O víkendu 8. – 10. 4. proběhl v Krnově jeden z filmových svátků. Řeč není o ničem jiném, než o 11. Ročníku KRRR! 70mm film festu. A pokud se zrovna ptáte o co jde, tak pokračujte ve čtení.

Město Krnov možná neoplývá architektonickou krásou jiných velkých měst, ve skutečnosti spíš připomíná dystopickou budoucnost, jak vystřiženu z Blade Runnera. Věčně zataženo, deštivo a jakmile přestane pršet, tak otevírají stánky se zmrzlinou. Ale je tady jeden podstatný důvod proč se každoročně do tohoto sci-fi města sjíždějí stovky filmových fanoušků ze všech koutů, když už ne světa, tak Evropy. Tím důvodem je Kino Mír. Krnovské kino Mír 70 je totiž jediním ze dvou kin v zemích Visegrádské čtyřky (ČR, Slovensko, Polsko a Maďarsko), které je schopno odpromítat 70mm formát filmové kopie s původním, až šestikanálovým magnetickým záznamem zvuku na 105 metrů čtverečních zahnutého plátna. A proč že je to taková velká událost? Co je tak speciálního na tom 70 mm formátu? Jak prosté, milý Watsone.

krrr.jpg

Políčko běžného širokoúhlého filmu 35mm obsahuje 387,66 mm2 obrazu, což je 2,75x méně, než 1068,98 mm2 na 70mm kopii. Filmy natočené na 70/65mm negativ mají proto větší hloubku ostrosti a ukazují více drobných detailů. Prostě takový blu-ray minulosti. To ale neznamená, že by pouštěli jen nějaké staré, nezajímavé, či dokonce nudné filmy jen proto, že jsou na 70 mm pásu. Účastníci předešlých ročníků měli možnost shlédnout takto na plátně kupříkladu několik dílů Alien série, snad už i všechny tři díly Indiana Jonese (ne, Indy NEMÁ čtvrtý díl), či Star Wars: New Hope (po onom promítání bohužel majitelé filmu prohlásili, že pásy s filmem jsou již příliš poškozené pro další promítání). Já si třeba loni takhle užil dvakrát Terminátora 2.

Nejenom akreditovaní účastníci mají přístup na promítání, ale pokud se Vám v programu zalíbí třeba i jen jeden, nebo dva filmy, máte možnost zi zakoupit lístek normálně v pokladně kina. Ovšem věřte mi, všechny filmy stojí za to. Akreditovaní účastníci dostanou hned u vstupu i aktuální brožuru k danému ročníku, která obsahuje nejen články týkající se promítaných filmů, ale zároveň i spoustu zajímavých informací zaměřených na technickou stránku věci. Letos byla tato vědomostní část zaměřená na stoletou historii Technicoloru, či na Přerovskou Meoptu.

Ale dost už o nepodstatných detailech a pojďme se podívat, jaký byl letošní program.

cikani.jpg

V pátek se začalo přeci jen trochu zlehoučka. První promítaný film bylo úchvatné romantické drama (jehož název je zdrojem mnoha (nebo spíš jen jednoho) vtipů) jenž vzniklo v koprodukci SSSR a Moldávie. Někteří již možná tuší a ano, šlo o snímek Cikáni jdou do nebe. Hlavní hrdina, zloděj koní Zobar se úporně snaží stále žít svobodným a volnomyšlenkářským životem cikána navzdory ustupujícím tradicím. Rezignuje na jakákoliv morálni dilemata a se svou partou kumpánů se stále živí krádežemi koní. To vše se změní ve chvíli, kdy se setká s cikánskou čarodějnicí Reddou.

Poté následoval méně známý snímek ze života Krále jménem Elvis: That´s the way it is. Režii měl na svědomí Denis Sanders, který natočil třeba dokument Czechoslovakia 1986, nebo film Útok včelích panenek. Dokument se skládal z několika předkoncertních záběrů na připravujícího se Kinga, pár rozhovorů s jeho fanoušky a záznamu z jednoho jeho koncertu. A věřte mi, tehdy VŠICHNI brali drogy a samotný King musel mít prostě oblek z koksu.

Na závěr pátečního promítání jsme si mohli užít romantickou klasiku Sydneyho Pollacka (Tootsie, Three Days of the Condor) Vzpomínky na Afriku. Meryl Streep a Robert Redfort ve velkolepém romantickém spektáklu (který trval 161 minut).

elvis.jpgvpominky.jpg

A poté přišla náročná sobota.

Začátek byl poměrně mírný. Jean-Jaques Annaud nás vzal na cestu do minulosti a my tak měli příležitost si prožít skvělý Boj o oheň (ve kterém hraje třeba i Ron Perlman, kterého teda moc maskovat nemuseli). Stominutový výlet do pravěku byl příjemným začátkem sobotního rána a dál, dal už to bylo jen a jen lepší.

Po Boji o oheň následovala přednáška pro akreditované účastníky doplněna promítáním dokumentů jako Vojenská dřina nebo The Miracle of Todd-ao.

Po jedenáctiminutových dokumentech následoval western Nebeská brána.

Heaven´s gate je film, kterému se podařilo zruinovat nejen kariéru režiséra Michaela Cimino (Lightfoot and Thunderbolt, Lovec Jelenů), ale i studio United Artist, které udělalo tu chybu (díky bohu pro nás), že dalo režisérovi volnou ruku. Během natáčení se totiž režisérovi podařilo nejen nabrat monumentální časový skluz, ale i utratit (na tehdejší dobu) neuvěřitelných 44 000 000 dolarů, které se nikdy nevrátily (film utržil pouhých 3 500 000 dolarů). Původně se měl promítat distribuční dvou a půl hodinový sestřih, nakonec se ale nedopatřením dostala pořadatelům do rukou původní (již zkrácená) 219 minut dlouhá verze. Díky této verzi jsme si mohli užít nejenom příběh slovanských přistěhovalců v Americe (ano, ve filmu zazní i slovanské lidové písně), ale zároveň jsme mohli vidět i jak to vypadá, když jde promítací pás pomalu, ale jistě do hajzlu. Abych citoval uvaděče: “Film má dvanáct kotoučů. První až čtvrtý je ještě v pohodě, pátý a šestý už jsou na tom hůře a sedmý až devátý už jsou totálně v hajzlu. Poslední tři už jsou zase celkem v pohodě.“ Co se týče příběhu, tak ve filmu se delší dobu nic neděje. Hlavní hrdina v podání Krise Kristoffersona se jako správný šerif stará o své město. V neděli místo do kostela chodí do slovanského bordelu, kde se potkává se svou milovanou, na kterou má ale zálusk i jeho bývalý přítel v podání Christophera Walkena, a poté navštěvuje místní hospodu vedenou Jeffem Bridgesem. Ale protože američani nemají rádi cizáky (něco jako Češi a uprchlíci), rozhodne se proto Finanční Asociace vytvořit tzv. Death List který obsahuje jména 125-ti přistěhovalců, jež jsou takto označeni za zloděje, teroristy a zrádce a odsouzeni k smrti. Film tak končí nikoliv epickou, ale syrovou a nečekaně brutální bitvou, která nemá vítězů, ani poražených.

ohen.jpgbrana.jpg

Po tří a půl hodinovém antiwesternu jsme se z divokého západu přesunuli do dávného Egypta, jelikož dalším snímkem na programu byla historická Kleopatra. Podobně jako předešlá Nebeská brána i Kleopatra málem zruinovala své tvůrce. Původně dvouhodinový televizní snímek s rozpočtem 2 000 000 dolarů a patnáctistránkovým scénářem se totiž během produkce dostal do rukou režiséra Mankiewicze, jenž totálně překopal scénář, místo neznámých tváří najal do hlavních rolí Liv Taylor, Richarda Burtona, či Rexe Harrisona. Z dvouhodinového snímku se tak stal 248-mi minutový epos, jehož rozpočet (po přepočtu na dnešní kurz) dělá z filmu nejdražší film v dějinách kinematografie. Ano, dražší než Titanic. Stačí se podívat teba i jen na fotografie zobrazující Kleopatřin vskutku opulentní příjezd do Říma a už je jasné proč. Faktem ale je, že Caesar v podání Rexe Harrisona si ukradl první polovinu filmu pro sebe takovým způsobem, že až ve chvíli jeho smrti jsem si uvědomil, že se film nejmenuje Caesar, ale Kleopatra. Burtonův patetický Marcus Antonius („Marcus Antonius je lvice?“ „Nikdo není dokonalý.“) už bohužel nedokázal navázat na excelentního Harrisona. Ačkoliv má Kleopatra na kontě čtyři Oscary, v době vzniku málem zruinovala studio 20th Century Fox.

Na závěr sobotního večera (a začátek nedělního rána) si pro nás pořadatelé připravili poměrně čerstvý snímek Christophera Nolana – Interstellar. Matthew McConaughey a Anne Hathaway se pod vedením Michaela Caina vydají na mezihvězdnou cestou za záchranou lidského druhu. O filmu se snad není potřeba rozepisovat více, za zmínku snad jen stojí, že na scénáři spolupracoval populární fyzik a osobní přítel Stephena Hawkinga Kip Thorne, jenž se zasazoval o co největší možnou přesnost vědeckých faktů a záběrů. Během vytváření červí díry Thorne spolupacoval s Paulem Franklinem a dalšími 30-ti lidmi z Double Negatice. Kip dodal stránky teoretických rovnic tvůrcům, jenž vytvořili nový CGI software pro vytvoření co nejpřesnější počítačové simulace. Jednotlivé okénka zabraly okolo sto hodin práce a výsledek zabral přes 800 tera (800 000 giga) dat a nejenom že se díky tomu zjistilo, že červí díra není díra, ale koule, ale díky práci na filmu mohl Kip Thorne publikovat další dvě práce na toto téma. Which is fuckin´ awesome.

kleopatra.jpginterstellar.jpg

Takže zbývá už jen neděle.

Ráno bylo poměrně brutální, vzhledem k tomu, že jsme se opět vrátili na zasněžený divoký západ a podívali se na to, jak se daří Osmi hrozným. Tarantinovy filmy jsou známé dlouhými kecacími scénami, které vedou ke krátkému, ráznému a brutálnímu filmovému násilí. V The Hateful Eight zašel Tarantino ještě dál a vytvořil film, který je v podstatě celý jako ty kecací scény. 160 minut sledujete postavy, jak si v poklidu povídají o obřích černých čurácích aby se to ke konci všechno pěkně a hutně posralo. Perličkou (hodně drahou) z natáčení je fakt, že ve scéně, kde Daisy Domergue („Who the fuck is Daisy Domergue?“) hraje na kytaru, kterou potom Kurt Russeel rozmlátí o sloup, došlo ke zničení skutečné historické kytary zapůjčené z muzea. Takže až uvidíte Jennifer Jason Leigh jak je v šoku z rozmlácení kytary tak věřte tomu, že ten šok není hraný.

Předposledním snímkem byla akční komedie Johna McTiernana Poslední Akční Hrdina. Sofistikovaná parodie na akční filmy v hlavní roli s Arnoldem Schwarzennegrem měla tu smůlu, že vznikla příliš brzy a proto neměli lidé moc šance vychutnant si tento poklad s oním důležitým závanem nostalgie. Pokud jste neviděli, tak rozhodně tento snímek o chlapci, který se pomoci magického lístku dostane do světa svého oblíbeného filmu, musíte dohnat.

h8ful8.jpghrdina.jpg

No a na závěr si pro nás připravili pořadatelé skvělou lahůdku v podobě DePalmova krimidramatu The Untouchables. Neúplatní jsou nejenom skvělým příběhem o čtyřech odvážných, jenž čelí neúprosnému Al Caponemu v podání Roberta DeNira, ale zároveň úžasnou přehlídkou filmařských postupů. Kupříkladu – v první scéně, ve které se objeví Kevin Costner, tak jej vidíme při rozhovoru s jeho ženou. Celou dobu je vidět pouze zezadu a na otázky své ženy reaguje pouze pokyvováním a mručením. A pak je tady samozřejmě ona slavná scéna na schodech.

No a takový byl jedenáctý ročník KRRR! Pevně doufám, že vás tenhle článek neodradil, ale spíš nalákal a příští rok se možná uvidíme v Krnově, v jednom větším, krásném kině.

V článku byly použity citatce z oficiálních stránek a brožury filmového festivalu Krrr! a Wikipedie.

untouchables.jpg

O autorovi
Michal
Redaktor

Vesmírný povaleč, těhotný smradlavý lenochod, ostuda lidstva, odporný a páchnoucí, slizký a hnusný zelený lidský výkal. Nejradši by se celý život ládoval dobrůtkami všeho druhu, barev a chutí, četl komiksy a koukal na filmy. Ale stejně ho máme rádi. Boudí komiksový specialista.