Pro střední a starší generaci je velikánem českého filmu. Karel Zeman dokázal i během socialistického útlaku tvořit takové fantastické filmy, aby nejednoho zvedaly z tehdejších židlí. V rámci našeho listopadového tématu měsíce na něj samozřejmě nemůžeme zapomenout. Vždyť jeho triky, které ve svých filmech používal, byly ve své době považovány za nedosažitelné a přece jen on to dokázal. Pamatuji na své dětství, kdy jsem filmy z jeho produkce miloval. Právě pro jejich zpracování, které fascinovalo děti i dospělé, svým poutavým projevem byly jedinečné a poetickým způsobem zanechaly v naších srdcích krásnou, děkovnou vzpomínku.
Karel Zeman se narodil v roce 1910 v Ostroměři a již od útlého dětství se zabýval kreslením a loutkářstvím, které v domácích podmínkách využíval pro krátké animované filmy. Svými nápady oslovil tehdejší filmaře, a tak se v roce 1943 dostal k práci ve filmových ateliérech ve Zlíně. Již tam padaly první nápady a společně s Bořivojem Zemanem a Hermínou Týrlovou vytvořili animovaný film Vánoční sen. Svou nápaditostí se poté proslavil ve svých krátkých animacích o Panu Prokoukovi.
Avšak fakta o samotné osobnosti Karla Zemana si můžete přečíst kdekoliv na netu nebo v několika vydaných spisech a životopisech. Tímto článkem bych mu spíše chtěl vzdát hold nad fantaskní a sci-fi tvorbou, kterou se z velké části zabýval a svými nápady a triky udivoval diváky a inspiroval nejednoho světového filmaře. Karel Zeman svou poetikou podání dokázal skloubit výstupy živých herců s animovanými triky s takovou lehkostí, že jeho éra celovečerních filmů vyvolala ve světě výrazné ohlasy. O každém z filmů, o kterém budu psát, by se dal napsat samotný článek, ale jelikož bychom měli v listopadu až zbytečně přezemanováno a také převerneováno (protože právě Verne hraje v Zemanových dílech významnou roli), rozhodl jsem se napsat jeden ucelený profil významné osobnosti tak, jak Karla Zemana cítím já. Když se na jeho filmy dívám zpětně, sám kroutím hlavou, jak bez použití počítačové techniky, jen se svým uměleckým umem, dokázal filmy takového formátu vytvořit. Je až hanba, že mnohá významná díla jiných umělců z pozdějších období výrazně za jeho prezentací zaostávala, ale o to více to vyzdvihuje Karla Zemana jako génia.
Jeho prvním významným filmem byla Cesta do pravěku (1955) a právě ten světovému publiku vyrazil dech. Dnes již legendární film o putování čtyř chlapců do minulosti, až na samý počátek vzniku života na zemi, se stal charakteristikou dětského dobrodružství. Pamatuji si, jak jsem film vždycky se zájmem sledoval a užíval si parádní triky. Příběh o čtyřech chlapcích, kteří se plavou lodí zpět, po řece času do minulosti, spatřit stvoření, která nikdo nikdy neviděl. Zápletka je jednoduchá, přímočará a ve filmu se neobjevují nějaké větší zvraty nebo těžší rozhodnutí. „Film pro děti,“ řekl by si jeden. Ale tento rodinný příběh plný dobrodružství ve Verneově stylu si dokáže najít cestu ke komukoliv. Přestavte si tu nádheru. Být dítě zapálené v objevování, vydat se na výpravu do minulosti, setkat se s mamuty, pohyblivými dinosaury, kteří i na dnešní dobu kompjůtrů vypadají famózně. Hanba těm, kteří Cestu do pravěku neviděli a just bych jim film dal přetáčet pořád dokola, minimálně tolikrát, kolikrát jsem to viděl já. A že to bylo již nespočetněkrát.
"Mamut, opravdový mamut, kluci. Ten. Takový kolos"
Cesta do pravěku byl jen počátek a hned svým druhým filmem se Karel Zeman ujal zpracování významného románu Julese Vernea – Vynález Zkázy (1958). Dobrodružný příběh o vynálezci, který vymyslí vysoce účinnou výbušninu, která se dostane do nesprávných rukou, se až nápadně podobala tehdejšímu politickému postoji vůči výrobě a použití atomových zbraní a rostoucímu terorismu. Je až paradoxní, jak blízko byl Verne ve svých románech pravdě. Karel Zeman se adaptace ujal opět za použití svých inovativních nápadů. Nechal se inspirovat postupy francouzského filmového průkopníka přelomu 19. a 20. století - Georgese Mélièse, který již tehdy experimentoval s kombinací animace a hraných herců. Když jsem film poprvé viděl, zmocnily se mě pocity, že převyprávění se až nápadně podobá samotnému Verneovu pojetí. Až později jsem se dozvěděl, že Zeman pro Vynález zkázy použil výtvarné materiály původních Verneových ilustrátorů Édouarda Rioua a Leona Benneta. Celá prezentace filmu je jako velký obraz, přímo vystřižený z knihy a já mohu jen konstatovat, že zpracování je tak excelentní, že i dnes, když se na film podívám, si užívám vizuálních orgií kreseb animací a kostýmů, doplněné o skvělé herecké výkony Arnošta Navrátila a Luboše Tokoše. Opět zde Zeman projevuje svůj smysl pro detail a poetičnost, kterou podtrhuje skvělý scénář Františka Hrubína. Pro všechny fanoušky a magory do Vernea (jako jsem já) je tento film povinností.
Svůj osobitý styl kombinace kresleného a hraného filmu Karel Zeman samozřejmě promítal i do dalších filmů. Za oba předchozí filmy byl oceněn tak není divu, že do svého třetího celovečeráku – Baron Prášil (1961) – obsadil výrazné hvězdy českého filmu. Původní příběh Gottfrieda Bürgera o kecalovi, lháři, ale excelentním vypravěči Baronu Prášilovi jsem samozřejmě jako dítě četl. V Zemanově modernějším pojetí tak Baron prožívá nesčetná dobrodružství společně se svým protivníkem astronautem Toníkem. Zažije tak cestu na Měsíc, v žaludku velryby obepluje celý svět, proletí se ve spárech obřího ptáka nebo podnikne jízdu na mořském koníkovi. Nejsilnějším a zároveň fantastickým momentem se stává let na dělové kouli. Není nic, co by Baron Prášil nedokázal. Miloš Kopecký v hlavní roli exceluje svým osobitým humorem a další herci rozhodně nejsou pozadu. Zeman, sobě novým, romantickým pojetím tak posunuje hranice svého stylu krapet jinam od technologie směrem k něčemu, čemu by se tehdy dalo říkat fantasy. Film je parádní podívaná, která rozhodně nemůže nikoho urazit.
- "Také říkal, že letěl rychleji jak dělová koule.
- Proč ne? Asi spěchal."
Jak jsem již psal, sám jsem blázen do Vernea, ale co více, do steampunku (což je sice novodobá škatulka, ale s Verneovými vědecko-technologickými romány prakticky kopíruje steampunkovou definici). Proto další film, který jsem si vybral, nebude nic jiného než Ukradená Vzducholoď (1966). Knihu Dva roky prázdnin, která byla námětem pro film, jsem četl jako hodně malý kluk. Sám jsem několikrát snil celé dobrodružství prožít a ztotožňoval jsem se s hlavními hrdiny. Dětská dobrodružství vždycky májí takovou tu lehkost a naivitu. Prakticky mohu říct, že dodnes je to asi má nejoblíbenější Verneovka. Zemanovo spojení kreslených divadelních kulis, stylu původních ilustrátorů, krásně zapadlo do příběhu o pěti chlapcích, kteří na pražském výstavišti ukradnou vzducholoď, se kterou přeletí evropský kontinent. Po ztroskotání na neznámém ostrově začíná řada dobrodružství, která vyvrcholí bitvou s piráty, kdy jim pomůže sám Kapitán Nemo. Ve filmu Ukradená vzducholoď je asi nejvíce odkazů na jiné Verneovky, jako 20 tisíc mil pod mořem nebo Tajuplný ostrov. I když v původním románu chlapci upláchnou s jachtou, steampunkové pojetí vzducholodě do filmu krásně zapadá. Herecké výkony jsou opět skvělé a z mého hlediska je Ukradená vzducholoď můj nejoblíbenější film Karla Zemana, i když jsem asi ovlivněn mou nadšeností do žánru a samotné předlohy, rozhodně se jedná o velice kvalitní dílo, které stojí za to vidět.
Posledním filmem Zemanovy trikové éry, který jsem si vybral, je Na Kometě (1970). Námětem byl opět stejnojmenný román Julese Vernea a opět se zde využilo původní výtvarné předlohy. Na Kometě je však film kapánek jiný než předchozí. Film vypráví o skupině lidí, kteří „ztroskotali“ na kometě plující vesmírem a poznávají tak sluneční soustavu. Karel Zeman zde použil alegorie a nadsázky ve větší míře než v dílech předchozích a karikaturuje byrokracii a armádu v nekonečně trvajícím, malicherném sporu, který se udržuje i po odtrhnutí od Země. Jelikož původní román dobře znám, trochu mě mrzí, že se zde upouští od vědecko-technologického prvku a zanechává se tak více nadhledu nad samotným sporem mezi obyvateli. Jestli Ukradená vzducholoď byla mým nejoblíbenějším dílem, tak, v nějakém pomyslném žebříčku, Na Kometě považuji za film nejslabší. Ovšem pozor! Film rozhodně neshazuji, je to velice vyvedeně dílko, u kterého se neznalí předlohy spíše s lehkostí a poetikou pobavíte a které rozhodně strčí do kapsy kdejaké Hřebejky a nedej bože Ondříčky či Bařiny. Karel Zeman si i tady drží svůj precizní styl okořeněný o větší míru sarkastického humoru než jste u něj zvyklí.
Toho, co Karel Zeman vytvořil, je celá řada. Pokud jste snadno ovlivnitelní okolím, jen se podívejte na jeho filmografii a hodnocení a snad vás to přesvědčí, pokud ne, sedněte si jednou v neděli na zadek před televizi a pusťte si tato kvalitní dílka, jedno po druhém, protože jestli má Amerika svého Camerona, Francie Bessona, český národ zase má Karla Zemana. Jeho výjimečný, avšak typicky český kreativní styl, který promítnul do svých děl, nám zůstane hluboko v srdcích a s hrdostí se můžeme prohlásit, že i na filmovém poli, jsme to občas natřeli daleko vyspělejším a že Zemanovy filmy dnes opravdu nesou nálepku „Made in ČSSR“.
