Běžný našinec bojujíce marně s časem a tlačíce v obchodě nákupní košík si může k jeho obsahu přihodit tradiční české brambůrky Bohemia. Na České poště je možno zakoupit pohlednici a potěšit někoho srdečným upřímným pozdravem. Lze také usednout před soudobý oltář a sledovat jeho pohyblivé obrázky, nebo sundat z poličky knihu plnou pohádek a předčítat dětem. První možnost je velice pravděpodobná, druhá již patří v době SMS, MMS a emailů téměř do historie a poslední možnost je také reálná. Uspěchaný spoluobčan však nemusí ani tušit, že všechny na první pohled nespojitelné věci můžou mít jeden společný aspekt a tím je jméno Josef Lada.
Josef Lada (1887-1957) se narodil v Hrusicích odkud později čerpal řadu námětů svých obrazů. Byl českým malířem, ilustrátorem, scénografem a také spisovatelem (Kocour Mikeš). Vyučil se malířem pokojů a divadelních dekorací a posléze vstoupil do učení na knihaře a zlatiče. V kresbě byl samoukem a postupně si vypracoval svůj osobitý nezaměnitelný styl s typickou silnou linkou a zaoblenými tvary postav. Ladovo dílo je možno rozdělit do třech základních kategorií a to na malbu, ilustraci a kreslený humor. V Ladově životopise mne zaujala smutná událost, kdy jeho dcera Eva zahynula v 17 letech při leteckém bombardování spojenci u Emauzského kláštera v Praze 14. února 1945, od kterého právě uplynulo 70 let. Další pozoruhodná skutečnost je, že po něm byl pojmenován asteroid 17625 Joseflada (zdroj Wikipedie).
Kniha vydaná nakladatelstvím PLUS ve společnosti Albatros Media a.s. v roce 2014 nese název Humory a jsou v ní zastoupeny jeho kreslené anekdoty publikované v letech 1911 až 1916 v týdeníku Humoristické listy. Následuje po publikaci Nezbedné komiksy (2012) vydané tamtéž, v níž nakladatelství představilo čtenářům umělcovy rané obrázkové seriály. Málokdo dnes ví, že se Josef Lada také intenzivně zabýval tvorbou obrázkových příběhů a že v některých etapách jeho života dokonce představovaly komiksy hlavní zdroj příjmů. Jelikož se v Památníku národního písemnictví uchovala jedinečná kolekce originálů Ladových prací pro týdeník Humoristické listy, přichystalo z nich nakladatelství PLUS už druhý knižní výbor. Kniha je rozdělena podle námětů do čtrnácti tématických okruhů, v jejichž rámci jsou kresby řazeny chronologicky a každou provází původní dobový text. Barevnost Ladových originálů byla ponechána v autentické podobě a kritériem výběru byla jejich výtvarná kvalita.
Humory nejsou a nebudou knihou určenou pro všechny čtenáře a širokou masu. Nechci nikoho odrazovat, ale je upřímné napsati, že se publikace nese v dobovém společenském a politickém kontextu, v němž umělec tvořil. Každý z nás ví, jak rychle politika vyčpí a ztratí souvislosti. Toto si lze nejlépe demonstrovat na komiksovém kreslíři Štěpánu Marešovi. Veřejnosti je známý především z časopisu Reflex, jako autor seriálového komiksu Zelený Raoul. Mareš si v něm dělá legraci ze všeho a ze všech napříč spektrem společnosti a aktuálně reaguje na události. Za ta léta co Raoul vychází si již stihl vysloužit bezpočet stížností a žalob ze strany tuctových hvězdiček a stejně tuctových politiků, z nichž si bez servítků utahuje (např. Paroubek-Paroubková). Ano, jeho komiks je k popukání a mnohdy i velice výstižný. Nicméně, pokuste se podívat na některá starší čísla Zeleného Raoula a jistě pochopíte, jak brzy se dá ztratit niť. Teď si představte, že se Ladovy kresby odkazují ještě do dob císaře pána. Jak píši, nic není pomíjivější, než politický kontext, jež je v knize vysvětlen pomocí edičních poznámek.
Neznamená to ovšem, že jsou kreslené anekdoty nepochopitelné, ono se toho za ty roky v lidské hierarchii zase tak moc nezměnilo. Vždy tu bylo nějaké panstvo, občané platící daně a vše obklopující byrokratická chiméra, na kterou lze jenom rezignovat, či satiricky reagovat, jak činil Lada. Jen je tu podstatný rozdíl v podání, jež je poplatné době svého vzniku. Ladův humor je inteligentní, mírnější a komornější, než například Marešův, který je už místy na hranici dobrého vkusu. Co bude ovšem zcela aktuální i dnes jsou civilní témata a mezi lidské vztahy, jako jsou strejci a vašnostové vracejíce se z hospody, hostince a restaurace, manželství a jiné rány, či exekutoři. Troufám si tvrdit, že na tom se pranic nezměnilo.
Během četby je možno vysledovat vývoj Ladovy linky ve zlomovém období, kdy se formoval jeho nezaměnitelný rukopisný styl, jímž proslul. Na mnoha kresbách bych ještě nepoznal, že autorem je kreslíř proslavený ztvárněním malebné vesničky Hrusice a okolí. Za zajímavost stojí uvést, že jako půlroční chlapec upadl na otcův ševcovský nůž a poranil si oko, tudíž viděl jen na jedno a chybělo mu prostorové vidění. Tato skutečnost je obdivuhodná, neboť namaloval zhruba čtyři sta samostatných obrazů a okolo patnácti tisíc ilustrací, což je s přihlédnutím k okolnostem fenomenální výkon.
Nakladatelství Plus vydalo reprezentativní, vázanou publikaci Ladových kreseb a nikoho, kdo se vznáší ve sférách komiksových bublinek asi nepřekvapí, že knihu edičně připravil guru Tomáš Prokůpek. Originály listů leží v pražském Památníku národního písemnictví a tato kniha je jeden z mála způsobů, jak se ke skvostům dostat. Stojí za zvážení, jaký přínos může tento velkolepý výběr pro vás znamenat. Dílo, ač tendenčně poplatné své době neztratilo nic na čtivosti a není suchopárné, jak by mohlo na první dojem vypadat. Jsem přesvědčen, že kniha má čtenáři i dnes co nabídnout a ten se může nad jejím obsahem zamyslet, kam se za zhruba posledních sto let posunula naše společnost. Já mám po četbě pocit, že se točíme v začarovaném kruhu, nic totiž nevydá přesvědčivější svědectví o oné době, než humor jí poplatný. Pro člověka, který se zabývá hlouběji historií českého komiksu se jedná o povinnost a jedinec, hltajíce své oblíbené tradiční české brambůrky Bohemia, který neví, že na obalu je kresba Josefa Lady, by měl začít o sobě uvažovat. Ladova kniha Humory je jedním z RETRO důvodů, proč jsem nakladatelství Albatros uvedl a vyzdvihl v tématickém článku Best Of/ Fuck Of 2014. Co naplat, mám rád tradice – plný počet.
