Jako každý fanoušek fantastických fiktivních světů jsem si od svého dětství zamiloval množství postav, které již v dnešním reálu vyjadřují nějaký symbol. Trspaslíci a elfové jako zástupci známého fantasy, skvělí mimozemšťané v mnoha scifárnách, monstra z hororů a samozřejmě i roboti, androidi či umělé inteligence. Robot jako pojem vznikl ve třicátých letech z pera Karla Čapka, kterému jej poradil jeho bratr Josef do díla R.U.R. (Rossumovi univerzální roboti). Původní slovo „robotník“ se poté zkrátilo a dodnes používá jako robot. Robotů a jejich odnoží je celá řada a já vám v rámci našeho lednového tématu představím ty, kteří se stali mým osobním kultem, a pro vás to může být třeba takovým katalogem nejznámějších robotů.
Už jako malý jsem měl bujnou fantazii, miloval jsem vše, co bylo nějakým způsobem nereálné. První umělou bytostí, kterou jsem si zamiloval, byl nejspíše Marvin, jakožto paranoidní, depresemi sužovaný robot ze známé ručníkové pentalogie Stopařův průvodce po Galaxii spisovatele Douglase Adamse. Už tak humorem nabitá série představila tohoto maniodepresivního robota, který svými hláškami baví lidi dodnes. Jeho osobnost je ovlivněna depresivními typy úkolů a pracemi, které na lodi Srdce ze zlata vykonává. Tohle samozřejmě vede k hromadě vtipných situací, kdy kolikrát během dramatické chvíle přijde Marvin a pronese jednu ze svých znuděných poznámek. Když si na něj dnes vzpomenu, usměji se, kdykoliv a kdekoliv. Marvina jsme mohli spatřit ve dvou verzích i v televizi. V původní šestidílné BBC minisérii Stopařův průvodce po Galaxii z roku 1981 a samozřejmě také v holywoodském filmovém zpracování téhož jména, které spatřilo světlo světa v roce 2005, kde mu to sluší více, nevím. U mě rozhodně tak, jak jsem si jej v hlavě vytvořil.
U androidího sluhy ještě zůstaneme. Devadesátá léta byla plná ve znamení různých umělých bytostí, cyborgů, terminátorů a umělých inteligencí, ale nikdy nezapomenu, jak jsem tajně každý pátek před půlnocí očekával další dílko z britské produkce, a tím je Červený Trpaslík. Posádku tohoto silně humorného sitcomu od druhé série okupuje android, který si na rozdíl od Marvina libuje v úklidu a posluhování ostatním. U Krytona jde ze všech známých robotů vidět silný rozvoj jeho umělé inteligence. Od nesmělého androida závislého sloužit lidem čistou poslušností a bez možnosti vlastního názoru či dokonce lhaní, si během následujících sérií, s malou pomocí svého pána Listera, vypěstuje různé formy lidského chování včetně sarkasmu a ironie, patetické žárlivosti a neurotického pocitu viny. V posledních epizodách se dokonce zdá více lidský než umělý, avšak jeho láska k úklidu přetrvává. O zásluhu jeho skvělého projevu se postaral Robert Llewellyn, který mu téměř po celou dobu seriálu dodával hranatou tvář. Dodnes je Červený trpaslík mým pravidelné zkouknutým seriálem a Kryton mou nejoblíbenější postavou.
Robotů, kteří si v průběhu knižního či filmového děje změnili svou osobnost, je celá řáda, ovšem těch opravdu mnou milovaných je poskrovnu. Já miloval Johnnyho Pětku, který byl hlavním hrdinou dvojice filmů Číslo Pět žije. Původně moderní bojová jednotka americké vlády se skromným názvem Pět si po nehodě, kdy do ní udeří blesk, začne vyvíjet a představovat si, že je živý. Oba filmy jsou vlastně průměrné, ale svou hravostí a legračními situacemi, je tato robotická postava tím nejlepším, co ve filmech najdete. A to včetně herců. A nějak si nemůžu pomoci, ale Johnny Pětka mi připadá nápadně podobný Wall-Emu ze známé animované série od Disneyho.
Nesmím zapomenout na asi nejznámější robotickou dvojici na světě. Hvězdné války nám představily nepřeberné množství umělých bytostí, robotů a droidů. Ovšem dva z nich uvízli v paměti každého člověka, a to ani nemusí být fanoušek. Protokolární droid C-3PO a astromech R2-D2 se stali ikonou celých hvězdných válek a není asi humorněší dvojice v celém universu. Každý dnes pozná pípání malého bílomodrého droida, který nemluví, za to se dokáže nabourat do jakéhokoliv systému, vypořádat se s nepřáteli a ještě se dohadovat se svým kamarádem C-3PO, který je věčně vystrašený. Společně prožili nmnoha dobrodružství a jsou mnou oblíbeni natolik, že paří mezi mé nejoblíbenější postavy. I oni se vyvíjeli a občas jim vymazali paměť nebo se ze zvědavosti či donucení vrhli do akce, která kolikrát skončila jejich poškozením. Ovšem hláškování jim stále nechybí a pevně věřím, že v nadcházející sedmé epizodě se na ně nezapomene.
Androidi ve sci-fi filmech vystupují z různých důvodů. Jako stroje na zabíjení, jako průzkumníci, jako záporáci. Tím vyloženě nejsympatičtějším pro mě byl Bishop z dvojky vetřelčí ságy. Osobně jsem se těchto filmů v dětství neskutečně bál, a tak jsem jim přišel na chuť až někdy v pubertě, kdy jsem si je zamiloval. I když první android Ash s tváří Iana Holma v jedničce měl své určité temné charisma, Bishop se v druhém díle neskrýval a naopak v tomto nejakčnějším díle, přinesl skvělý humor a eleganci. Jeho sarkastické poznámky prostupují celým filmem a Lance Henriksen, který jej ztvárnil, podal naprosto přesvědčivý výkon. Bavilo mě pozorovat, jak se vztah Ripleyové s Bishopovi celý film mění a v podstatě on sám zůstal naprosto stejný.
Asi nejznámějším filmovým robotem byl a bude Terminátor s tváří Arnolda Schwarzeneggera. Já paradoxně viděl prvně až dvojku s přídomkem Den zúčtování, a tak jsem si vypěstoval skvělý pozitivní pohled. Oproti jedničce je T-800 z dvojky kladná, skvěle hláškující postava drsného terminátora, který má za úkol chránit pubertálního Johna Connora. Pasáže, kdy se nemotorný robot učí smát, hláškovat nebo projevovat soucit, patří k těm neskvělejším ve filmu. V celém filmu se moc nemluví, ale i záběry na kamennou Arnoldovu tvář stojí zato. Když se zpětně dívám na všechny tři díly, kde vystupoval, tak i když to byl pokaždé naprosto jiný model, vždy zanechal skvělý dojem. Nemilosrdného zabijáka z jedničky vystřídal ironický Arnie z dvojky, avšak bohužel nepřesvědčil již ve trojce. Ne nadarmo se několikrát řeklo, že druhý Terminátor patří k nejlepším filmům všech dob.
Ze zvířecích robotů musím vyzdvidnout sovu Bubo, která byla paradoxně představena v původním bájném eposu Souboj Titánů z roku 1981. Cvrlikání pomatené sovy, kterou vyrobil samotný Hefaistos na popud bohyně Atheny, si zapamatuje každý. Podle mě samotní tvůrci netušili, jak moc bude tato sova oblíbená. Epický děj podle bájného příběhu o Perseovi a Andromedě přináší spousty dramatických situací, ale Bubo atmosféru neskutečně uvolňuje a dodnes si kolikrát film pustím jen kvůli ní. Bubo se stane významným Perseovým parťákem na výpravě, kterou musí podstoupit a rozhodně neztrácí na humoru. A kdyby nebylo ní, film by dopadl jinak. Skvělý robotický pomocník.
A nakonec jsem si nechal asi nejvýznamnější počítačovou inteligenci v dějinách sci-fi – palubní počítač HAL 9000, který hrál důležitou roli ve Vesmírné Odysseye Arthura C. Clarka. Nesmírně inteligentní počítač jedná podle naprogramovaných protokolů, čímž zavaří posádce lodi Discovery a z klidné cesty za signálem do vzdáleného vesmíru se tak stane neskutečné palubní drama, plné fantastických výjevů. HAL 9000 je opravdový charakter a rychle se učí z lidských chyb. Využívá lidské slabosti a života jako slabosti proti posádce a mezitím hláškuje jednu perlu za druhou. Silně vážné téma je tak ulehčováno, a i když je HAL záporákem, nemůžu jej mít nerad. Právě naopak. Když se pak podívám na film, který bravurně natočil Stanley Kubrick, tak zde je jeho charisma ještě umocněno tím, že jej vidíme, i když jen pouze jako červené světýlko.
Takto bych mohl pokračovat do nekonečna, protože umělých bytostí, robotů, androidů či umělých inteligencí, které ve mně něco zanechaly, je nespočet. Od knižních románů, kde jsem si velice oblíbil Ozymandia v sáze o Lordu Moriturim, nebo mechy z knižní série Battletech, filmových robotů jako byli Robocop, Cyborg případně Já, robot. Přes hrdiny her Deus Exu čiShadowrunu až po seriálovou tvorbu, kde bych našel mnoho dalších zábavných i vážených bytostí. Robotické bytosti dnes a denně vystupují z mnoha děl a přináší nám radost.
Jen asi nikdy jsem nepodlehl Transformerům a bitevním droidům typu Jaeger v nové monstrózní sračce Pacific Rim. Tohle asi není můj šálek kávy.
