Karel Jerie nedávno vydal první díl své zamýšlené komiksové trilogie Candide, a to byl pořádný důvod udělat s ním rozhovor. Recenzi prvního dílu Candide: Král Bulharů si můžete přečíst zde. Zvláště, když samotné dílo je označeno jako Barokní-SteamPunk-SpaceOpera, což v našich krajinách nebývá moc zvykem. Vlastně asi vůbec. Nejen o jeho posledním díle, ale rovněž o předchozích komiksech, vztahu k nim či o občanském sdružení Seqence jsme si povídali v následujícím rozhovoru.

Kdy jste poprvé vzal do ruky nějaký kreslící nástroj? Kdy pak přišla ta doba, že jste se rozhodl to pojmout zodpovědněji?

Asi to bude znít banálně, ale vlastně se nepamatuji, že bych chtěl dělat něco jiného. Moje babička byla malířka, takže jsem v tom vyrůstal odmala. Po základce jsem se dostal na Hollarku a už se to se mnou táhlo.

Každý má ve své kariéře nějaký ten zlom, kdy se rozhodne, že u toho, co ho baví zůstane nebo ne, jak to bylo u Vás?

U mě byl ten zlom tak dlouhodobý a nenápadný, že jsem ho ani nezaregistroval

Přeci jen komiksem se asi moc život nedá, takže co Vás u něj nutí zůstat a jaké jsou Vaše aktivity mimo něj?

Mně se to všechno nějak propojuje. Volná malba s komiksem, komiks s knižními obálkami a ilustracemi, občas nějaké ty reklamní kresby a bannery na internet. Dokonce jsem celý jeden rok kreslil jednou týdně politické stripy do Deníku Bohemia podle scénáře Ringo Čecha. Stačí tohle všechno protřepat (pozor, nemíchat!) a můžete se jako výtvarník jakž takž uživit.  

Posledním Vaším vydaným dílem je první díl trilogie Candide. Jak došlo ke skloubení baroka a Voltaira na straně jedné a steampunku se space operou na straně druhé?

Ani nevím. Nejdříve jsem objevil Bernsteinovu operu Candide, a to byla taková pecka, že jsem si musel přečíst původní román. Ta útlá knížka má úžasný spád, přetéká vtipem a nápady a dobová společenská satira v ní obsažená je tak trefná, že vlastně funguje i na dnešní poměry. Kaleidoskop příhod a postav mi zůstal v hlavě a už jsem se ho nezbavil. Všichni ti dinosauři, parní tanky, šílení zoomorfní generálové a létající zámky mi tam sami naskakovali a vůbec mi to nepřišlo divné.   

„Historické náměty mě opravdu přitahují.“

Vůbec Oidipus Rex, Šifra mistra Hanky,… baví Vás čerpat z historických námětů? Máte v merku ještě něco podobného, co byste chtěl časem zpracovat?

Historické náměty mě opravdu přitahují. Jediná potíž u historických komiksů je, že musíte nashromáždit obrovské množství dobového obrazového materiálu, aby výsledek působil věrohodně. U Candida je výhoda, že vlastně čerpám z historie (uniformy, architektura, zbraně, dopravní prostředky, dobové karikatury, …), ale přitom si vybírám mé oblíbené kousky a míchám si je podle vlastní chuti. Ta fantaskní volnost a zároveň inspirace skutečnou historií mě na tom strašně baví.

Do Candide jste „propašoval“ množství humoru a také filmových replik, baví Vás to?

Velmi

„Myslím, že přílišná příprava a skicování ubírá komiksu živost a svazuje autora.“

Máte už hotové další díly nebo na tom aktuálně pracujete?

Hlavní scénáristická kostra je hotová. Ale rozvržení stránek, přesné dialogy a výtvarná podoba vzniká až při samotném kreslení. Myslím, že přílišná příprava a skicování ubírá komiksu živost a svazuje autora. Spousta zajímavých nápadů vlastně vzniká až při samotné práci načisto. To ale neznamená, že už teď nemám hromadu skic ke zbývajícím dvou dílům.

Moje práce na druhé knize právě začala.

Jste raději, když si scénář můžete psát sám nebo respektujete i jiné autory? V tom smyslu, že se s jejich scénáři dokážete ztotožnit.

Mám zkušenosti s oběma variantami. Kdybych dělal jenom podle cizích scénářů nebo jenom své vlastní komiksy, tak bych se v obou případech hodně ochudil.

„Těžko jmenovat někoho, kdo by zde mohl fungovat jako univerzální komiksový scénárista.“

Přijde mi, že tuzemští komiksoví tvůrci jedou hodně sami na sebe a kolikrát je to na dějové linii samotných příběhů poznat. Jste jedna z mála výjimek, co znám. Myslíte, že u nás je nedostatek dobrých scénáristů? Kdo osobně se Vám líbí?

Většina našich komiksových výtvarníků umí výborně pracovat s rozvržením stránek, načasováním, dějovým střihem a samotným převedením příběhu do komiksu. K tomu scénáristy nepotřebují. To hlavní, co potřebují, je základní dějová linka, vypointované finále a dobře napsané dialogy. Nejlepší, co potom autor textu může udělat, je nechat kreslíři volnou ruku a těšit se, jak komiks dopadne.

Lépe se mi kreslí komiks podle beletristického textu, který si do komiksu převedu sám než dodržovat podrobný scénář, kde je předepsána pomalu každá čárka.

U nás si musí scénárista s kreslířem takříkajíc sednout. Těžko jmenovat někoho, kdo by zde mohl fungovat jako univerzální komiksový scénárista. Většinou tvoří s určitým výtvarníkem autorské duo.   

Sledujete vůbec tuzemskou komiksovou scénu a co na ni říkáte? Kdo jsou Vaši oblíbenci?

Sám vím, co času a dřiny stojí za každou komiksovou stránkou, takže bych nerad někoho opomenul. Uznání si zaslouží každý, kdo v našich středoevropských končinách vůbec komiksy vytváří. Ale abych se z toho nevykrucoval, tak budu jmenovat aspoň tři: Vašek Šlach, Jirka Grus, Dan Černý.

To neznamená, že jsou nejlepší, ale jak by řekl klasik: Jsou mým čálkem šaje

„Někdo předseda být musí, a tak jsem rád svým jménem zaštítil chod našeho sdružení.“

Jste předsedou občanského sdružení Seqence, co přesně je náplní Vaší práce v tomto sdružení?

Když Seqence vznikla, byla něco jako one-man-show Tomáše Hibiho Matějíčka. A to myslím v dobrém. Já s Martinem Foretem jsme rádi sekundovali. Po Hibiho předčasné smrti se ukázalo, že Martin, i kdyby sebevíce chtěl, nemůže z Olomouce pravidelně dojíždět na bojové porady. Tak jsem se najednou jako jediný pražský člen Seqence stal i jejím předsedou. Do Seqenčního týmu přibyli Eva Nečasová, Honza Samohejl a hlavně Janka Fantová, která se stala novou programovou ředitelkou Komiksfestu a spolu s Joachimem Dvořákem zachránila další pokračování festivalu.

Moje postavení v Seqenci je stejné jako u ostatních členů. Někdo předseda být musí, a tak jsem rád svým jménem zaštítil chod našeho sdružení.

V současnosti je hlavní činností Seqence příprava a realizace Komiksfestu. Ač se to nezdá, tak přípravy na další ročník musí začít už během ročníku probíhajícího.

Seqence vydává i komiksy, podle jaké klíče se jednotlivé publikace vydávají a čerpáte na projekty z nějakých grantů?

První publikace měl na svědomí právě Hibi. V současnosti vydává Seqence s Labyrintem hlavně Komiksfestrevue a katalogy k jednotlivým ročníkům Komiksfestu. Jejich financování je provázáno s granty spojenými právě s přípravou Komiksfestu.

S Vlastislavem Tomanem jste vytvořili krátký komiks Planeta Xindlu, jak se Vám spolupracovalo s tímto legendárním abíčkovským scénáristou? Jak probíhaly práce na tomto komiksu?

Rád jsem přidal svůj střípek do ábíčkovské mozaiky. Ten komiks volně navazuje na Kruanova dobrodružství, a tak jsem se snažil výtvarně navázat na nedostižného Kobíka. Výsledek myslím zůstal tak na půl cesty.

Napadla mě taková úvaha, vždy jste se podílel na různých komiksových sbornících a antologiích, které u nás vyšly, ale čekal jsem Vás i v knížce Ještě jsme ve válce, kde jste nebyl. Nedostal jste tenkrát nabídku?

Ano. Nabídku jsem dostal, ale musel jsem ji s těžkým svědomím odmítnout. V té době jsem měl ostatní práce až nad hlavu. Nakonec jsem si to aspoň trochu vynahradil komiksem Stín minulosti, který vznikl pro Ústav pro studium totalitních režimů, který se podílel i na vzniku sborníku Ještě jsme ve válce. K vidění je na mých internetových stránkách.

Na čem aktuálně pracujete a máte nějaké konkrétní plány pro blízkou budoucnost?

Momentálně mě zbývající dva díly Candida zaměstnávají až až