Recenze by měla být nezaujatá a psaná s nadhledem, předem podotýkám, že téhle se to asi týkat nebude. S Harry Potterem jsem vyrůstala a musela jsem trpělivě čekat na další díl a tenhle film je jakousi třešničkou na dortu. Je to pět let, co byl oficiálně ukončený příběh vyprávějící o chlapci, který přežil. A najednou tu máme dvě připomenutí tohoto magického příběhu. Ano, mám na mysli i osmý díl s názvem Harry Potter a Prokleté dítě. Je to jenom náhoda? Ne, teď vážně. Warner Bros studio nezahálí a představilo nám fantastickou kouzelnickou jízdu plnou živých tvorů, kteří se nám dostanou pod kůži. Přesto mi to nedalo, abych si nevytáhla starou, lehce ohmatanou a místy i pokapanou knížečku o rozsahu ani ne 70 stránek. Každé zvíře má svůj odstavec a některá mají dokonce ručně psanou poznámku od Hermiony, Rona a samozřejmě Harryho. Aby byl každý fanoušek spokojený, tak na obalu knihy stojí: „Majitel knihy: Harry Potter.“ Již od počátku jsem si říkala, jak z tohohle mrňouska chtějí udělat velkofilm. Tedy spíše, jak to Rowlingová chce udělat, poněvadž autorkou rozsáhlého scénáře je ona sama.
Když se mi potom podařilo vyhrát lístek na premiéru pořádanou Potterfanem, tak jsem byla v sedmém nebi. Navíc na ní měli dorazit i cosplayeři. Takže první, co mě samozřejmě napadlo, že tam v kostýmu půjdu taky, když už pár cosplayů mám. A začalo se spřádat a organizovat. Premiéra se konala 15. 11. 2016 v kině Cinestar na Andělu. Jako první nás přivítal Thomas, jenž měl úžasný kostým nebelvírského famfrmpálového hráče a dokonce nechybělo ani originální koště. Přebrala jsem si lístek a ještě pro nás měli přichystaný dárek v podobě samolepkového alba Fantastických zvířat.
Výhodou těchto akcí je, že se sejde neuvěřitelné množství fanoušků, kteří jsou ochotni jet přes půlku Prahy v kostýmu. Takže tam byla Nymfadora Tonksová, Severus Snape, Viktor Krum, madam Pomfreyová, Prýtová, Minerva McGonagallová, partička Srmtijedů a dorazil dokonce i Mlok Scamander se svým kufříkem. Co mě překvapilo, že si někteří stihli udělat cosplaye hrdinů z nového filmu. Nevěděla jsem, kam dřív s očima.
Samotné promítání začalo v 19:15 hodin. Jako bonus byl ten, že se jednalo o 3D verzi s dabingem. Již úvod vás vtáhne do magického světa, který je přesto trochu jiný, než který známe z Bradavic. Věděli jste, že lidem, kteří neumí kouzlit se v Americe říká Nečarové? Že se kouzelníci nesmí sbližovat s Nečary? A že je tam jakési podivné Salemské hnutí plné fanatiků? Jediné, co mi tam nesedělo, že většina kouzelníků nemusí vyslovit zaklínadlo. Přitom, když si to vezmete, že tohle v Británii ovládali jen ti nejvyvolenější a nejschopnější. Tak tady to ovládal naprosto každý. A po celou dobu jsem si říkala: „Jak je to možné? Kde je nějaké vysvětlení?“ Bohužel nepřišlo, ale pak si začnete užívat film a tohle přestanete řešit.
Hlavním hrdinou není nikdo jiný než Mlok Scamander (Eddie Redmayne), který příjíždí roku 1926 do New Yorku se záhadným kufříkem. Jenže nebyl by to Mlok, aby se nedostal do problémů. Několik tvorečků mu uteče a do třetice všeho zlého si nechtěně vymění kufr s dělníkem Jakobem Kowalskim (Dan Fogler). Tím se spustí řetězec nečekaných událostí, které zkomplikují život nejenom Mlokovi, ale především všem americkým kouzelníkům a jejich soužití s Nečary. Podaří se mladíkovi napravit to, co spískal?
Samozřejmě není na své pátrání po ztracených tvorech sám. Chtě nechtě se k němu nakonec připojí čarodějka a bývalá bystrozorka Tina Goldsteinová (Katherine Waterstonová) a její sestra Queenie (Alison Sudolová). Když tyhle dvě vidíte vedle sebe, tak vás napadne jediné: „Tohle nemohou být sestry.“ Jedna černovlasá, obyčejná a nepříliš zajímavá. Prosadí se snad jenom tím, že strká nos do záležitostí, které by měla nechat být. Oproti tomu blonďatá a všemi přednostmi nadaná Queenie si vás získá okamžitě. Její šarm, bezprostřednost a touha vařit. V závěru tyhle dvě osůbky vytvoří zajímavou partičku, která se skvěle doplňuje.
O efektech ani nemluvím, ty jsou jsou perfektně provedené a je vidět, že studio Warner Bros penězmi nešetřilo. Vyřádilo se především na zvířátkách, která se ukrývají v útrobách oprýskaného kufru. Asi největším favoritem je kůrolez Větvík a hrabák a jeho touha po všem, co se třpytí. Tahle dvě zvířátka nejsou nikterak nebezpečná, ale i tak dokáží natropit velkou škodu.
Nechybí tu ani záporná postava, kterou ztvárnil herec Colin Farell, díky němu na plátně ožil Percival Graves. Graves využívá slabosti a touhy týraného mladíka Creedence (Ezra Miller), jemuž slibuje výměnou za několik informací zasvěcení do kouzelnického světa. Svým způsobem jsem za zápornou postavu považovala i americkou kouzelnickou prezidentku Magického kongresu. Je jí Seraphine Picqureyová (Carmen Ejogová). Tuhle ženskou v jednu chvíli chápete, v další byste ji nejraději někam zahrabali, ať už neotravuje.
Přestože je ve filmu spousta silných hereckých jmen, tak veškerou pozornost na sebe strhává Eddie Redmayne a jeho roztržitý a bázlivý čaroděj libující si v nebezpečných zvířatech. Velmi silnou scénou je ta, kdy s určitou osobou vstoupí do útrob svého kufru a ukáže mu svůj svět. A tím myslím svět ve světě, místo, kde jsou ukrytá před lidskými a kouzelnickými zraky vzácná a neuvěřitelná zvířata. A Eddie dokázal nemožné. Oživil Mloka a s ním i jeho posedlost těmito tvory. Takže díky němu se dozvíme o mnoha způsobech, jak lze tyto tvory zkrotit. Od návnad až po pářící tanec konče.
Ve Fantastických zvířatech nechybí humor, kterého je tu i přes vážnost situace opravdu hodně. Na komické situace je tu expert nejenom nádherný a roztomilý Hrabák, ale především Jacob. Právě on díky své naivitě a touze po lepším životě způsobí, že některé scénky naberou lehce humorný spád. V pořádném čarodějnickém filmu nesmí chybět něco tajemného a nebezpečného. Něco, co musí zabíjet, aby přežilo. Strach a obavy nás provází celým filmem a tuto část zosobňuje svým způsobem Salemské hnutí, které rozdmýchává strach Nečarů z kouzel.
Samostatnou kapitolou jsou souboje, přemísťování, kterého je tam víc než dost. I když souboje, je jich tam pár a jeden velký je v závěru, kdy dojde ke střetu dobra se zlem. V ten okamžik jenom fascinovaně zíráte na plátno a říkáte si: „Páni.“ Samostatnou tečkou toho všeho je i to, jak kouzelníci vyřešili na konci své utajení.
Líbily se mi odkazy na svět, jenž známe z knih o Harrym Potterovi. Je tu dokonce zmínka o Brumbálovi a Bradavicích. Co mě potěšilo, že tam nechybí ani zástupci britských kouzelníků. Na co se těším, je pokračování, přestože by se mohlo zdát, že Fantastická zvířata budou mít pouze jeden díl, ale není tomu tak. Závěr filmu jasně napovídá, že nás další pokračování neminou.
