I přesto, že mnoho ortodoxních trekkies nepovažuje momentalní Star Trek za “pravý Star Trek”, a označují jej běžně jako “2009” nebo prostě Star Trek v alternativní realitě, není pochyb, že si získal především řadu nových fanoušků, kterým dodržování Primární direktivy a filozofické dějové linky doposud přišly příliš nudné. Od prvního dílu, který zaznamenal velký úspěch, přes druhý, který můžou mít rádi snad jen ti, co neviděli Khanův hněv, až ke Star Trek: Beyond, vedla dlouhá cesta. Ale jak se říká, do třetice všeho dobrého.
Když se mě chvíli po premiéře Star Trek: Into Darkness kamarád zeptal, jak bych popsala tento film jedním slovem, napadlo mě jediné: “Ne”. Vystihuje totiž tak nějak všechno. Špatný děj, uplakané postavy, naprosto otřesnou vykrádačku Khanova hněvu, McCoye, který tak ztrácí ponětí o tom, jak má vypadat normální dialog, takže spíše připomíná pověstné “Darmok na Tanagře!”. Jednoduše není schopen sestavit jedinou větu bez přirovnání. A Scotty? Ah…Scotty. Jeho vysvětlení transwarpového přenosu v prvním díle bylo vtipné, v druhém už ale zbytečně povědomé. Tudíž řekněme, že díky špatné zkušenosti s druhým dílem byl pro mě příchod třetího něco jako mučení. Trailer s moderní hudbou mě odrazoval, super rychlé akční záběry, výbuchy, motorky a samotný fakt, že film režíroval muž zodpovědný za Rychle a zběsile Justin Lin, mi naháněl husí kůži. Naštěstí jsem se mýlila!
Star Trek nikdy nebyl o bitvách, soubojích na pěsti delších než 3 minuty, nebo mezigalaktických válkách. Ne, trek je, a pro mnohé vždy bude, něco jako vize budoucnosti, sonda do lidské duše a její schopnosti přestat být krvelačnou bestií, ale vydat se za něčím víc, než jsou světské statky. Možná právě kvůli tomu nemá ani Star Trek v novém kabátě takovou popularitu, jako Hvězdné války. Více totiž pracuje s vnitřními dilematy, jejich analýzou, a nutí diváka zaujmout určitý postoj. Je to jakási myšlenka za obrazem. Duše Star Treku jako takového mi ovšem ve všech nových filmech chybí. Jsou dělány pro moderní publikum, premisa dokonalé posádky je sice zachována, ale právě plytkost příběhů a přílišná předvídatelnost celkový dojem kazí.
Přesto však hned na začátku Star Trek Beyond řeší kapitán James T. Kirk (Chris Pine) problém, jaký by asi po delší době ve vesmíru napadl každého z nás. Stojí to za to? Automatická odpověď by byla nejspíš ano, kdo by nechtěl cestovat mezi hvězdami a vidět všechny krásy vesmíru? Já osobně hlasuji pro, ale ne v době, kdy na lodích neexistovaly simulátory. A tak možná z nudy, možná z deprese, přijme kapitán žádost neznámé maďarské mimozemšťanky (vážně, její řeč zní jako maďarština), která ztratila loď i s posádkou a chtěla by ji zachránit. Že se ale tím dostane do šlamastyky, která bude mít devastující následky nejen pro posádku U.S.S. Enterprise, ale také pro loď samotnou, nemá ani tušení.
Za vyzdvihující elementy filmu Star Trek Beyond považuji hned několik věcí. U.S.S. Enterprise je možná vesmírná kocábka, ale pro mě je to také “krásná dáma”, a mám tendenci ji personifikovat. Každičký její detail mi bral dech a párkrát jsem se přistihla, že mám pusu dokořán nebo slzy na krajíčku, když vidím, co s ní ve filmu dělají. Dále kapitán Kirk se malinko více podobá Shatnerovu Kirkovi. On Shatner nikdy nebyl moc akční herec, žádné velké grimasy nebo heroické postoje nevytvářel. Většinu času měl člověk pocit, že to má všechno jak se říká “na háku”. Tato změna přešla i na Chris Pinea, který už není rozmazlený mladý floutek, ale vyspělý kapitán, co jen potřebuje malinko popostrčit (i když pořád trpí komplexem z absence svého otce v životě). No, a Leonard McCoy (Karl Urban), mrský doktor a Spockův nejčastější oponent konečně dostal relativně velkou roli. Má rozhodně více textu - smysluplného textu - a přesto neztrácí Bonesovu pověstnou náladovost či dobrosrdečnost.
Novou postavou, která se k posádce přidruží, je cizinka Jaylah (Sofia Boutella). Hráči MMO RPG Star Wars: The Old Republic se asi nezbaví myšlenky, že vypadá tak trochu jako dospělejší Nadia Grell, ale jedná se o velice sympatickou hrdinku s (jako obvykle) ne příliš šťastnou minulostí, avšak velkou zálibou v technice a klasické hudbě (rozuměj z 90. let). Ono samotné protnutí hudby Beastie Boys do Star Treku, a ještě k tomu v alternativní dějové lince, je zajímavé, ale v jedné jediné scéně zároveň naprosto dokonale strhující. A popravdě s sebou přináší tak trochu “doktorovské řešení” (Doctor Who) celého konfliktu.
Co do výčitek k filmu rozhodně zařadím na první místo otřepanou dějovou linku. Hlavní záporák je zloun, který chce zničit Federaci. Ehm…tohle už známe. Ano, Federace má hodně nepřátel, ale co třeba se pro jednou chytit starého dobrého tématu, jako je Primární direktiva? Nebo třeba nějaké spíše dilema na úrovni postav? Asi ne. Nejspíš by to nikoho nezajímalo a film by tím pádem spadl do kategorie “filmových festivalů” než “popcornových blockbusterů”. Dále je ve filmu velká spousta nevysvětlených věcí, chybí pár záběrů, které by osvětlovaly například příliš rychlé úniky nebo historii. Je to jakoby toho tvůrci chtěli možná říct až moc, aby se divák nenudil, ale místo toho vytvořili takový salátek, kde si má každý vybrat ingredienci příběhu, která mu chutná nejvíce. No, a nakonec je tady hysterický nedostatek technických vysvětlení, mechanických nesmyslů a rozklepaných záběrů pseudoakční kamery.
Stejně ale musím přes to všechno hodnotit nejnovější Star Trek kladně. Bavil mě, nasmála jsem se u něj. Je v něm spousta odkazů na původní seriály, a nejde přitom o tak okaté znásilnění, jako jsme to zažili u Star Trek: Into Darkness. Vsadím se, že lví podíl na těchto referencích má na svědomí Simon Pegg (hraje Montgomery “Scotty” Scotta), který je fanouškem jak Star Wars, tak Star Treku. Je to v duši geek, jako my všichni (pro zvídavé doporučuji TV seriál Spaced z let 1999-2001, abyste pochopili, co mám na mysli). Za mě tedy čtyři pacičky, a jedna hold dolů za to, že prostě pořád není tak úplně ono.
