Určitě budete znát jméno William Peter Blatty, které se zapsalo do filmové historie díky velice kontroverznímu snímku Vymítač ďábla (The Exorcist) natočenému v USA v roce 1973. Tedy spíše kontroverznímu na 70. léta 20. století, abych byla přesnější. Už jenom fakt, že diváci odcházeli z kina během filmu, měli panické stavy, zvraceli, došlo i k infarktům, to samo o sobě vypovídá o tom, že se nejednalo o něco oddechového, u čeho by si člověk jen tak pojídal popcorn a pil Colu. Bylo zde totiž poukázáno na téma, které i dnes vyvolává vášnivé diskuze, a tím je exorcismus, čili vymítání.
Podle výše zmíněné filmové klasiky byl natočen nový seriál, který začala uvádět stanice Fox v roce 2016. Dalo by se říci, že se jedná o jakési pokračování. Tvůrci se nechali inspirovat původním scénářem (a knihou) Williama Petera Blattyho, a zcela nový scénář k seriálu si vzal na starost Jeremy Slater. A právě proto zde lze najít spoustu odkazů na Vymítače ďábla, i když zcela v novém kabátku. Můžete si hned v prvním díle například povšimnout, že je zde kousek soundtracku z filmu od autorů Jacka Nietzsche a Hanse Wernera Henze, stejně tak hned první scéna v seriálu poukazuje na tu samou scénu z filmu, a podobně.
A o co v seriálu vlastně jde? Mladého kněze Tomase (Alfonso Herrera) jednoho dne poprosí o pomoc jistá žena jménem Angela Rance (Geena Davis) s tím, že se u ní doma dějí zvláštní věci. Slýchává hlasy, z půdy vychází neznámý zvuk, a navíc se děje něco divného s její dcerou Kat (Brianne Howey). Ta se ovšem vzpamatovává ze smrti své kamarádky a po návštěvě kněze Tomase, který s ní promluví, se zdá, že to je jen obyčejný psychický stav po traumatu. Ovšem poté, co se na půdě Ranceových odehraje velice znepokojivá scéna s druhou dcerou Angely, Casey (Hannah Kasulka), při které jsou svědky právě Tomas a Angela, se oba začínají přesvědčovat o tom, že právě s ní je něco v nepořádku. Domněnky se velice brzy potvrdí, Casey opravdu je posedlá, a tady začíná opravdová akce.
Na scénu přichází zkušený exorcista Marcus Keane, se kterým Tomas spojí své síly na vymítání Casey. Do toho všeho je ještě zakomponována druhá linie příběhu, která se motá kolem příjezdu papeže do USA a záhadných vražd, při kterých jsou obětem odebírány orgány. Samozřejmě se vše ke konci první řady seriálu prolne. Avšak to už bych prozrazovala příliš mnoho.
Můžu říct, že 1. řada The Exorcist mě neuvěřitelně uchvátila jak dějem, zpracováním, tak i hudbou, která dokresluje celkovou atmosféru seriálu. Napětí zde je hmatatelné, nejsou zde slabé chvilky, a herci své role hrají tak přesvědčivě, že jim to prostě uvěříte. Prožíváte s nimi tu obrovskou bezmoc, když už se hranice se smrtí zdají být příliš tenké, cítíte výsměch démona, který si podmanil Casyino tělo a ovládá ho, cítíte nenávist, strach, ale i naději. Slovo „selhání“ v tomto seriálu hraje také velkou roli. A to nejenom co se týče případu vymítání. Celá série začíná lehce, pozvolna a nakonec vygraduje na vrchol plný akce. Avšak nesetkáte se tu s žádným masturbováním s krucifixem, či zvracením zvláštní zelené hmoty na kněze, jako tomu bylo u Vymítače ďábla. Ani toho sexu neočekávejte mnoho, jenom všehovšudy pár nenápadných scén. Avšak o krev a strach není nouze.
Po zhlédnutí jsem litovala, že seriál není delší, nemá víc sérií, ale spekuluje se o tom, že nová řada přijde co nevidět (vzhledem k tomu, že městečko, ve kterém se The Exorcist odehrává, se najednou hemží více démony, než je zdrávo, takže Tomas s Marcusem budou mít před sebou ještě spoustu práce), tím pádem je na co se těšit. Takže do mého seznamu „Oblíbené seriály“ The Exorcist určitě patří.
