Zombielogie je relativně mladý, ale zato rychle se rozvíjející vědní obor. Dnešní doba je nemrtvýma doslova přesycena. Čert aby se v tom vyznal. Tolik druhů, tvarů a barev. To, o čem se kdesi na Haiti šuškalo už před příchodem křesťanství, nejvíce v šedesátých letech zpropagoval americký režišér George A. Romero. Ze zombíků byl rázem hit a popkulturní záležitost. Jenže pak zájem začal pomalu upadat. Až poměrně nedávno nastal ten pravý boom. Nemrtví se začali objevovat ve videohrách a začali se točit remaky starých klasik. No a pak se objevil komiks The Walking Dead a bylo to. Dneska se živí mrtví poflakujou i na místech, kde by je nikdo ještě nedávno nečekal a mnozí tvrdí, že ta pravá zombie apokalypsa nás teprve čeká. Takže až se vás vaše dítko bude nesměle ptát: "Kdelej nemltvák je tohleto, tati?" s důvěrou se obrattě na náš malý přehled. Minimálně tím nic nezkazíte...
Šourající se kousáci
Klasičtí nemrtváci tak, jak je známe již od sedmdesátých let díky filmům George A. Romera. Tento typ potvoráků ničí vztahy a přerušují dialogy v sérii The Walking Dead. Ztuhlá těla, slintající čelisti a roztomilé bručení a chrčení. Šourají se krajinou nedbajíce na odpadající kousky, mučeni neutuchajícím hladem. Nejsou chytří ani rychlí. Není ale radno je podceňovat. Jejich síla je v počtu. Dav nemrtvých převálcuje vše, co jim stojí v cestě. Množí se kousáním. Jejich počty se často bonusově rozšiřují přeměnou zemřelých lidí. Takže to nakonec čeká každého. Jejich původ je spíše nejasný. Někteří spekulují nad boží pomstou, druzí sází na virus nebo plyn. Jedno je jasné. Bezproblémovou likvidaci zaručí rána tupým předmětem do hlavy tak, aby se její obsah efektně rozletěl po okolí. Střela do lebky taky pomůže, ale zvuk výstřelu jen zbytečně vzbuzuje pozornost. Ve videoherním světe dnes plní roli jakési výplně. Když autorům dojdou nápady na zajímavé nepřátele, nejčastěji do hry prdnou je. Zcela sobecky si tak ulehčí práci s programováním umělé inteligence, která se tak smrskne na pouhé: „vidím žrádlo, jdu k němu nejbližší cestou a pokud možno se nechám jednoduše sejmout“. Na nebohá děcka tak vyskakují z každého rohu a temnými vodami internetu se začíná šířit zpráva, že to už začíná být docela nuda.
Nemrtví v jiskrou v oku
Jednou za čas se objeví zombie, která úplně nezapomněla vše, co dělá člověka člověkem. Kromě základních instinktů si zachová zdání inteligence či spíše slabé vzpomínky. Neobratně berou předměty do svých hnijících pařátů. Někdy je to klacek či kladivo, jindy dokonce brokovnice nebo jiná střelná zbraň. Roztomile se pak producírují okolím a táhnou svůj úlovek za sebou. Často to ale dojde tak daleko, že se naučí ony předměty používat. Je pak jedno, jestli to je v nějaké rozpadající se díře v Americe nebo na umírající základně na Marsu. Tihle nemrtví manící jsou větší hrozbou než se zdá. Zvlášť když původní majitel těla pracoval jako voják nebo policajt a zemřel s kompletní bojovou výbavou na sobě. To je pak větší problém dostat se k obsahu jejich mozkoven a zajistit jim věčný klid. Speciální a unikátní odrůdou jsou pak zombí jednotky nacistických borců, kteří zvládají obsluhování bojových vozidel. Těch se ale nemusíte bát, pokud nejste banda výrostků hrající si ve sněhu jako v béčkovém filmu Mrtvý sníh. Když už máte tu smůlu, že je váš nejlepší kamarád pokousán a přemění se, doufejte, že se stane právě tímto druhem. Například ve skvělé parodující komedii Soumrak mrtvých je vidět, že i s takovým kamarádem si jde užít spousta legrace a zvládne si s vámi zahrát i nějakou tu lehčí hru.
Sprinteři v rozkladu
Je to marné. Doba se zrychluje. Máme rychlejší auta, internet a ejakulaci. Tento trend se projevil i na poli nemrtvých. Mrška příroda tak dala vzniknout odrůdě hyperaktivních bestií, které se s krvelačným řevem ženou vpřed. Spolu s rychlostí dochází k navýšení jejich infekčnosti. Často jim k vytvoření kamaráda stačí jen jedna kapka nakažené krve. Pak už je to jen otázka vteřin. Ať už za to může zmutovaná vzteklina nebo ptačí chřipka, sprinteři se řadí k nejnebezpečnějším zástupcům nemrtvého druhu. V extrémních případech se řítí krajinou v jedné hrůzu vzbuzující vlně. Brad Pitt by mohl vyprávět… Klíčem k úspěšné likvidaci neposedného nemrtváka je opět osvědčené rozlousknutí lebky. Odborné příručky pravidelně doporučují také zpomalení zombíka oddělením končetin. Mezi odborníky stále probíhá bouřlivá diskuze. Jedna strana tvrdí, že zombie má být tuhý a pomalý a moderní rychlíky neuznávají. Druhá strana připouští, že už bylo na čase do zatuchající hordy živých mrtvých přinést trochu čerstvého vzduchu. Jedno je ale jisté. Tak jak se z tuhé stolice přidáním rychlosti stává mnohem akčnější průjem, tak i zrychlené zombie vzbuzují více děsu a stávají se podstatně nebezpečnější. Stát na místě a čekat než se k vám pro ránu do hlavy přišourá nemrtvák, umí každý. Ale utéct vřeštícímu davu chlemptáků už taková sranda není. Schválně, kdy naposled jste dobíhali tramvaj?
Ochočení zombíci
Průměrná zombí apokalypsa končí dvěmi způsoby. Více pravděpodobným způsobem A, kdy se přeživší vykydlí mezi sebou (že jo, Carle) nebo způsobem B, kdy lidstvo vezme rozum do hrsti a pohromě se statečně ubrání. Co ale s právě odumřelým dědečkem, když se za chvíli zase vrátí mezi nás a bude se dožadovat zbytečné pozornosti? Nasaďme mu obojek, který z něj udělá poslušného Alfréda, který může třeba hlídat děti nebo venčit psa. Jak by to mohlo vypadat je zřejmé například ve filmu Fido. Odbory se sice takovému zaplňování pracovních pozic brání, ale to nemění nic na faktu, že je to velice výhodné a nenákladné. V temných zákoutích internetu se šeptá dokonce o nechutném sbližování živých a mrtvých. Sexuálním sbližování! Taková, společnosti nebezpečná, nekrofilní holka, která se zamiluje do pohledné mrtvolky, není vůbec dobrým příkladem pro děti. Nehledě na to, že je to opravdu nechutné. Záběrům toho, jak se slečna snaží vmasírovat ztuhlost těla do jí potřebných partií, se diví i slovutný pan Malkovich v romantickém hororu Mrtví a neklidní.
Tlející otesánci
S rozmachem počítačových her se začal objevovat nový druh. Otylé chodící bandasky blijící infekční hnis a prdící nebezpečné plyny. Ke vzniku takového cvalíka je zapotřebí dobře živený, stále usměvavý chlápek. V ideálním případě pak několik dní namočený ve vodě, kde díky rozkladu tkáně a vzniku dalších plynů vykyne do strašidelných rozměrů. Jejich hroší kůže navíc skýtá slušnou obranu. Likvidace si proto vyžádá více prostředků a času. Odměnou je ale efektní rozloučení se mnohobarevným rozprskem. Jó, není to vůbec pěkná práce. Takovou explozi chytřejší jedinci využijí ve svůj prospěch jako taktický prvek. Hromada legrace je to například ve hrách Dead Island nebo Dead Space. Pravidelně se objevuje také poddruh banzai zombií, které spustí svůj řízený zánik v blízkosti své nebohé oběti.
Zombifikovaní mazlíčci
Lidstvo má štěstí v tom, že zombifikace postihuje převážně jen lidi samotné nebo bytosti jim podobné. Metalisty či politiky. Jen občas dochází k výskytu u jiných druhů. Čestnou výjimkou jsou dobrmani, kteří se objevují až podezřele často. Že by to nebyla náhoda, ale cílené šlechtění pro vojenské účely? Otázky na toto téma, prosím, posílejte na email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. S takovým zakrváceným chlupáčem je potíž. Na základní povely "sedni" nebo "lehni" nereaguje a povel "trhej" mu je snad až zbytečné říkat. Aportovat odmítají v podstatě vše, pokud to teda není šťavnatá končetina. Ale každý trochu odvážnější čtenář, který někdy zavítal do lesa potvrdí, že v přírodě existují nebezpečnější nebo minimálně otravnější zástupci fauny. Už Alfred Hitchcock ukázal, co dokážou takoví ptáci. A to ještě šlo o živé pipinky. Jakou paseku by napáchali jejich nemrtvé verze? A co třeba brouci? Zombie mravenci, komáři? To by se jednomu po těch zakrvácených hafíkách snad i stýskalo. Krásné obrázky nemrtvých kožíšků a čumáčků naleznete například v komiksu Rebel Blood nebo v nové komiksové sérii The Other Dead.
Ti, co se brání škatulkování
Při katalogování čehokoliv často narazíte na problém, že se některé druhy zkrátka do žádné škatule narvat nedají. V našem případě je to z důvodu nadbytku chapadel a jiných bonusových kousků těl. Otázkou zůstává, jestli lze ještě vůbec různé mutanty a výsledky genetických pokusů za zombie považovat. Jakmile je ale jednou něco mrtvé a pak to zase šmatlá kolem baráku, můžeme to při zavření obou očí za zombie považovat. Rodinka nemrtvých se tak rázem rozrůstá o skupinu zábavných a zajímavých kousků. John Carpenter nám ve svém filmu Věc ukázal, že tykadel, očiček a končetin různých tvarů a typů není nikdy dost. Tento postup s úspěchem aplikovali i tvůrci videoherní série Dead Space. Kapitolou samou pro sebe je pak svět Resident Evil. Tamní firma Umbrella Corporation přišla na to, že kromě násobení částí těla není od věci přidat i na objemu, respektive velikosti obecně. Pěstuje si tak potvory, které si vás snadno omotají kolem prstu. I s vašim barákem… V sérii Silent Hill takové pokusy provádí samotné peklo nebo zlo, či co tam mají. Jde na to ale zcela opačným způsobem. Pořádný děs umí způsobit i minimalismus. Běžně tak v mlze potkáte příšery bez očí nebo rukou. Tato nepřítomnost něčeho všeobecně běžného vzbuzuje děs, který umí snad jen Japonci.
Pokud se pohybujeme na takto tenkém ledě pootevřené škatulky nemrtvých, je třeba závěrem zmínit také světově nejznámější chodící mrtvolu z románu Mary Shelleyové Frankenstein. Výtvor profesora Frenkensteina děsí čtenáře už od roku 1818. O tom, jak těžký život má monstrum znovupřivedené k životu vypráví lehce pozapomenutá, ale opravdu nádherně kreslené komiksová série Frankenstein: Alive, Alive! Závěrem nesmíme zapomenout zmínit inteligentní zombie obývající Zeměplochu Terryho Pratchetta. To, že je někdo po smrti, přece neznamená, že musí přijít o svá práva ne? Co na tom, že na svém pracovišti občas zapomenou nějaký svůj kousek. Bojujme proti mezidruhovému rasismu!
