Snad není třeba komukoliv popisovat dějovou linku filmu Jamese Camerona, jehož status kultu potvrdila i Knihovna amerického kongresu a uložila jej pro budoucí generace. Uvažovalo se, že titulní roli kyborga z budoucnosti bude hrát Lance Henriksen (zahrál si později androida Bishopa v Cameronově Vetřelcích), Mel Gibson ji prý odmítnul. A tak padla volba na Arnolda Schwarzeneggera, kterého studio původně navrhovalo na roli kladného hrdiny. Jako Terminátor sice vyřkne jen pár slov, ale věta „I´ll be back“ se stala nesmrtelnou.
Původně měl hudbu k filmu napsat Tony Banks, klávesista ze skupiny GENESIS, kterému byl dokonce odeslán scénář. Ale nakonec to nějak nedopadlo. A tak šanci dostal v té době třiatřicetiletý Brad Ira Fiedel, který měl do té doby zkušenosti jen se studentskými a televizními filmy. To prostě jednou Cameron dostal od nějakého agenta kazetu s nahrávkou, kterou si pustil v autě, a ta ho zaujala. Tak Fiedelovi přehrál hrubě sestříhaný film a ten hned druhého rána ve svém studiu v garáži složil hlavní melodii. A Cameron byl nadšen. Později spolupracovali i na pokračování T2: Judgement Day a Pravnivých lžích. Údajně ve vzduchu visela i účast na Titanicu, ale Fiedel se na tohle moc necítil. Zatím posledním jeho soundtrackem je Johnny Mnemonic (1995) a nevypadá to, že by se k filmové hudbě chtěl vrátit, protože z jeho pohledu už necítí v tomto průmyslu tolik tvůrčí svobody, aby mohla hudba vycházet přímo z jeho srdce. Raději se začal věnovat hudbě u divadla a stavění surfařských letovisek na mexickém pobřeží Tichého oceánu.
Při práci na Terminátorovi se Brad Fiedel pokusil o novátorský přístup, když všelijak propojil syntetizátory s různými sequencery a dalšími “udělátky“. Díky nim vznikly prapodivné futuristické a industriální zvuky a ruchy, které ale všechny nahrál živě. Prostě se jen snažil docílit pomocí techniky toho, co mu hrálo v hlavě. Je to podivná elektronická disharmonie kombinovaná s klasickým pojetím tvorby scénické hudby. Tohle sice ve filmu v kontextu s jednotlivými scénami funguje a ve své době mohlo působit i nadčasově, ale samostatně už to zní trochu hůř. I tak se světlé momenty najdou, hlavně díky občasným silným motivům, jako je třeba bušení kovového srdce na čtyři doby nebo klavírní melodii v “Love Scene“. A nesmím zapomenout na ústřední linku.
Zbývajících 5 skladeb jsou klasické popové hity 80. let, které ve snímku zazněly. Ve třech z nich celkem obstojně zpívá herečka Tané McClure, kdy zvláště “Burnin' In The Third Degree“ možná v sobě skrývá jistý potenciál hitu, ale ten během let jaksi vyčpěl. Dále je zde zastoupen zpěvák Jay Fergusson a zpěvačka Linn Van Hek, jejichž disco pop snad ani nestojí za řeč.
Původní nahrávka s relativně adekvátní stopáží vyšla na LP, CD i audiokazetě u dnes už zaniklého nezávislého vydavatelství Enigma records, které mělo v katalogu např. RED HOT CHILI PEPPERS, Iggyho Popa nebo SLAYER. O deset let později vyšla remasterovaná verze soundtracku s titulem “THE TERMINATOR – The Definitive Edition“, která je natáhnutá na 70 minut a rozšířená o dalších 13 skladeb. Zde platí dvojnásob, že tahle hudba bez filmu moc nefunguje. Aspoň ale oproti původnímu vydání neobsahuje ty popové songy.
Uvážíme-li, jak nízký měl film rozpočet (a možná i proto padla volba na začínajícího skladatele), pak výsledek není zase tak špatný. Celkový dojem trochu narušuje ta rozpolcenost na scénickou hudbu a disco část. Takže řešením by mohlo být pořízení vinylové edice (na internetových aukcích je k sehnání) a pouštění jen první strany. Ano, tenhle soundtrack je sice jen průměr, ale i tak je příjemný na poslech a rozhodně neurazí.
čas: 35:32
země původu: USA
odkaz: http://en.wikipedia.org/wiki/The_Terminator
1984 Enigma records
tracklist:
1. The Terminator Theme
2. Terminator Arrival
3. Tunnel Chase
4. Love Scene
5. Future Remembered
6. Factory Chase
7. Tahnee Cain & Trianglz – You Can't Do That
8. Tahnee Cain & Trianglz – Burnin' In The Third Degree
9. Jay Fergusson & 16MM – Pictures Of You
10. Tahnee Cain & Trianglz – Photoplay
11. Linn Van Hek – Intimacy
…a samozřejmě nesmí chybět trailer…
