedm let poté vyšel u nakladatelství BB/art grafický román Proces, na kterém se podílel s francouzskou výtvarnicí Chantal Montellier. Nyní své síly spojil se známým tuzemským kreslířem, aby opětovně vzdal hold Kafkovi v další adaptaci jeho knihy. Zámek vznikl na zakázku britského nezávislého nakladatelství Self Made Hero, které se specializuje na komiksové adaptace literárních klasiky. Tuzemské vydání má pak na starosti nakladatelství Labyrint.
Existencionální drama zeměměřiče K., který přichází do vesnice, nad níž se pne onen rouškou tajemství zahalený zámek, je dostatečně známým motivem, který pravděpodobně Kafkovým čtenářům není třeba vůbec představovat. Ovšem již v Úvodu se Mairowitz pokouší vysvětli svou interpretaci tohoto díla. Zavrhuje pravděpodobně nejznámější úhel pohledu, kdy K. bezvýsledně bojuje s byrokratickou mašinérií ztělesněnou nedostupným Zámkem plným neuchopitelného úřednického propletence a nastoluje myšlenku, že nedostupnost Zámku a jeho tajemnost vzbuzují touhu dát se do jeho služeb. Nechci se pouštět na tenký led určený literárním kritikům, historikům a badatelům v literárním i životním odkazu Franze Kafky, takže posouzení tohoto výkladu ponechám na individuálním posouzení každého čtenáře.
Z komiksového hlediska je velmi zřejmý vývoj výtvarníka Jaromíra Švejdíka alias Jaromíra99. Otázkou samozřejmě zůstává, jak moc byl autor svázán požadavky scénáristy, případně samotného britského nakladatelství. Ovšem vývoj kreslířské osobnosti je v tomto případě evidentní. Černobílá kresba s hrubou linkou dokonale navazuje pochmurnou a tísnivou atmosféru Kafkovy předlohy. Žádná veselá kresba, žádné veselé čtení. Od původně realistické a velmi srozumitelné kresby, kterou například předvádí v úvodním dílu trilogie o Aloisi Nebelovi, se Jaromír99 propracoval k něčemu výrazně syrovějšímu, co místy připomíná komiksovou stínohru za použití černé a bílé. Detaily jsou často potlačeny někam do pozadí a příběh má místy styl šíleného post apokalyptického storyboardu. Třešničkou na autorově dortu pak je opět fakt, že i Kafkův Zámek má svůj osobitý hudební doprovod, stejně jako tomu bylo uAloise Nebela, potažmo Bombera.
Komiksové adaptace všeobecně mají tu nevýhodu, že jen těžko překvapí svým dějem. Takže jediné, co lze soudit, je fakt, jak se autoři vypořádali s předlohou a jak se jejich pojetí liší od vize, kterou jste si mohli vypěstovat vy, během čtení původní předlohy. Z tohoto pohledu se mi líbí atmosféra, kterou svou kresbou Jaromír99 vytvořil. I pro něj bude tato adaptace dobrá vzhledem k tomu, že navázal spolupráci se zkušeným zahraničním autorem a vydal své dílo prioritně pro zahraniční trh. Na druhou stranu, pokud tuto adaptaci srovnám se zde nedávno recenzovaným dílem Sherlock Holmes: Poslední případ od Petra Kopla, tak mi v ní chybí nějaká ta osobní inovace, která sice neruší děj ani pointu, ale přesto příběhu dodává trošku jiný, osobitý, rozměr. Stejně jako tento samotný příběh končí prázdnou bublinou, která signalizuje nedokončenost příběhu, tak podobná prázdná bublina se může vytvořit ve vaší hlavě po dočtení této komiksové adaptace Zámku.
