Pokud se sejdou dva muži, z nichž jeden má v hlavě tak fantaskní svět, že mu ho můžou závidět všichni výrobci psychidelických látek a druhý, který kreslí ženy tak smyslné, že se bez jakéhokoliv náznaku obscénnosti tají dech a vyberou si ke svému dílu příběh na historických základech, tak může vzniknou buď naprostá genialita nebo totální patvar. A pokud vezmeme v potaz ještě pověst obou mužů a přidáme fakt, že onen historický příběh je z prostředí papežské stolice v čase renesance, kdy nezdolnou rukou vládne papežská stolice a inkvizice, máme zaděláno na hodně ostrý komiksový pokrm. Borgia je dalším počinem nakladatelství Crew v rámci cyklu Mistrovská díla evropského komiksu a opět se jedná výborný výběr, který by měl spojit fanoušky evropského, erotického, historického, fantaskního a hlavně skvělého komiksu.
Ne vždy, když se spojí dva géniové, musí nutně vzniknout geniální dílo, to je léty ověřená věc. Tentokráte se ovšem jedná o zásah přímo do černého jako z olympijské vzduchovky Kateřiny Emmons. Kdo z těch, kteří se zajímají o komiks, by nepovažoval za génia Milo Manaru nebo Alexandra Jodorowského, že? Na druhou stranu, když má slova bude hodnotit někdo, kdo zná pouze to, co se od obou mužů objevilo na tuzemském trhu, tak mi asi nemusí dát nutně za pravdu. Alexandro Jodorowsky se u nás představil nejprve prvním dílem ságy Kasta Meta-baronů s názvem Praděd Oton a kraťasem v časopise XXX Comix Dvojí tajemství. A to jsou překlady obou děl tohoto proslaveného scénáristy minimálně diskutabilní. Jeho reputaci napravily až Zlaté slzy v crewním magazínu a především famózní sci-fi Incal. To Milo Manara za sebe může nechat mluvit svou kresbu, ale u nás nemá taky evidentně na růžích ustláno. Sice mu bylo u nás vydáno samostatné album Gulliveriana v rámci XXX Comix speciál, ale o preciznosti překladu můžeme opět minimálně pochybovat. Takže jediné, po všech stránkách reprezentativní dílo tohoto autora přinesl opět komiksový magazín Crew– Co jsem okusila z touhy. Jedná se o příběh ze Sandmanovského světa, ke kterému napsal scénář sám otec Pána snů Neil Gaiman. Později tento příběh vyšel v jedenácté knize Sandmana Věčné noci. Na dvě jména, která jsou komiksovém světě považována za hodně velké hvězdy s početnými zástupy fanoušků, je to přeci jen tristní bilance i na náš malý komiksový trh. Takže ten, kdo propadl kouzlu alespoň jedné z obou osobností, musí se poohlédnout v zahraničních komiksových distribucích. Co naplat...
Píše se rok 2004, na francouzském komiksovém trhu se objevuje první díl čtyřdílné ságy Borgia nazvaný Krev pro papeže (Du Sang pour le Pape). Rodrigo Borgia je jedním z nejkontroverznějších mužů, které kdy papežská stolice poznala, a to nejen z pohledu oddaných věřících. S hlavním hrdinou se setkáváme v momentu, kdy na papežské stolici ještě sedí Inocenc VIII., ale do konce jeho dnů už chybí jen pár pomíjivých okamžiků. Borgia je kardinálem, který se těší přízni umírajícího svatého otce. Doba rozhodně není příznivá, jak v úvodu komiksu prorokuje fanatický kněz Savonarola. Církev i přes své „boží“ postavení nikdy nebyla až tak „svatouškovská“, o čemž mimo jiné svědčí i mnoho válek a tažení vedených ve jménu Božím. Rodrigo Borgia ani Inocenc VIII. nejsou muži, kteří by pro prosazení svých potřeb a cílů nebyli schopni sáhnout k čemukoliv. Ovšem zatím co Inocenc VIII. je na pokraji svých sil, tak Rodrigo Borgia je muž, jehož chvíle má teprve přijít. Na zástupce božího na zemi má tolik neřestí, že je s podivem, že Ježíš neopustil svůj kříž a neprchnul do samotného pekla. Mezi jeho nesvatý repertoár patří smilstvo, travičství, mordy, intriky, vydíraní a další podlosti, kterými se snaží dostat až na vrchol církve samotné. Ano, první díl tohoto výtečného díla vypráví o nástupu Rodriga, nyní již Alexandra VI., na papežský stolec a o jeho silných rodinných poutech, jejichž pomocí chce moc Borgiů nastavit jako absolutní.
Moc a incest (Le Pouvoir et l´Inceste) vypráví o upevňování moci Borgiů. O smělých Rodrigových plánech, do kterých zatáhne všechny své potomky. Svůdnou a krásnou Lukrécii, která touží po moci a smilstvu. Nadutého a samolibého Cesara, jemného a homosexuálního Giovanniho i nejmladšího Goffreda. Pro dosažení kýžené moci je tento rod schopen vykonat cokoliv. Doba samotná těmto plánům přeje, protože orgie se odehrávají i v těch nejsvatějších místech a kde není soudce, není ani kat. Jak praví lidové rčení „kámen šuká cihlu“. Tohle jednoduše nemůže trvat do nekonečna, o čemž vypráví Plameny pekelné (Les Flammes du Bûcher). Na řadu přicházejí ony pověstné boží mlýny, které už řádění rodu Borgiů nemají tendenci snášet a plíživým děsem napadnou jejich řady. Navíc pokud si vybudujete takovéto mocenské postavení, je jasné, že mnoha lidem budete ležet v žaludku a zástupy nepřátel se budou zvětšovat. Borgivé chtěli vše… A jak známo, kdo chce moc, nemá kolikráte nic. O postupném, avšak radikálním pádu na dno, vypráví Všechno je marnost (Tout est Vanité). Soudržnost rodu se rozpadá, a s tím i jejich mocenský vliv. Prach jsi a v prach se obrátíš. Vše, co nechceš, aby bylo činěno tobě, nečiň jiným. Poslední díl komiksu Borgia vypráví a pádu jednoho z nejmocnějších rodů až do jeho trpkého konce…
Renesance podle Jodorowského a Manary není tím obdobím ctnosti, o kterém nás učili ve škole. Naopak temný středověk pokračuje a neřesti spodiny se přenášejí na nejvyšší místa. Byť skutečnou historii použili oba autoři jen jako podstavec, na kterém vystavěli svůj fiktivní příběh, i tak se jim povede získat obdiv fanoušků. Tam, kde Jodorowský vypráví o peklu na zemi, ho Manara doplňuje svými malířskými skvosty, které dělají ono peklo naprosto kouzelným. Těžko si představit, že by se tohoto námětu chytil někdo jiný. V této sestavě se povedlo něco, co naplňuje veškerá očekávání a ještě se dočkáte oné pověstné špetky něčeho navíc. Otevřete oči, renesanční apokalypsa přichází do vašich domovů!
