František Kotleta je především spisovatel, trestanec, podnikatel, řezník a spousta dalších přídomků, to mi na něj prozradil autorský medailon v knize, který se nese v poměrně humorném duchu. Něco na způsob rčení devatero řemesel – desátá bída. Tak alespoň nemá hlad, když je ten řezník. Nicméně knihy autora jsem zatím nečetl, neboť je připodobňován s Jiřím Kulhánkem a tak jsem se mu záměrně a úspěšně vyhýbal, až doteď.
Lačný po více informacích jsem zabrousil na internet, abych se dozvěděl jaké dělá jitrnice, co svět neviděl. Tam jsem narazil na podobný údajný životopis, který dále rozvíjí jeho skutky a je košatější. Ve stejném tónu se nese i několik rozhovorů, kde jsem se utvrdil, že opakovaný vtip není vtipem a že se jedná o pravděpodobnou fabulaci. Tetička Wikipedie mě pouze ujistila, že jsem neobjevil Ameriku a o jeho existenci jsou skutečně pochyby. Na české poměry se jedná o nebývalou PR okolo osoby spisovatele, jehož kousky jsou prodávány jako kultovní, ačkoliv ještě nezaschla tiskařská barva na listech knihy. Osobně jsem zvědav, jak to strůjci kampaně jednoho dne vysvětlí fandovské komunitě, která se bude dožadovat autogramiády svého Mistra. No, ať je to jak chce, je tu jistá šance, že Kotleta je opravdu Kotletou, možná je Kotleta pseudonym Kulhánka, snad si Michal Viewegh splnil své tajné sny a možná jde o dosud nepublikované dílo Boženy Němcové, převedené do současného žargonu Ondřejem Neffem. Jednou to praskne, podobně jako bublina kolem Richarda Bachmana.
Fakt hustej nářez je druhým dílem z vydané trilogie Bratrstvo krve. To znamená ten díl uprostřed a pomyslná spojovací lávka, která převede čtenáře z levého břehu na pravý, neboť autor povětšinou vytasí trumfy v prvním díle a dáli bůh uzavře trilogii v poslední části. Nemám rád trilogie, ze zákona bych je zakázal.
Kniha pokračuje v nastoleném duchu prvního dílu a veze se na populární, neutichající upíří vlně. O jaký jde fenomén, se neustále přesvědčuji ve svém oblíbeném knihkupectví, kde mezi regály s popiskem sci-fi, detektivní, historie atd. lze nalézt speciální oddělení s označením „upírská“. Regál je narvaný k prasknutí a myslím si, že Vlad Tepes alias Drákula musí být pyšný na svůj odkaz, i když s ohledem k obsahu knih, jež jsou převážně škvárem by možná většinu autorů nabodl na kůl. Říkalo se mu totiž napichovač. Podívejme se tedy blíže kam s Kotletou, zda patří na kůl, nebo do síně slávy.
Po léta se krvesajové považovali za nejmocnější bytosti na planetě. Říkali si Bratrstvo krve a tajně řídili lidské dějiny, jako šedé eminence. Nic netrvá věčně a z hlubin vesmíru se vynořila mimozemská rasa Kartani, která ovládla pomocí vyspělé technologie planetu, podmanila si její obyvatelstvo a dosadila celosvětového protektora Kranna. Původní vládci se ovšem nehodlají vzdát a přechází do krvavé ofenzivy.
Upír Jan Bezzemek a jeho přátelé Gerhard, Petra, Lucie a Diana vzdorují invazi mimozemšťanů. Prozatím jde o partyzánskou válku, či aktuálně populární označení terorismus. Ačkoliv upíři sledují své vlastní cíle, tak i nově vznikající revolta potřebuje své hrdiny a co na tom, že to jsou brazilští transvestité. Bezzemek vypráví děj v první osobě a protáhne čtenáře spoustou exotických destinací, aby nakonec zakotvil na Stodolní ulici, ve špinavé Ostravě a navázal kontakt s českým odbojem.
Kniha Fakt hustej nářez je podle všech dostupných měřítek škvár, brak a pokleslé literární dílo. Nářez přetéká krvavou dynamickou akcí, jež má za následek drsně popsané detaily, jako jsou vyhřezlé vnitřnosti a mozkomíšní mok stékající po zdech. Nezničitelní a nepřemožitelní hrdinové se brodí po pás v záplavě vystřílené munice, která se spotřebou rovná menšímu lokálnímu konfliktu. Postavy jsou převážně ploché a občas se dostane i na nějaké to moudro o lidech, jako na straně 81. Sem tam dojde i na pokus o explicitní popsání sexu. Brak jako z encyklopedie, nic pro slabé povahy, pokud jste útlocitní, raději ani neuvažujte o tom, že se zapletete s Kotletou a recenzi dál nečtěte.
To je tedy jedna strana mince. On by to skutečně byl neskutečný škvár, nebýt několika polehčujících okolností. František Kotleta, ať je to kdo chce, pochopil několik základních věcí stojících za úspěchem Jiřího Kulhánka. Vlastně, kdyby tiskařský šotek zaměnil jména Kotleta za Kulhánek, tak bych tomu i uvěřil a to jsem přečetl kompletního Kulhánka. Dokonalé následování, či šalba, vyberte si.
Příběh je plný extrémně černého, cynického humoru a sarkasmu. Kniha vás zavalí lavinou nadsázky a trefných přirovnání. To vše by mě ovšem neoblomilo, nebýt jednoho nesporného faktoru a tím je patriotismus. Pokud by se hlavní hrdina jmenoval třeba Vincent Vega a děj knihy se odkazoval např. do USA, neměl by tento paperback u mě žádnou šanci, maximálně tak na podpal krbu. Ostatně to již dělá bez nějaké větší konkurence Quentin Tarantino, tedy nezapaluje krby, ale vymýšlí bizarní Historky z podsvětí. Podobně mne dostal Kulhánek v upírském Nočním klubu tím, že vsadil na ryze české reálie a hrdiny, kteří pak mohou klidně cestovat kolem světa i víc jak 80 dní a já to snesu.
František Kotleta dal na stejnou kartu a jak vidno, zřejmě úspěšně. Děj knihy se odvolává na zemi Českou a její historii, ale i současnost. Najdete tak na stránkách jména jako Jan Hus, Jan Žižka, kat Mydlář, bůh Radegast s narážkou na stejnojmenné pivo, komiks Pérák, Libavá, či Ostrava. Je toho mnohem a mnohem víc a za to má u mě autor minimálně o jednu tlapku v hodnocení více. Samozřejmě najdete i zmínky ukazující na soudobý světový mainstream, které jsou vtipné. Čeho jsem se brzo přejedl, je špičkování mezi Janem a Gerhardem, které Petra přirovnala k postpubertálnímu a k upírům pamatujícím celá staletí mi nesedlo.
Je pouze a jenom na vás, zda to podle výrazových prostředků autora máte rádi na tvrdo, nebo v rukavičkách. Jak si Kotleta zafilozofoval na oné straně 81 o lidech, kde v podstatě řekl, že každý člověk má nějaké své tajemství. Mám ho i já, někdy rád vypustím a přečtu si brak, ale pšššt, nikomu ani muk, je to mé tajemství.
Druhý díl z trilogie je přesně tou vycpávkou, co jsem prorokoval, totiž spojovacím článkem k dílu třetímu a je zcela bezcitně utnut sekáčkem na maso. Příběhem knihy je převážně cesta, či spíše útěk přes půlku světa. Jediné, co mě dělí od totální frustrace je to, že Fakt hustej nářez není žhavá novinka a závěrečné pokračování mi leží na stole. Jmenuje se Mega hustej nářez a jsem zvědav, jak to celé Kotleta završí. V jeho zájmu věřím, že to bude maso, jinak ho vykostím.
