Bill Willingham je čaroděj z pohádkové říše, který dokáže spojovat i znesvářit bájné a zdánlivě neslučitelné světy. Jeho mysl je nekonečnou planinou, po které se prohání ty nejroztodivnější bytosti z nejzašlejších koutů světa příběhů pro malé i velké. Vyprávění, které komiksovým fanouškům v sérii Mýty předkládá, není laciným pelmelem poskládaným na první dobrou, ale promyšleným světem, který má své zákonitosti, hrdiny, padouchy, království, ale především touhy a sny. Dokazuje to i desátá kniha Dobrý princ, která nejen překloní misku znesvářených stran na jednu stranu, ale rovněž z jedné dosud vedlejší postavy udělá reka, o kterém se budou pět písně a jeho sláva se dotkne hvězd. Zvykli jsme si už, že Mýty jsou světem samým pro sebe, ale zároveň se dotýkají toho našeho. Zatím ale nepřestává překvapovat um, kterým si nás jeho scénárista dokáže omotat kolem prstu a poslat do míst, kde jsme ani nečekali, že se kdy ocitneme.
Jak již bylo naznačeno, hlavní postavou desáté knihy je Dobrý princ. My ho však z dřívějších příběhů známe pod jménem princ Ambrož nebo ještě lépe – Mucholap. Ano, tenhle nenápadný týpek s kyblíkem a mopem konečně procitne ze své letargie a rozhodne se chrabrými činy napravit hříchy minulosti. A nebude to cesta, která je pro každého. Bude pořádně trnitá, sáhne si v ní na dno sil a rozjede plán, který zprvu vypadá jako naprostá šílenost. Bude k tomu však mít pomocníka z nejchrabřejších. Sice jsme si o něm dlouho mysleli, že je to jen kus plechu pověšený do průvanu, ale to jsme se tuze mýlili. Je to jeden z největších rytířů historie, který přišel z krajin pohádek pro dospělé, lépe řečeno z legendární báje, kterou znají všichni Albionem počínaje a zbytkem světa konče. Společně se této udatné dvojici povede založit království, které nebude ledajaké. Bude mít vpravdě mýtickou moc. A postaví se hrdě nepřátelům, kteří ovládli Domovinu. Ve výsledku to bude mít fatální následky na rozvržení bojových sil v právě startující válce. Byla by to samozřejmě nuda, kdyby se vše odehrávalo jen v téhle nové linii.
I v Mýtově se budou dít věci. Krásný princ všem ukáže, že není jen sukničkář, který zná pouze milostné strategie, ale je i válečný, všemi mastmi mazaný, politický stratég. Pokud vám už delší dobu šrotuje v hlavě myšlenka jakou úlohu v celém příběhu hraje Frau Totenkinder tak vězte, že tahle nenápadná dáma je jednou z nejsilnějších figurek na mýtovské šachovnici. Poodkryje své karty jen trošičku, ale i tak bude z její síly nepříjemně mrazit v zátylku. Tahle babča z jedové chýše má totiž pořádně pod čepcem. Všechny Mýty žijící v našem světě se pomalu ale jistě připravují na válku, která se zdá být nevyhnutelná. V tomto zbrojení neváhají sáhnout ani k prostředkům, které jsou typicky člověčí. Na tomto místě si dovolím zmínit věc, která mi na téhle sérii moc nevoní. Je to ono prolínaní s armádními strategiemi lidského světa a s „naší“ politikou. Samozřejmě nejde opomenout, že Mýty jsou stále v newyorském exilu a lidé kolem nich nějakým způsobem čmuchají, ale některé momenty vyloženě degradují ten Willinghamem báječně vytvořený svět a srážejí jej na úroveň něčeho až příliš lidsky tuctového a přízemního. Podíváme se i na Farmu, kde už bydlí poměrně hodně oblíbených a stěžejních postav. Například Wolfi představí svým dětem dalšího sourozence. A jak se zdá, je v něm mnohem víc, než může kdokoliv vidět. A ani tentokráte nebude chybět zrada, podlost, pikle nebo postavy, na které bychom málem zapomněli a už jsme je viděli někde na onom světe.
Dvorní kreslíř Mark Buckingham (celkem by mě zajímalo, jestli má něco společného s tou partičkou, která bydlí ve známém britském paláci) opět odvádí standardně výbornou práci. Jeho kresba je krásně mainstreamová a má tendence zaujmout každého. Kolikrát ale zjistíte, že v těch malebných obrázcích se odehrávají pořádná zvěrstva. Má pořádnou dynamiku, cit pro detail a talent pro mimiku jednotlivých postav. V úhledných obrázcích jste najednou svědky dobře rozehraného špionážního thrilleru, aby jste se na následující stránce ocitli ve světě pohádkových výjevů. Tohle prokombinování je samozřejmě důmyslně vymyšlenou scénáristickou pastí, ale Buckinghamova kresba se tomu přizpůsobuje tak báječně, že si toho v zápalu četby na první pohled ani nemusíte všimnout. A to je právě ono. Vše funguje ve prospěch celku a nedává čtenáři vydechnout. Oba autoři mají promakanou nejen mytologii pohádkových postav a legend, ale také moderní scénáristické postupy. Tvorbu napětí, udržování atmosféry, hru s udržením čtenářovy pozornosti, prolínání jednotlivých dějových linií a mnoho dalšího. Aby to na oko vypadalo, že si můžete odpočinout, jsou tady Mezihry, které si většina oblíbila už v předchozích knihách. Tentokráte se jich nedočkáme na konci; máme tu jen jednu, která je ovšem poťouchle vložena doprostřed. Třeba právě proto, že má pozornému čtenáři zprostředkovat nové informace. Pořádně ukázat, co bylo někdy předtím nenápadně vloženo jako návnada na háček. A věřte, že po tom skočíte jako kočka po uzeném. Mezihru Narozeninové tajemství má na svědomí kreslíř Aaron Alexových, jehož styl balancuje někde mezi karikaturou a animákovým toons, ale i on vypráví důležitý a zábavný příběh.
Dobrý princ pokračuje v trendu, na který jsme si už zvykli. Velký válečný konflikt nad námi stále visí jak temná, hutná mračna, ale pršet bude z úplně jiných obláčků. Bill Willingham opět zamíchá kartami a zespod balíčku vytáhne postavy, které postaví na úroveň těch zásadních. Každý mýtus má svou nezpochybnitelnou úlohu a je jen otázkou času, kdy na něj přijde řada. A to nás na tomhle jednoduše musí bavit, protože zatím nemá nuda šanci. Čtenář se vzdělává a především baví. I když kolikráte máte pocit, že slovo mýty vychází ze slova mystifikace. Mimochodem věděli jste kdo vytáhl starou dobrou kanibalskou čarodějnici Frau Totenkinder z pece a krmil ji tak dlouho, až z ní zase byla čiperka?
