Vzhledem k tomu, že komiks Smečka z Bagdádu vyšel v českém překladu v roce 2010, bude tato recenze zoufale neaktuální. Ale snad to vadit nebude, protože pokud u nás na Vlčí boudě narazíme na výjimečnou nebo zajímavou věc, byť starší, rozhodně vám o ní dáme vědět, protože si to zaslouží. Smečka z Bagdádu je přesně tento případ. V době svého vzniku vzbudila značný rozruch, získala řadu cen. Většina recenzentů chválila, ale našli se i tací, kteří se babrali v detailech, hledali významy a jako správní intelektuálové s brejličkami kritizovali, co se dalo. Mnohdy docela zbytečně.
Scénárista Brian K. Vaughan (Y: Poslední muž nebo má milovaná Saga) a výtvarník Niko Henrichon (Sandman nebo Fables) spolu vytvořili dílo, které podtrhuje to, co komiks umí nejlépe – ve zkratce vyprávět silný příběh nesoucí ještě silnější poselství a šokovat. Invaze do Iráku v roce 2003 přinesla hrůzu, zmatek a smrt všem stranám. V takových chvílích zúčastněného člověka ani nenapadne, že válkou může trpět i někdo další než jen lidé a budovy. Bagdádská ZOO tou dobou měla necelých 700 zvířecích obyvatel. Ošetřovatelé se o ně snažili starat do posledních chvil, ale když už byla vojska za humny, naházeli poslední zbytky zásob do klecí a evakuovali se pryč. Brzo opět vyhladovělá zvířata zůstala opuštěna. Během častých náletů a ostřelování byla zasažena taky zoologická zahrada a přeživší zvířata získala nedobrovolnou svobodu v bojové zóně. Brzo se začaly šířit zprávy o velbloudech toulajících se mezi střílejícími vojáky a opicích šplhajících po troskách budov. Svoboda je ale velice drahá komodita a bytost, která ji získá v nepravou chvíli, si ji mnohdy ani nestačí užít. Ze všech zvířat ze ZOO se konce invaze dožilo 35...
Smečka z Bagdádu převypráví příběh skupiny lvů, kterým „padající obloha" zničí víceméně pohodlný a spokojený život uvnitř klecí a zdí. Zill je statný samec, který sice zlenivěj, ale stále má na to být králem zvířat. Núr je lvice v nejlepších letech, matka, která sní po svobodě pro sebe i své mládě Aliho. Poslední ve skupině je Safa – stará samice, která si chce jen užit konec života v klidu a o svobodu vlastně ani nestojí, protože ji kdysi přinesla jen samé trápení. Smečka se dostane ven a... Nic dalšího popisovat nebudu, připravil bych vás o překvapení i zážitek.
Ihned po otevření knihy a prvním pohledu na kresbu snad každého napadne Lví král a Disney. Nádherná, detailní, skoro až pohádková kresba k tomu přímo svádí. O pohádku ale nejde ani omylem. Pod touto barevnou stylizací se skrývá veskrze dospělé téma plné jinotajů, odkazů na základní lidské principy a životní pravdy. Stejně jako v bajkách, kde se zvířata chovají jako lidé. Je to úžasný kontrast. Obrázek žirafy, které výbuch utrhne hlavu, mi zůstane v hlavně hodně dlouho. Lidé jsou svině, když k tomu dostanou příležitost. Když ale jediné bytosti, které mají čest, sny a touhy, jsou divoká zvířata, tento fakt získá na vážnosti a síle. Funguje to ve všech bajkách už od dob Ezopa. Brian K. Vaughan vymyslel příběh, který funguje na podobných principech a pokud nejste bezcitný zabedněnec, chytne vás za srdce s takovou silou, jako málokterý jiný komiks.
Smečka z Bagdádu je tak nevídaný klenot, který má jisté místo v historii kreslených příběhů. Pod pohádkovou vrchní krustou se skrývá silný dospělý příběh a ještě pod ním silnější poselství. Smečka z Bagdádu stojí za připomenutí, neměla by chybět ve sbírce nikomu, kdo nebere komiks jen jako blbinu pro děti. Jsem rád, že i já konečně můžu udělit naše absolutní hodnocení.
